TORRO tank PRO 1/16 RC Tiger I dřívější verze šedá kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11501-GY - expresní doprava

Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívejší verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I dřívejší verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I dřívejší verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I dřívejší verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Tiger I dřívější verze šedá kamufláž - BB - kouř z hlavně - TOR11701-GY - expresní doprava

Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívější verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završuje kouř z hlavně a  různé zvuky motoru včetně kouře z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I dřívejší verze šedá kamufláž - BB - kouř z hlavněDřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulfunkční Airsoft střílecí mechanizmusNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinadrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: šedá kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko: 1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Tiger I pozdní verze pouštní verze kamufláž - BB - kouř z hlavně - TOR11702-DE - expresní doprava

Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívější verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završuje kouř z hlavně a  různé zvuky motoru včetně kouře z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I pozdní verze pouštní verze kamufláž - BB - kouř z hlavněDřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulfunkční Airsoft střílecí mechanizmusNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinadrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: šedá kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko: 1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Tiger I pozdní verze pouštní kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11502-DE - expresní doprava

Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I pozdní verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I pozdní verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I pozdní verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I pozdní verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Tiger I střední verze vícebarevná kamufláž - infra IR - kouř z hlav - TOR11503-CA - expresní doprava

Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I střední verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I střední verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I střední verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I střední verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Königstiger vícebarevná kamufláž - BB Airsoft - Kouř - TOR11709-CA - expresní doprava

Tiger II byl německý druhoválečný těžký tank. Konečné oficiální německé označení bylo Panzerkampfwagen Tiger Ausf. B, často zkracováno na Tiger B. Označení v inventáři munice bylo Sd.Kfz. 182 (Sd.Kfz. 267 a 268 pro velitelská vozidla). Také je známý pod neformálním názvem „Königstiger“Tiger II byl nástupcem tanku Tiger I, přičemž kombinoval jeho silné pancéřování se skloněným pancéřováním použitém na středním tanku Panther. Vážil téměř 70 tun a jeho čelní pancíř byl silný 100 až 185 mm (3,9 až 7,3 palce).[4] Byl vyzbrojen dlouhým kanónem KwK 43 L/71 ráže 88 mm. Podvozek se stal také základem pro stíhač tanků Jagdtiger.Tiger II byl zařazován do výzbroje armádních těžkých tankových praporů a Waffen-SS. Poprvé byl v boji nasazen 503. těžkým tankovým praporem během spojenecké invaze do Normandie 11. července 1944. Na východní frontě byla první jednotkou vybavenou Tigry II 501. těžký tankový prapor, který měl k 1. září 1944 ve službě 25 Tigrů II.Tento tank se měl stát nástupcem tanku Tiger I, jejichž výroba začala v roce 1942. Ale už krátce po začátku výroby tanku PzKpfw VI Tiger Ausf H1 zadalo německé vedení zakázku na nový těžký tank, který měl být vyzbrojen kanónem KwK 43 ráže 8,8 cm. Tento kanón byl schopen na vzdálenost 500 m prorazit 180mm pancíř. Vývoje nového tanku se ujaly firmy Porsche a Henschel.Ferdinand Porsche přišel s návrhem kombinovaného systému pohonu s elektromotory. Dva spalovací motory o výkonu 150 kW měly pohánět generátory. Tento systém se zdál náchylný k závadám a navíc na výrobu elektromotorů by se spotřebovalo hodně mědi, a tak byl Porscheho návrh zamítnut.Henschel použil jako pohonnou jednotku zážehový motor Maybach HL230 P30 o výkonu 515 kW. Tento motor byl použit i u tanku Panther. Odpružen byl systémem dvojitých pojezdových kol, čtyři kola byla v zadní řadě a pět kol bylo v řadě přední. Čelní pancéřování bylo 150–185 mm. Tento model byl v únoru 1943 přijat do výroby pod názvem PzKpfw VI Ausf. B (Tiger II) a byly objednány tři prototypy.Výroba prototypů se značně protáhla. První prototyp byl předveden až 20. října 1943. V prosinci téhož roku byla zahájena sériová výroba. Prvních 50 kusů mělo věž typu "Porsche", ostatní tanky měly věž "Henschel". Vzhledem k použití těžšího kanónu a silnějšího pancéřování byla hmotnost tanku Tiger II vyšší než hmotnost tanku Tiger I. Tiger II vážil 69,7 t. To snižovalo jeho rychlost, spolehlivost i jízdní vlastnosti. Ale i tak se jednalo o jeden z nejlépe vyzbrojených a nejodolnějších tanků druhé světové války.U několika prvních tanků byl použit binokulární zaměřovač, u ostatních byl však použit monokulární zaměřovač. U některých vyrobených tanků byl použit také vylepšený kanón KwK 43/III ráže 8,8 cm. Celkem bylo od začátku výroby do konce války vyrobeno 492 kusů těchto tanků.Své využití našly především tyto dvě modifikace: velitelský Tiger II a stíhač tanků Jagdtiger. Velitelské tanky byly vybaveny radiostanicemi. Typ SdKfz 267 byl vybaven radiostanicemi typu FuG5 a FuG7 pro komunikaci na úrovni praporu a roty. Typ SdKfz 268 byl vybaven radiostanicemi FuG5 a FuG8 pro spojení s plukem a divizí. Tyto radiostanice měly standardní prutové antény. Na velitelské tanky bylo předěláno asi 10 tanků Tiger II.Tanky Tiger II byly přijaty do výzbroje na jaře roku 1944. Jejich první bojové nasazení na východní frontě v rámci protiútoku na sovětské předmostí u Sandoměře v srpnu 1944 skončilo naprostým debaklem. Během tří dnů ztratili Němci (mimo jiných ztrát) 11 tanků Tiger II v boji se sovětskými tanky T-34/85, IS-2 a ve zrádném písečném terénu.Nejznámější je ale jejich nasazení v ardenské protiofenzívě v prosinci roku 1944. Jejím smyslem bylo znemožnit velké akce spojeneckých jednotek, aby mohly být veškeré vojenské síly nacistického Německa použity na východní frontě proti SSSR. Tankům však brzy došly pohonné hmoty a navíc se zlepšilo počasí, což znamenalo, že Spojenci začali bombardovat silniční a železniční trasy, města a nacistická vojska. Německý útok začínal slábnout a navíc tanky Tiger II musely být přesunuty na východní frontu, aby se zúčastnily bojů proti sovětské ofenzívě. Tím[zdroj?] začal končit německý útok a vojska Třetí říše se začala stahovat do bezpečí Siegfriedovy linie.Tanky Tiger II byly použity také v poslední německé ofenzívě, tj. v operaci Jarní probuzení, jejímž cílem bylo znovudobytí Budapešti na jaře roku 1945. Po nadějném začátku se ovšem zamotaly do bahna a to byl konec operace.Tiger II byl jedním z nejsilnějších tanků druhé světové války, jemuž konkuroval pouze sovětský tank IS-2, který měl 122mm kanón, a americký M26 Pershing, který byl nasazen do bojů na západní frontě až v únoru 1945. Královské Tigry měly ve své výzbroji především samostatné prapory těžkých tanků jak Heer tak SS.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Königstiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Königstiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Königstiger* se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Königstiger BB Airsoft, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 7,0 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

Cobi 2808 Tiger II Königstiger, 1:12, 11170 k, EXECUTIVE EDITION - COBI-2808 - expresní doprava

Královský tygr jako žádný jiný – gigantický model COBI Tiger II v měřítku 1:12Vstupte do světa velkolepé historie a velkolepého stavění! Zde je nejvýkonnější model, jaký kdy COBI vytvořilo – kolos s více než 11 000 dílky, působivá replika legendárního tanku Tiger II. Není to jen stavebnice. Je to výzva. Je to inženýrské mistrovské dílo. Je to pocta technice, přesnosti a historii v nejčistší podobě.Největší model v historii COBI!Spolu s Tankovým muzeem v Bovingtonu ve Velké Británii vyvinula společnost COBI největší, nejdetailnější a nejpokročilejší model ve své historii. Tento projekt je poctou historickému odkazu a fascinaci německou obrněnou technologií. Tato stavebnice zobrazuje Panzerkampfwagen VI Ausf. B Tiger II, lépe známý jako „Königstiger“ – Královský tygr.Symbol síly, ale i zoufalství!Tiger II, zavedený do služby v roce 1944, byl vrcholem německého tankového inženýrství: přes 68 tun oceli, silné 88mm dělo KwK 43 L/71 a pancíř o tloušťce až 180 mm ho činily prakticky neporazitelným v boji zblízka. Jeho přítomnost na bojišti byla děsivá i působivá – navzdory enormní ceně a četným technickým problémům „Königstiger“ dodnes vzbuzuje respekt.Historie jednotky 104 – model přímo z muzeaModel je založen na autentickém vozidle s věží číslo 104, vyrobeném společností Henschel v červenci 1944. Tento tank sloužil u 1. roty těžkého tankového praporu SS 101, než byl koncem srpna 1944 opuštěn poblíž Beauvais ve Francii. Nyní, po převozu z Královské vojenské akademie v Shrivenhamu v roce 2006, si ho můžete prohlédnout v Tankovém muzeu v Bovingtonu.Proč je tato sada jedinečná?• Spolupráce s muzeem – díky úzké spolupráci s Tankovým muzeem byl model reprodukován s maximální historickou přesností – jak ve vnějším vzhledu, tak i ve vnitřních konstrukčních detailech.• Rekordní počet dílků – více než 11 000 dílků dělá z této sady největší a nejkomplexnější modelovou sadu v historii COBI.• Věrné detaily – podvozek, zavěšení, otočná věž a elevační kanón, pohyblivé pásy a otevírací poklopy, přesně reprodukovaný interiér a model kulometu MG 34.• Skutečná výzva – tato sada není pro každého. Tento model je určen pro pokročilé stavitele a sběratele, kteří se nebojí mnoha hodin přesné práce a hledají maximální spokojenost s konečným výsledkem.• Žádné samolepky – veškeré označení je naneseno pomocí odolných, stálobarevných oděruvzdorných potisků.• Realistická kamufláž – tříbarevný vzor typický pro verze tanku z konce války.• Sběratelská plaketa – elegantní černá plaketa s informacemi o vozidle, s názvem modelu a měřítkem – ideální pro vystavení.• Rozsáhlý návod krok za krokem – přesné a podrobné instrukce, které vás provedou celým procesem stavby – od první kostky až po hotový, monumentální model.• Motor Maybach HL-230 – plně vymodelovaný a odnímatelný motor, složený z více než 550 dílů. Lze jej vystavit vedle modelu jako samostatný exponát.• HISTORICKÁ sbírka v té nejlepší podobě – model Tiger II je klenotem HISTORICAL COLLECTION WWII (2. světová válka). Podívejte se také na další vozidla z této kolekce a sestavte si vlastní armádu historických strojů. Každý model je nejen zábavný, ale také vzdělávací a nabízí příležitost dozvědět se fascinujícím způsobem o historii.Pokud hledáte projekt, který vás skutečně zaujme – tato sada je pro vás ideální. Stavbou King Tigeru v měřítku 1:12 se připojíte k elitní skupině stavitelů, pro které je modelářství víc než jen koníček. Je to poslání, vášeň a čistá radost z tvoření. Neváhejte – začněte stavět legendu ještě dnes. Tento kolos čeká, až mu vdechnete život – kostku po kostce.• 11 170 vysoce kvalitních dílků• Vyrobeno v EU společností s více než 35letou tradicí• Model vytvořen ve spolupráci s Tankovým muzeem v Bovingtonu ve Velké Británii• Splňuje bezpečnostní normy pro dětské výrobky• Plně kompatibilní s jinými značkami stavebnic• Pouze kvalitní odolné stálobarevné potisky, žádné samolepky• Jasné a intuitivní pokyny založené na výkresech a podrobných pokynech krok za krokem• Měřítko 1:12Rozměry modelu (D x Š x V): 86 cm x 32,5 cm x 29 cm

Cobi 2807 PzKpfw VI TIGER Ausf. E, 1:12, 8000 k, EXECUTIVE EDITION - COBI-2807 - expresní doprava

Pz.Kpfw. VI "Tygr" číslo 114, nacházející se v Musée des Blindés v Saumuru ve Francii, je jedním z nejcennějších exponátů tohoto muzea. Tanky Tiger patřily k nejznámějším a nejnebezpečnějším obrněným strojům používaným Německem během 2. světové války. Byly známé svou silnou výzbrojí, zejména 88mm kanónem, a silným, dobře skloněným pancéřovým štítem. Tento konkrétní exemplář, označený číslem 114, je jedním z mála dochovaných na světě, což ho činí mimořádně cenným jak historicky, tak technologicky. Tento tank se účastnil bojů na východní frontě a později byl ukořistěn spojeneckými vojsky. V muzeu v Saumuru je pečlivě uchováván a návštěvníci ho mohou obdivovat v jednom z hangárů, kde jsou vystavena i další historická obrněná vozidla.Tento Tiger má zcela novou kamufláž, která potěší každého fanouška Panzerwaffe. Proč? Je univerzální, takže se dokonale hodí do reality fronty roku 1944 na východě, západě i jihu. Nový tank má vylepšený podvozek i pojezd. Nejde jen o nová kola, navržená speciálně pro tuto sadu, ale také o výměnu torzních tyčí, které jsou nyní odolnější a odpovídají hmotnosti tohoto obra. Zavedli jsme také spoustu menších i větších změn charakteristických pro pozdní verzi E. Nejlepším příkladem je změna velitelského poklopu. Je menší a na jeho boku se nachází kulomet MG34, určený pro protiletadlové střely.S 8 000 prvky a značnými rozměry je tato sada jedničkou ve své třídě. Po sestavení je Tiger 114 dlouhý 71 cm a váží téměř 10 kilogramů. Tento působivý výsledek však není vše. Nový standard je stanoven pečlivě reprodukovaným interiérem, vynikajícím exteriérem, zcela novými díly a skvělou funkčností. Interiér tanku je pečlivě reprodukován, od muničního prostoru až po hlavní kanón, knoflíky, spínače a dokonce i neuvěřitelně fotorealistický motor. Samotný motor Maybach HL230 byl reprodukován do nejmenších detailů z 300 dílů a mohl by být vydán jako samostatná sada. Jen připomeňme, že některá letadla ze série Historical Collection mají 300 dílů a v našem novém Tigeru si z tolika kostek postavíte pouze motor! Exteriér také zvyšuje laťku, pokud jde o přesnost proporcí a detailů, což dokáže poskytnout pouze model této velikosti. Model má také mnoho zcela nových a pohyblivých prvků. Patří mezi ně otočná věž, pohyblivé dělo a otevírací poklopy. Kola a pásy fungují přesně jako ve skutečném muzejním modelu! Ačkoli jsme podobné věci u COBI dělali i pro jiné tanky (zejména v měřítku 1:28), Tiger "114" spolu se svým předchůdcem s číslem "131" představuje novou úroveň designu, fotorealismu a působivé velikosti a přesnosti.Není třeba dodávat, že se jedná o další milník pro nás v COBI. Sada, kterou s radostí představujeme, byla vyvinuta ve spolupráci s Musée des Blindés v Saumuru ve Francii. Doufáme, že sběratelé i fanoušci COBI si užijí stejnou zábavu při stavění a vystavování modelu „114“, jako jsme si užili my při jeho navrhování. Pro všechny, kteří milují tanky, vojenskou techniku a historii, je to příležitost přinést si domů VELKÝ kus vojenské tradice. Vytvořte si historii, kostku za kostkou.• 8 000 vysoce kvalitních kostek stavebnice• Vyrobeno v EU společností s více než 35letou tradicí• Kostky splňují bezpečnostní standardy produktů pro děti• Plně kompatibilní s jinými značkami stavebnic• Kostky s potisky se během hry ani vlivem teploty nepoškrábou, nerozmažou a nevyblednou• Jasný a intuitivní návod založený na ilustracích a podrobných pokynech krok za krokem• 100% potisky, žádné samolepky• Realistický vzhled• Mnoho hodin stavění• Odnímatelný motor• Přístup do interiéru• Model vyvinutý ve spolupráci s Musée des Blindés• Velký měřítko 1:12Rozměry modelu (délka x šířka x výška): 71 cm x 30 cm x 26,5 cm

Německý těžký tank Pz.Kpfw TIGER II Ausf. B KÖNIGSTIGER COBI 2808 - Wo

Německý těžký tank Pz.Kpfw TIGER II Ausf. B KÖNIGSTIGER COBI 2808 - Wo. Největší a nejdetailnější COBI stavebnice německého tanku Tiger II KÖNIGSTIGER v kamufláži západní fronty. Model má plovoucí věž, kterou lze zvednou pro nahlédnutí do detailního. Poprvé je u stavebnice COBI dostupných všech pět míst členů posádky. Uvnitř se nachází mnoho detailů včetně několika druhů munice. Podvozek tanku je vybaven odpružením a zesílením vyrobeným z kompozitních vláken. Nezavislé zavěšení pojezdových kol překonavá překážky odpružením tak, jak tomu bylo u skutečného tanku. Pod odnímatelným kryten je uložen motor Maybach s dvojicí chladících ventilátorů. Samotný motor se skládá z 500 dílků a je možné jej vystavit samostatně na speciální platformě, která je součástí balení. Sestavený model měří 86 cm na délku při hmotnosti 11,5 kg. Stavebnici je možné zakoupit i na splátky.

Batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III Barva: černá

Taktický zdravotnický batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III od německé společnosti Tasmanian Tiger má plochý tvar a disponuje velkým vnitřním prostorem, který je přehledně a uživatelsky velmi přívětivě uspořádán. Na bocích batohu jsou celkem tři odnímatelná pouzdra, která jdou lehce odepnout a dají se použít samostatně. I tato pouzdra mají přehledné vnitřní uspořádání díky integrovaným kapsičkám a poutkům. Na přední straně a na bocích (pod odepínatelnými pouzdry) batohu Tasmanian Tiger First Responder MK III se nachází laserem řezaná MOLLE vazba, která umožňuje rozšíření využití a prostoru batohu o další sumky, kapsy a pouzdra. Na přední straně batohu je plně otevíratelná kapsa, ve které je několik síťovaných menších kapes na zip, transparentní odepínatelné pouzdro a mnoho elastických poutek pro uložení nejen zdravotnického materiálu. Na přední straně se nachází i malý velcro panel pro uchycení jmenovky nebo odznaku. Lehké nastavitelné ramenní popruhy jsou polstrované stejně jako záda, bederní popruh a rukojeť. Vnitřní prostor batohu se skládá ze tří částí. Ve spodní části je k dispozici variabilní systém odepínatelných přepážek, se kterými za pomocí suchých zipů můžete uzpůsobovat vnitřní prostor vaším potřebám. Středová část batohu je přichycena suchým zipem a lze celá vyjmout. Na jedné straně je umístěno mnoho elastických poutek, kapes ze síťoviny, utahovatelných smyček a z boku velká kapsa na zip pro uložení zdravotnického materiálu. Na druhé straně středové přepážky batohu jsou (kromě elastických poutek) tři transparentní plastová pouzdra na zip s barevnými velcro pruhy pro rychlé vizuální odlišení, která jsou přichycena suchým zipem. V horní části batohu Tasmanian Tiger First Responder MK III jsou celkem tři velké kapsy se zapínáním na zip - jedna netransparentní, druhá transparentní s barevným rozlišovacím pruhem a třetí ze síťoviny. Na vnější části dna batohu je malá kapsička na zip, ve které je v případě potřeby možné najít vlajku červeného kříže. Vlajku lze lehce uchytit na MOLLE vazbu na přední části batohu anebo ji použít samostatně. Batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III je vyroben z materiálu Cordura 700 den, který je vysoce odolný nejen proti různým druhům mechanického poškození, ale je samozřejmě voděodolný. Při znečištění ho stačí otřít vlhkým hadrem a nechat přirozeně oschnout. Batoh je k dostání v černé a zelené barvě. Vlastnosti: plochý a plně otevíratelný polstrovaná záda i ramenní a bederní popruhy možnost využití hrudního a bederního popruhu pro připnutí k tělu dvě malé kapsičky na bederním popruhu přehledné uspořádní vnitřního prostoru na přední straně MOLLE vazba a malý velcro panel ve vnitní části variabilní systém odepínatelných přepážek a tři velké kapsy vyjímatelná střední část vnitřního prostoru s mnoha kapsami, poutky, očky a odepínatelnými pouzdry vlajka červeného kříže - použitelná i samostatně vysoce odolný proti mechanickému poškození voděodolný snadná údržba k dostání v černé a zelené barvě rozměry: 57 cm x 38 cm x 24 cm objem: 40 l (bez kapes)/ 48 l (s kapsami) hmotnost: 3 kg (bez kapes)/ 4,5 kg (s kapsami) zdravotnický materiál není součástí balení

Batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III Barva: Olivová

Taktický zdravotnický batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III od německé společnosti Tasmanian Tiger má plochý tvar a disponuje velkým vnitřním prostorem, který je přehledně a uživatelsky velmi přívětivě uspořádán. Na bocích batohu jsou celkem tři odnímatelná pouzdra, která jdou lehce odepnout a dají se použít samostatně. I tato pouzdra mají přehledné vnitřní uspořádání díky integrovaným kapsičkám a poutkům. Na přední straně a na bocích (pod odepínatelnými pouzdry) batohu Tasmanian Tiger First Responder MK III se nachází laserem řezaná MOLLE vazba, která umožňuje rozšíření využití a prostoru batohu o další sumky, kapsy a pouzdra. Na přední straně batohu je plně otevíratelná kapsa, ve které je několik síťovaných menších kapes na zip, transparentní odepínatelné pouzdro a mnoho elastických poutek pro uložení nejen zdravotnického materiálu. Na přední straně se nachází i malý velcro panel pro uchycení jmenovky nebo odznaku. Lehké nastavitelné ramenní popruhy jsou polstrované stejně jako záda, bederní popruh a rukojeť. Vnitřní prostor batohu se skládá ze tří částí. Ve spodní části je k dispozici variabilní systém odepínatelných přepážek, se kterými za pomocí suchých zipů můžete uzpůsobovat vnitřní prostor vaším potřebám. Středová část batohu je přichycena suchým zipem a lze celá vyjmout. Na jedné straně je umístěno mnoho elastických poutek, kapes ze síťoviny, utahovatelných smyček a z boku velká kapsa na zip pro uložení zdravotnického materiálu. Na druhé straně středové přepážky batohu jsou (kromě elastických poutek) tři transparentní plastová pouzdra na zip s barevnými velcro pruhy pro rychlé vizuální odlišení, která jsou přichycena suchým zipem. V horní části batohu Tasmanian Tiger First Responder MK III jsou celkem tři velké kapsy se zapínáním na zip - jedna netransparentní, druhá transparentní s barevným rozlišovacím pruhem a třetí ze síťoviny. Na vnější části dna batohu je malá kapsička na zip, ve které je v případě potřeby možné najít vlajku červeného kříže. Vlajku lze lehce uchytit na MOLLE vazbu na přední části batohu anebo ji použít samostatně. Batoh Tasmanian Tiger First Responder MK III je vyroben z materiálu Cordura 700 den, který je vysoce odolný nejen proti různým druhům mechanického poškození, ale je samozřejmě voděodolný. Při znečištění ho stačí otřít vlhkým hadrem a nechat přirozeně oschnout. Batoh je k dostání v černé a zelené barvě. Vlastnosti: plochý a plně otevíratelný polstrovaná záda i ramenní a bederní popruhy možnost využití hrudního a bederního popruhu pro připnutí k tělu dvě malé kapsičky na bederním popruhu přehledné uspořádní vnitřního prostoru na přední straně MOLLE vazba a malý velcro panel ve vnitní části variabilní systém odepínatelných přepážek a tři velké kapsy vyjímatelná střední část vnitřního prostoru s mnoha kapsami, poutky, očky a odepínatelnými pouzdry vlajka červeného kříže - použitelná i samostatně vysoce odolný proti mechanickému poškození voděodolný snadná údržba k dostání v černé a zelené barvě rozměry: 57 cm x 38 cm x 24 cm objem: 40 l (bez kapes)/ 48 l (s kapsami) hmotnost: 3 kg (bez kapes)/ 4,5 kg (s kapsami) zdravotnický materiál není součástí balení

Německý tank PzKpfw VI TIGER Ausf. E COBI 2807 - Executive Edition WWI

Německý tank PzKpfw VI TIGER Ausf. E COBI 2807 - Executive Edition WWI. Stavebnice modelu německého tanku TIGER VI ve velkém měřítku 1:12 sestávající ze 8000 dílů v polní kamufláži vzor 1944. Největší a nejdetailnější model ze stavebních kostek, který je na trhu dostupný. Sestavený model má otevírací poklopy průlezů a to včetně zadního průlezu věže, otočnou věž s nastavitelným náměrem kanónu, odnímatelnou věž s detailním vybavením prostoru velitele tanku a střelce. Pod zadním krytem je uložený motor Maybach, který lze vystavit samostatně. Pásy tanku jsou funkční a s modelem lze snadno pojíždět po neklouzavém povrchu. Model je vybaven vylepšeným funkčním odpružením pojezdových kol. Sestavený tank měří 71 cm na délku při hmotnosti 5,9 kg. Stavebnice 2v1 obsahuje kompletní dvě sady insigniní a každý stavitel se může rozhodnou zdali tank dokončí ve francouzské, nebo německé verzi.

Kompletní zvýhodněná sada římského tábora COBI CAMP - Imperium Romanum

Kompletní zvýhodněná sada římského tábora COBI CAMP - Imperium Romanum. Kompletní sada osmi stavebnic pro sestavení celého římského tábora Imperium Romanum. Sada obsahuje 4x COBI-20076 + 2x COBI-20077 + 2x COBI-20078. Pořízení sady je cenově výhodnější ve srovnání s nákupem jednotlivých stavebnic samostatně. Kompletní tábor sestává z 4092 kvalitních kostek a sestavený měří 74 x 35 cm. Sada obsahuje také 18 figurek.

Cobi 4851 II WW IJN AKAGI letadlová loď, 1:300, 3573 k - COBI-4851 - expresní doprava

Letadlová loď AKAGI byla jednou z nejdůležitějších lodí Japonského císařského námořnictva během 2. světové války.Model lodi vytvořený společností COBI byl vyroben v měřítku 1:300. Skládá se z 3 573 prvků a je dlouhý 87 cm. Díky použití nejnovějších prvků a pokročilých konstrukčních technik model věrně odráží proporce historické lodi a zachovává všechny její důležité vlastnosti. Velmi zajímavým konstrukčním řešením jsou dva pohyblivé výtahy letadel, které můžeme zvedat a spouštět. Letadlová loď Akagi má řadu pohyblivých částí, jako je lodní šroub, kormidlo, otočné věže a hlavně děl, které lze zvedat a spouštět. Na palubu letadlové lodi můžete umístit 5 barevných mini letadel s potisky, které jsou součástí sady! Sada obsahuje také velmi stabilní a estetický černý stojan s plaketou s vytištěným názvem a měřítkem lodi.Tento velký model doporučujeme především ostříleným sběratelům a fanouškům kostek, kteří se nebojí dlouhých hodin stavění! Loď nevyžaduje lepení ani natírání, protože celá její kostra a všechny prvky jsou vyrobeny z kostek COBI s krásnými potisky. Díky intuitivnímu návodu rozdělenému do fází je proces stavby jednoduchý a přímočarý. A vzhledem k tomu, že obsahuje více než 3 500 prvků, garantujeme několikahodinový stavěcí proces s opravdu velkolepým výsledkem!• 3573 vysoce kvalitních prvků• Vyrobeno v EU společností s více než 35letou tradicí• Kostky splňují bezpečnostní standardy pro děti• Plně kompatibilní s jinými značkami stavebnic• Kostky s potiskem se během hry ani vlivem teploty nepoškrábou, nerozmažou a neblednou• Jasný a intuitivní návod založený na ilustracích a podrobných pokynech• Estetický stojan pro model• Plaketa s vytištěným názvem lodi• 5 mini letadel• Měřítko modelu 1:300Rozměry modelu (délka x šířka x výška): 87 cm x 20 cm

Cobi 24656 Displej VW T2a 1:35, 10 ks - COBI-24656 - expresní doprava

Displej obsahuje 10 ks modelů Volkswagen T2a:5 ks COBI-24616 Camper5 ks COBI-24617 Kombi Ideální pro kamenné prodejny, vzorkovny a prodejní akce.

TORRO tank PRO 1/16 RC IS-2 1944 zelená kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11508-GN - expresní doprava

IS-2 (původně IS-122) byl sovětský těžký tank vyvinutý v roce 1943 a používaný během druhé světové války a po ní. Označení IS znamenalo Iosif Stalin.Současně se stavbou prototypu IS-1 byl zahájen další vývoj vedoucí k přezbrojení tohoto tanku kanónem ráže 122 mm, po bitvě u Kurska považovaném za nejvhodnější zbraň schopnou ničit německé těžké tanky z dostatečné vzdálenosti. Prototyp byl úspěšně vyzkoušen v prosinci 1943 a ihned byla zahájena jeho sériová výroba.Korba tanku IS-2 byla víceméně shodná s korbou tanku IS-1. V průběhu roku 1944 bylo přepracováno a zjednodušeno čelo korby, jehož svrchní část byla vyrobena z jediného kusu. Odklápěcí průzor u řidiče, který byl typický pro tank IS-1, byl nahrazen pevným průzorem, který byl chráněn návarkem, odklánějícím střely, které klouzaly po pancíři. Ačkoliv řidič musel do tanku nastupovat věží, měl pro případ nouzového opuštění tanku k dispozici únikový poklop v podlaze. Nad prostorem řidiče byly ve střeše korby uchyceny dva periskopy. K pohonu tanku sloužil vznětový motor V-2-IS o výkonu 500 HP.Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, šesti dvojitých pojezdových kol, hnacího kola vzadu a třech napínacích kladek. Pojezdová kola s vnitřním tlumením byla odpružena torzními tyčemi. V přední části korby byla elektricky poháněná, odlévaná věž vejčitého tvaru. Ve věži byl lafetován kanón D-25T ráže 122 mm spolu se spřaženým kulometem. Další kulomet byl ve střílně na zadku věže. Hlaveň kanónu byla vybavena úsťovou brzdou. K zamíření sloužil teleskopický zaměřovač 10-T-17, ve věži byl instalován pozorovací periskop Mk. IV. Vezená zásoba munice činila pouhých 28 dělených granátů. Na obou stranách věže byly otvory, umožňující střelbu do stran z osobních zbraní osádky, které byly za normální situace ucpány kolíky. Na levé straně věže byla instalována kopule velitele, vybavená poklopem, který zajišťoval přístup osádky do tanku. Po pravé straně této kopule byl druhý, menší poklop, určený hlavně pro nakládání munice. U části tanků IS-2 byl na velitelské kupoli lafetován protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Některé tanky byly v roce 1945 vybaveny představnými pancíři, chránícími boky věže před kumulativní municí, která po masivním zavedení pancéřových pěstí znamenala výrazné riziko pro sovětské tanky. Celkem bylo vyrobeno 3 483 kusů tanku IS-2.Tanky IS byly od počátku zařazovány pouze do samostatných gardových pluků těžkých tanků. Tyto pluky byly počátkem roku 1945 začleněny do samostatných tankových brigád. Tanky IS-2 byly velkým přínosem v boji s novou generací německých tanků, jelikož disponovaly silnou pasivní ochranou a na druhé straně velkou palebnou silou. Díky kanónu ráže 122 mm mohly zničit prakticky jakýkoliv nepřátelský tank, což obráceně neplatilo. Také díky proměnlivé kvalitě německých pancířů bylo obvyklé, že byl po zásahu z kanónu D-25T celý kus pancíře na místě odtržen. Spolu se vzrůstající kvalitou pancéřování tanků IS-2 se z nich stávala efektivní zbraň pro boj s tanky Tiger a Panther. IS-2 měl v počátečních stadiích problém s kvalitou pancéřování a s převodovkou, ovšem v průběhu výroby byly tyto nedostatky odstraněny. Tanky IS-2 byly poprvé použity při osvobozování Ukrajiny. Jejich snad nejslavnějším nasazením byl boj u Sandoměře, kde se střetly s nejnovějšími německými tanky Tiger II. Útočící německé tanky zde narazily na odpor dobře ukrytých tanků IS-2 a T-34/85. Jeden ze sovětských velitelů, gardový poručík V. A. Udalov, zničil se svým tankem IS-2 v jediném boji dva tanky Tiger II a další poškodil. Boje u Sandoměře ukázaly, že při správném použití jsou tanky IS-2 schopné ničit i ty nejnovější a nejsilnější tanky, jaké mohlo Německo nasadit. Ať měly tyto tanky jakékoliv nevýhody, nikdo jim nemůže upřít obrovský význam, který hrály v rychlé porážce Německa v letech 1944–1945.Několik tanků IS-2 obdržela v samém závěru války i 1. čs. tanková brigáda, avšak do bojů s nimi nezasáhla, pouze se s nimi účastnila přehlídky v Praze. Nejznámějším tankem IS-2, který byl nesprávně zaměňován za T-34, je růžový tank v muzeu v Lešanech, který stával na pomníku v Praze jako tank č. 23. Tanky IS-2 byly po válce modernizovány a vyvezeny do zemí spřátelených se Sovětským svazem (Kuba, Egypt, Severní Korea, Čína, atd).Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je IS-2 1944 ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu IS-2 přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. IS-2 se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC IS-2 1944 IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 7,0 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: zelená kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC IS-2 1944 vícebarevná kamufláž - Airsoft BB - TOR11224-CA - expresní doprava

IS-2 (původně IS-122) byl sovětský těžký tank vyvinutý v roce 1943 a používaný během druhé světové války a po ní. Označení IS znamenalo Iosif Stalin.Současně se stavbou prototypu IS-1 byl zahájen další vývoj vedoucí k přezbrojení tohoto tanku kanónem ráže 122 mm, po bitvě u Kurska považovaném za nejvhodnější zbraň schopnou ničit německé těžké tanky z dostatečné vzdálenosti. Prototyp byl úspěšně vyzkoušen v prosinci 1943 a ihned byla zahájena jeho sériová výroba.Korba tanku IS-2 byla víceméně shodná s korbou tanku IS-1. V průběhu roku 1944 bylo přepracováno a zjednodušeno čelo korby, jehož svrchní část byla vyrobena z jediného kusu. Odklápěcí průzor u řidiče, který byl typický pro tank IS-1, byl nahrazen pevným průzorem, který byl chráněn návarkem, odklánějícím střely, které klouzaly po pancíři. Ačkoliv řidič musel do tanku nastupovat věží, měl pro případ nouzového opuštění tanku k dispozici únikový poklop v podlaze. Nad prostorem řidiče byly ve střeše korby uchyceny dva periskopy. K pohonu tanku sloužil vznětový motor V-2-IS o výkonu 500 HP.Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, šesti dvojitých pojezdových kol, hnacího kola vzadu a třech napínacích kladek. Pojezdová kola s vnitřním tlumením byla odpružena torzními tyčemi. V přední části korby byla elektricky poháněná, odlévaná věž vejčitého tvaru. Ve věži byl lafetován kanón D-25T ráže 122 mm spolu se spřaženým kulometem. Další kulomet byl ve střílně na zadku věže. Hlaveň kanónu byla vybavena úsťovou brzdou. K zamíření sloužil teleskopický zaměřovač 10-T-17, ve věži byl instalován pozorovací periskop Mk. IV. Vezená zásoba munice činila pouhých 28 dělených granátů. Na obou stranách věže byly otvory, umožňující střelbu do stran z osobních zbraní osádky, které byly za normální situace ucpány kolíky. Na levé straně věže byla instalována kopule velitele, vybavená poklopem, který zajišťoval přístup osádky do tanku. Po pravé straně této kopule byl druhý, menší poklop, určený hlavně pro nakládání munice. U části tanků IS-2 byl na velitelské kupoli lafetován protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Některé tanky byly v roce 1945 vybaveny představnými pancíři, chránícími boky věže před kumulativní municí, která po masivním zavedení pancéřových pěstí znamenala výrazné riziko pro sovětské tanky. Celkem bylo vyrobeno 3 483 kusů tanku IS-2.Tanky IS byly od počátku zařazovány pouze do samostatných gardových pluků těžkých tanků. Tyto pluky byly počátkem roku 1945 začleněny do samostatných tankových brigád. Tanky IS-2 byly velkým přínosem v boji s novou generací německých tanků, jelikož disponovaly silnou pasivní ochranou a na druhé straně velkou palebnou silou. Díky kanónu ráže 122 mm mohly zničit prakticky jakýkoliv nepřátelský tank, což obráceně neplatilo. Také díky proměnlivé kvalitě německých pancířů bylo obvyklé, že byl po zásahu z kanónu D-25T celý kus pancíře na místě odtržen. Spolu se vzrůstající kvalitou pancéřování tanků IS-2 se z nich stávala efektivní zbraň pro boj s tanky Tiger a Panther. IS-2 měl v počátečních stadiích problém s kvalitou pancéřování a s převodovkou, ovšem v průběhu výroby byly tyto nedostatky odstraněny. Tanky IS-2 byly poprvé použity při osvobozování Ukrajiny. Jejich snad nejslavnějším nasazením byl boj u Sandoměře, kde se střetly s nejnovějšími německými tanky Tiger II. Útočící německé tanky zde narazily na odpor dobře ukrytých tanků IS-2 a T-34/85. Jeden ze sovětských velitelů, gardový poručík V. A. Udalov, zničil se svým tankem IS-2 v jediném boji dva tanky Tiger II a další poškodil. Boje u Sandoměře ukázaly, že při správném použití jsou tanky IS-2 schopné ničit i ty nejnovější a nejsilnější tanky, jaké mohlo Německo nasadit. Ať měly tyto tanky jakékoliv nevýhody, nikdo jim nemůže upřít obrovský význam, který hrály v rychlé porážce Německa v letech 1944–1945.Několik tanků IS-2 obdržela v samém závěru války i 1. čs. tanková brigáda, avšak do bojů s nimi nezasáhla, pouze se s nimi účastnila přehlídky v Praze. Nejznámějším tankem IS-2, který byl nesprávně zaměňován za T-34, je růžový tank v muzeu v Lešanech, který stával na pomníku v Praze jako tank č. 23. Tanky IS-2 byly po válce modernizovány a vyvezeny do zemí spřátelených se Sovětským svazem (Kuba, Egypt, Severní Korea, Čína, atd).Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je IS-2 1944 ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu IS-2 přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. IS-2 se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC IS-2 1944 vícebarevná kamufláž Airsoft BB, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 7,0 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

Cobi 24655 Displej VW Golf 1:35, 16 ks - COBI-24655 - expresní doprava

Displej obsahuje 16 ks Volkswagenu Golf:COBI-24613 5 ksCOBI-24614 6 ksCOBI-24615 5 ks Vhodné pro prodejny, výstavní a prodejní akce, muzea, autosalóny, autoservisy. V displeji si zákazníci Volkswagenů lépe všimnou.

TORRO tank PRO 1/16 RC Jagdtiger šedá kamufláž - infra IR - Servo - TOR11411-GY - expresní doprava

Jagdtiger (SdKfz 186), oficiální značení Panzerjäger Tiger Ausf. B byl německý těžký stíhač tanků na konci druhé světové války.Jagdtiger představuje jeden z vrcholů snah zbrojního průmyslu Třetí říše ve směru budování stále těžší a větší obrněné techniky. Byl to nejtěžší a nejlépe pancéřovaný sériově vyráběný obrněný prostředek; rekordní byla i jeho hlavní zbraň – kanón ráže 128 mm PaK 44 L/55. Tomu však odpovídala mimořádná výrobní cena a spotřeba paliva. Základem pro Jagdtigera se stal podvozek a vana těžkého tanku Tiger II (též Königstiger).Bylo vyrobeno 88 kusů; nasazen byl při bitvě v Ardenách, u Remagenu a dále na západní frontě. Několik strojů bojovalo v Rakousku proti Rudé armádě.Jagdtiger představoval vážnou hrozbu i pro ty nejtěžší nepřátelské tanky, jež mohl účinně ostřelovat na vzdálenost maximálně tři a půl kilometru, zatímco žádný protivník jej nedokázal zepředu vážněji ohrozit ani z těsné blízkosti. Navzdory tomu je projekt obecně hodnocen jako chybný a neúspěšný – Jagdtiger představoval luxus, který si Německo nemohlo dovolit. Jeho výroba byla extrémně drahá a pomalá, spotřeba paliva příliš vysoká. Stroj trpěl celou řadou závad vyplývajících z uspěchaného nasazení na frontu a přílišného namáhání hnacích systémů. Jeho kanón používal dělené střelivo, což v boji vedlo k nižší praktické rychlosti střelby. Stroj byl příliš nemotorný a stejně jako Ferdinand se nedokázal vypořádat s útokem většího množství nepřátel, kteří se dostali do jeho těsné blízkosti a obvykle jej bez potíží vymanévrovali. Stejně tak byl zranitelný útoky nepřátelského letectva. Jagdtiger byl oproti Ferdinandovi vybaven kulometem v přední části trupu a to mu poskytovalo ochranu před nepřátelskou pěchotou při čelním útoku.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Jagdtiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Jagdtiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Jagdtiger se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Jagdtiger IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,5 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavně + NOVÁ dodatečná funkce ovládaní hlavně díky servu nahoru a dolůzáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: šedá kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Jagdtiger šedá kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11511-GY - expresní doprava

Jagdtiger (SdKfz 186), oficiální značení Panzerjäger Tiger Ausf. B byl německý těžký stíhač tanků na konci druhé světové války.Jagdtiger představuje jeden z vrcholů snah zbrojního průmyslu Třetí říše ve směru budování stále těžší a větší obrněné techniky. Byl to nejtěžší a nejlépe pancéřovaný sériově vyráběný obrněný prostředek; rekordní byla i jeho hlavní zbraň – kanón ráže 128 mm PaK 44 L/55. Tomu však odpovídala mimořádná výrobní cena a spotřeba paliva. Základem pro Jagdtigera se stal podvozek a vana těžkého tanku Tiger II (též Königstiger).Bylo vyrobeno 88 kusů; nasazen byl při bitvě v Ardenách, u Remagenu a dále na západní frontě. Několik strojů bojovalo v Rakousku proti Rudé armádě.Jagdtiger představoval vážnou hrozbu i pro ty nejtěžší nepřátelské tanky, jež mohl účinně ostřelovat na vzdálenost maximálně tři a půl kilometru, zatímco žádný protivník jej nedokázal zepředu vážněji ohrozit ani z těsné blízkosti. Navzdory tomu je projekt obecně hodnocen jako chybný a neúspěšný – Jagdtiger představoval luxus, který si Německo nemohlo dovolit. Jeho výroba byla extrémně drahá a pomalá, spotřeba paliva příliš vysoká. Stroj trpěl celou řadou závad vyplývajících z uspěchaného nasazení na frontu a přílišného namáhání hnacích systémů. Jeho kanón používal dělené střelivo, což v boji vedlo k nižší praktické rychlosti střelby. Stroj byl příliš nemotorný a stejně jako Ferdinand se nedokázal vypořádat s útokem většího množství nepřátel, kteří se dostali do jeho těsné blízkosti a obvykle jej bez potíží vymanévrovali. Stejně tak byl zranitelný útoky nepřátelského letectva. Jagdtiger byl oproti Ferdinandovi vybaven kulometem v přední části trupu a to mu poskytovalo ochranu před nepřátelskou pěchotou při čelním útoku.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Jagdtiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Jagdtiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Jagdtiger se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Jagdtiger IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,5 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: šedá kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Jagdtiger vícebarevná kamufláž - BB Airsoft včetně zákluzu hlavně - TOR11802-CA - expresní doprava

Jagdtiger (SdKfz 186), oficiální značení Panzerjäger Tiger Ausf. B byl německý těžký stíhač tanků na konci druhé světové války.Jagdtiger představuje jeden z vrcholů snah zbrojního průmyslu Třetí říše ve směru budování stále těžší a větší obrněné techniky. Byl to nejtěžší a nejlépe pancéřovaný sériově vyráběný obrněný prostředek; rekordní byla i jeho hlavní zbraň – kanón ráže 128 mm PaK 44 L/55. Tomu však odpovídala mimořádná výrobní cena a spotřeba paliva. Základem pro Jagdtigera se stal podvozek a vana těžkého tanku Tiger II (též Königstiger).Bylo vyrobeno 88 kusů; nasazen byl při bitvě v Ardenách, u Remagenu a dále na západní frontě. Několik strojů bojovalo v Rakousku proti Rudé armádě.Jagdtiger představoval vážnou hrozbu i pro ty nejtěžší nepřátelské tanky, jež mohl účinně ostřelovat na vzdálenost maximálně tři a půl kilometru, zatímco žádný protivník jej nedokázal zepředu vážněji ohrozit ani z těsné blízkosti. Navzdory tomu je projekt obecně hodnocen jako chybný a neúspěšný – Jagdtiger představoval luxus, který si Německo nemohlo dovolit. Jeho výroba byla extrémně drahá a pomalá, spotřeba paliva příliš vysoká. Stroj trpěl celou řadou závad vyplývajících z uspěchaného nasazení na frontu a přílišného namáhání hnacích systémů. Jeho kanón používal dělené střelivo, což v boji vedlo k nižší praktické rychlosti střelby. Stroj byl příliš nemotorný a stejně jako Ferdinand se nedokázal vypořádat s útokem většího množství nepřátel, kteří se dostali do jeho těsné blízkosti a obvykle jej bez potíží vymanévrovali. Stejně tak byl zranitelný útoky nepřátelského letectva. Jagdtiger byl oproti Ferdinandovi vybaven kulometem v přední části trupu a to mu poskytovalo ochranu před nepřátelskou pěchotou při čelním útoku.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Jagdtiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Jagdtiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Jagdtiger se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují zákluz hlavně a  různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Jagdtiger BB Airsoft včetně zákluzu hlavně, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,5 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmuszákluz hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.?Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC T-34/85 zelená kamufláž - BB Airsoft - kouř z hlavně - TOR11704-GN - expresní doprava

T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě. Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků, zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly nejmodernější protitankovými zbraněmi. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“ a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby. Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu. U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob. Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.V roce 1939 byly nejpočetnějšími sovětskými modely tank T-26 a řada rychlých tanků BT. T-26 byl pomalý tank navržený tak, aby držel krok s pěchotou. Tanky BT byly jezdecké tanky: lehké a rychle se pohybující, určené k bojovým manévrům. Oba typy představovaly sovětský vývoj zahraničních konstrukcí z počátku 30. let; T-26 byl založen na britském tanku Vickers 6-Ton a tanky BT vycházely z tanku M1930 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho.Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, jenž by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena veliteli Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Vývoj tanku A-32, přejmenovaného na T-32, tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby zdůraznil závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34.V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm2, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 těžkopádný poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. První modely tanku byly obvykle vybaveny motorem Mikulin M-17 z tanků série BT, který byl licenčním motorem BMW VI. Stroje vyrobené po roce 1940 už byly opatřeny dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem. Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank.První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen střelec a velitel, ale nabíječ už nikoliv. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet dělo, jehož zásoba střeliva se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit…Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti.Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T-34/76D s novou šestihrannou věží s větším vnitřním prostorem; avšak stále dvoumístnou. Od konce roku 1943 byl pak T-34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou kanónem ZiS-3-53 ráže 85 mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther, které T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů.T-34-85Poté, co se v boji roku 1942 objevily vylepšené německé tanky Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, byl zahájen projekt zcela nového sovětského tanku, jehož cílem bylo zvýšit pancéřovou ochranu a zároveň přidat moderní prvky jako torzní tyče a tříčlennou věž. Tento nový typ T-43 měl být univerzálním tankem, který by nahradil T-34 i těžký tank KV-1. Pancéřování prototypu T-43, přestože bylo těžší, stále nebylo proti německým 88 mm dostatečné, zatímco jeho pohyblivost byla horší než u T-34. Ačkoli T-43 sdílel více než 70% svých komponent s T-34, při výrobě by stále vyžadoval výrazné zpomalení výroby. V důsledku toho byl vývoj T-43 zrušen.Nejen, že měly německé tanky postupně lepší výzbroj, ale také pancéřování. Poté co se sovětským jednotkám podařilo ukořistit Tiger I a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[26] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 647 kusů a roku 1945 12 551 kusů T-34/85.Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pět kilogramů je T-34/85 kamufláž zimní ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu T-34/85 přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. T-34/85 se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC T-34/85 kamufláž zimní BB, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 4,2 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: zimní kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC T-34/85 zimní kamufláž - BB Airsoft - TOR11207-WI - expresní doprava

T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě. Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků, zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly nejmodernější protitankovými zbraněmi. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“ a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby. Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu. U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob. Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.V roce 1939 byly nejpočetnějšími sovětskými modely tank T-26 a řada rychlých tanků BT. T-26 byl pomalý tank navržený tak, aby držel krok s pěchotou. Tanky BT byly jezdecké tanky: lehké a rychle se pohybující, určené k bojovým manévrům. Oba typy představovaly sovětský vývoj zahraničních konstrukcí z počátku 30. let; T-26 byl založen na britském tanku Vickers 6-Ton a tanky BT vycházely z tanku M1930 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho.Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, jenž by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena veliteli Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Vývoj tanku A-32, přejmenovaného na T-32, tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby zdůraznil závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34.V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm2, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 těžkopádný poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. První modely tanku byly obvykle vybaveny motorem Mikulin M-17 z tanků série BT, který byl licenčním motorem BMW VI. Stroje vyrobené po roce 1940 už byly opatřeny dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem. Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank.První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen střelec a velitel, ale nabíječ už nikoliv. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet dělo, jehož zásoba střeliva se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit…Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti.Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T-34/76D s novou šestihrannou věží s větším vnitřním prostorem; avšak stále dvoumístnou. Od konce roku 1943 byl pak T-34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou kanónem ZiS-3-53 ráže 85 mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther, které T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů.T-34-85Poté, co se v boji roku 1942 objevily vylepšené německé tanky Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, byl zahájen projekt zcela nového sovětského tanku, jehož cílem bylo zvýšit pancéřovou ochranu a zároveň přidat moderní prvky jako torzní tyče a tříčlennou věž. Tento nový typ T-43 měl být univerzálním tankem, který by nahradil T-34 i těžký tank KV-1. Pancéřování prototypu T-43, přestože bylo těžší, stále nebylo proti německým 88 mm dostatečné, zatímco jeho pohyblivost byla horší než u T-34. Ačkoli T-43 sdílel více než 70% svých komponent s T-34, při výrobě by stále vyžadoval výrazné zpomalení výroby. V důsledku toho byl vývoj T-43 zrušen.Nejen, že měly německé tanky postupně lepší výzbroj, ale také pancéřování. Poté co se sovětským jednotkám podařilo ukořistit Tiger I a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[26] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 647 kusů a roku 1945 12 551 kusů T-34/85.Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pět kilogramů je T-34/85 kamufláž zimní ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu T-34/85 přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. T-34/85 se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC T-34/85 kamufláž zimní BB, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 4,2 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V 1800-2000mAh.Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: zimní kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusPásy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Sturmtiger vícebarevná kamufláž - BB Airsoft - TOR700300 - expresní doprava

Sturmtiger byl německý samohybný raketomet, který se vyráběl za druhé světové války. Počátek jeho vzniku je datován na přelom let 1942-1943, kdy po bitvě u Stalingradu bylo zřejmé, že armáda potřebuje účinnou zbraň na likvidaci budov a opevnění, které sloužily k obraně měst. Výsledkem byl stroj, jenž byl osazen vrhačem raketových střel RW-61, který byl původně určen pro bitevní lodě jako protiponorková zbraň. Podvozek byl vzhledem k hmotnosti munice užit z těžkého tanku Tiger I. Nábojem byla 1,4 metru dlouhá raketa, která měla vlastní motor. S touto raketou vážící 345 kg bylo manipulováno prostřednictvím minijeřábu. Do věže obrněnce se vešlo 16 kusů těchto raket do úložných prostor a jedna raketa na „válečkový“ dopravník a výjimečně ještě jedna byla vložena v hlavni. Do sériové výroby se Sturmtiger dostal až na jaře roku 1944. Jeho oficiální název zněl „38cm Rakettenwerfer RW 61 auf Sturmmösser Tiger“. Celkem bylo vyrobeno pouhých 18 kusů.Sturmtigery byly nasazeny zejména na západní frontě, bojovaly například v bitvě v Ardenách. Použity byly také při potlačení Varšavského povstání.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pěti kilogramů je Sturmtiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Sturmtiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Sturmtiger se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Sturmtiger kamufláž BB Airsoft, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 5,0 kgDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:3NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiVěž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC T-34/85 zelená kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11506-GN - expresní doprava

T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě. Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků, zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly nejmodernější protitankovými zbraněmi. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“ a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby. Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu. U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob. Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.V roce 1939 byly nejpočetnějšími sovětskými modely tank T-26 a řada rychlých tanků BT. T-26 byl pomalý tank navržený tak, aby držel krok s pěchotou. Tanky BT byly jezdecké tanky: lehké a rychle se pohybující, určené k bojovým manévrům. Oba typy představovaly sovětský vývoj zahraničních konstrukcí z počátku 30. let; T-26 byl založen na britském tanku Vickers 6-Ton a tanky BT vycházely z tanku M1930 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho.Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, jenž by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena veliteli Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Vývoj tanku A-32, přejmenovaného na T-32, tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby zdůraznil závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34.V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm2, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 těžkopádný poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. První modely tanku byly obvykle vybaveny motorem Mikulin M-17 z tanků série BT, který byl licenčním motorem BMW VI. Stroje vyrobené po roce 1940 už byly opatřeny dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem. Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank.První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen střelec a velitel, ale nabíječ už nikoliv. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet dělo, jehož zásoba střeliva se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit…Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti.Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T-34/76D s novou šestihrannou věží s větším vnitřním prostorem; avšak stále dvoumístnou. Od konce roku 1943 byl pak T-34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou kanónem ZiS-3-53 ráže 85 mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther, které T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů.T-34-85Poté, co se v boji roku 1942 objevily vylepšené německé tanky Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, byl zahájen projekt zcela nového sovětského tanku, jehož cílem bylo zvýšit pancéřovou ochranu a zároveň přidat moderní prvky jako torzní tyče a tříčlennou věž. Tento nový typ T-43 měl být univerzálním tankem, který by nahradil T-34 i těžký tank KV-1. Pancéřování prototypu T-43, přestože bylo těžší, stále nebylo proti německým 88 mm dostatečné, zatímco jeho pohyblivost byla horší než u T-34. Ačkoli T-43 sdílel více než 70% svých komponent s T-34, při výrobě by stále vyžadoval výrazné zpomalení výroby. V důsledku toho byl vývoj T-43 zrušen.Nejen, že měly německé tanky postupně lepší výzbroj, ale také pancéřování. Poté co se sovětským jednotkám podařilo ukořistit Tiger I a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[26] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 647 kusů a roku 1945 12 551 kusů T-34/85.Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pět kilogramů je T-34/85 zelená kamufláž ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu T-34/85 zelená kamufláž přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. T-34/85 zelená kamufláž se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC T-34/85 zelená kamufláž IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 4,2 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank 1/16 RC Tiger I pozdní verze vícebarevná kamufláž - IR - TOR205224 - expresní doprava

Zaměřeno na detail…Model tanku o hmotnosti cca 3Kg se může pochlubit vynikajícími jízdními vlastnostmi v náročném terénu. Rozměry 530x230x190 (DxŠxV mm) jsou dokonalou replikou v měřítku 1:16. Nechybí ani realistické polepy a dokonalé příslušenstvíOvládání a funkceModel na dálkové ovládání na frekvenci 2,4GHz je vybaven IR (infračerveným) bitevním systémem umožňující bitvy ve skupinách stejné série. Výkonné motory s optimalizovaným točivým momentem zajišťují plynulé proporciální řízení modelu. Vyšší výkon zajistí i kovová převodovka s kovovými převody a upraveným převodovým poměrem. Pohyb modelu dopředu, dozadu, levá a pravá zatáčka je samozřejmostí, opravdu realistické je točení věže o 320° (160°na každou stranu) a zdvih děla.Zvuky motoru, zpětný ráz děla, záblesky světel a kouřové efekty vás vtáhnou do reálné bitvy.Obsah balení:Tank v měřítku 1/16 RC Storm Tiger IR Torro Hobby EditionRozměry: přibližně 530x230x190 (DxŠxV mm)Hmotnost: 6,0 kg vč. příslušenství320 ° rotace věže (160 stupňů na každé straně)Proporcionální dálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka a převodová kolaJednovlakové koleje spojené ocelovými kolíkyAkumulátor NiMH se standardní nabíječkou 7,2V-400mANabíjení přes nabíjecí zásuvku (pro nabíjení není nutné otevírat kryt)1 láhev kouřové kapalinySada příslušenstvíProduktová příručka v angličtině a němčiněVarováníPoužívejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučený věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů.

TORRO tank PRO 1/16 RC Jagdtiger vícebarevná kamufláž - BB Airsoft včetně kouře - TOR11710-CA - expresní doprava

Jagdtiger (SdKfz 186), oficiální značení Panzerjäger Tiger Ausf. B byl německý těžký stíhač tanků na konci druhé světové války.Jagdtiger představuje jeden z vrcholů snah zbrojního průmyslu Třetí říše ve směru budování stále těžší a větší obrněné techniky. Byl to nejtěžší a nejlépe pancéřovaný sériově vyráběný obrněný prostředek; rekordní byla i jeho hlavní zbraň – kanón ráže 128 mm PaK 44 L/55. Tomu však odpovídala mimořádná výrobní cena a spotřeba paliva. Základem pro Jagdtigera se stal podvozek a vana těžkého tanku Tiger II (též Königstiger).Bylo vyrobeno 88 kusů; nasazen byl při bitvě v Ardenách, u Remagenu a dále na západní frontě. Několik strojů bojovalo v Rakousku proti Rudé armádě.Jagdtiger představoval vážnou hrozbu i pro ty nejtěžší nepřátelské tanky, jež mohl účinně ostřelovat na vzdálenost maximálně tři a půl kilometru, zatímco žádný protivník jej nedokázal zepředu vážněji ohrozit ani z těsné blízkosti. Navzdory tomu je projekt obecně hodnocen jako chybný a neúspěšný – Jagdtiger představoval luxus, který si Německo nemohlo dovolit. Jeho výroba byla extrémně drahá a pomalá, spotřeba paliva příliš vysoká. Stroj trpěl celou řadou závad vyplývajících z uspěchaného nasazení na frontu a přílišného namáhání hnacích systémů. Jeho kanón používal dělené střelivo, což v boji vedlo k nižší praktické rychlosti střelby. Stroj byl příliš nemotorný a stejně jako Ferdinand se nedokázal vypořádat s útokem většího množství nepřátel, kteří se dostali do jeho těsné blízkosti a obvykle jej bez potíží vymanévrovali. Stejně tak byl zranitelný útoky nepřátelského letectva. Jagdtiger byl oproti Ferdinandovi vybaven kulometem v přední části trupu a to mu poskytovalo ochranu před nepřátelskou pěchotou při čelním útoku.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Jagdtiger ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno BB Airosft systémem, takže jsou možné bitvy jako v reálném boji. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Jagdtiger přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Jagdtiger se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Jagdtiger BB Airsoft, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,5 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinafunkční Airsoft střílecí mechanizmusdrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: funkční Airsoft střílecí mechanizmusŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

Hlídkový torpédový člun PT-109 COBI 4825 - World War II

Hlídkový torpédový člun PT-109 COBI 4825 - World War II. Stavebnice slavné americké torpédové lodě PT-109 na které sloužil John F. Kennedy. Sestavený model je vyveden do mnoha detailů. Po snadném odejmutí paluby jsou viditelné jednotlivé kajuty včetně kuchyňky, denní kajuty atd. Ve strojovně jsou uloženy tři motory Packard. Na palubě najdete torpédové výmetnice, hlubinné pumy, čelní kanon, kulomety, ale také třeba záchranný kruh a vlajku. Balení obsahuje 4 figurky z původní 14 členné posádky v měřítku, které přesně sedí k rozměrům člunu. Sestavený model je možné usadit do přiloženého stojánku s popisem.

TORRO tank PRO 1/16 RC Jagdpanther vícebarevná kamufláž - infra IR - Servo - TOR11416-CA - expresní doprava

Jagdpanzer V (nebo Panzerjäger V) Panther, Jagdpanther nebo Sd. Kfz. 173 byl německý těžký stíhač tanků vyráběný během druhé světové války. Celkem bylo vyrobeno 415 kusů Jagdpantherů. Přestože se jednalo o velice kvalitní typ, který měl účinnou výzbroj, dobrou pohyblivost i pancéřovou ochranu, v počtu pouhých několika set kusů nemohl situaci na frontě nijak ovlivnit.Vývoj těžkého stíhače tanků, využívajícího podvozku tanku Panther a vyzbrojeného kanónem Pak 43 L/71 ráže 88 mm byl firmě Krupp zadán v srpnu roku 1942. Projekt nesl označení Sd. Kfz. 173 a bojové jméno Jagdpanther. Na konci měsíce byl hotov model ve velikosti 1:10 a v listopadu maketa ve velikosti 1:1. Prototyp stíhače byl dokončen v listopadu 1943 a dne 20. prosince 1943 byl předveden Hitlerovi. Počátkem roku 1944 byla zahájena sériová výroba typu, která dala 425 kusů.Jagdpanther, jak už bylo zmíněno, vznikl na podvozku tanku Panther. Na trupu byla postavena kompletně uzavřená nástavba s výrazně skosenými stěnami. Vstupovalo se do něj dvěma kruhovými poklopy na střeše nebo jednodílnými dvířky v její zadní části. Napravo od něj byl poklop pro nakládání munice. Posádka byla pětičlenná: velitel, střelec, řidič, nabíječ a radista. Hlavní zbraní byl vynikající 88 mm protitankový kanón PaK 43/3 (anebo 43/4) L/71, který byl použit i u tanku Tiger II. Náměr kanónu byl možný v rozmezí -8° až +14°. Odměr 11° nalevo i napravo. Protipěchotní zbraní byl kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (ovládaný radistou) umístěný vedle kanónu; v tanku byly i dva samopaly MP 40. Pro kanón měla posádka k dispozici 57 kusů granátů a pro kulomet 600 kusů nábojů. Pancéřování trupu se pohybovalo v rozmezí 40 až 60 mm, nástavby 25 (vrch) až 80 mm (předek). Kanón chránil štít Saukopfblende („prasečí hlava“) silný 100 mm.Podobně jako jiné německé stroje i mnoho stíhačů Jagdpanther bylo při výrobě natřeno antimagnetickou pastou Zimmerit, která chránila vozidlo před magnetickými minami.Stroj vážící víc jak 45 tun poháněl motor Maybach HL 230 o výkonu 700 koňských sil. Ten při jízdě na cestě spotřeboval 280 litrů benzínu na 100 km, ale v náročném terénu se spotřeba vyšplhala až na 700 litrů paliva. Na přelomu let 1944 a 1945, kdy německý válečný průmysl trpěl akutním nedostatkem pohonných hmot, to byl asi největší nedostatek tohoto vozidla, jehož nádrže pojaly celkově 730 litrů benzínu. Na cestě se maximální rychlost pohybovala v rozmezí 45 až 55 km/h a vzhledem k relativně vysoké hmotnosti byl Jagdpanther dobře pohyblivý i v terénu, kde dokázal vyvinout rychlost 25 až 30 km/h.Výborná pohyblivost, vynikající 88 mm kanón a dobrá pasivní ochrana posádky z Jagdpantheru činily obávaného soupeře ať už spojeneckých nebo sovětských tankistů. V období let 1944 až 1945, kdy Německo čelilo tisícům ruských, amerických nebo britských tanků už ale i přes vydařenou konstrukci nemohlo několik stovek těchto strojů v žádném případě zvrátit situaci na frontách, na kterých byl nasazen. I přes to všechno se pravděpodobně jednalo o nejlepší vozidlo ve své kategorii v celé druhé světové válce.Jagdpanther byl zařazován do oddílů těžkých stíhačů tanků. Většinu strojů obdržely jednotky Wehrmachtu, ale menší počet sloužil i u Waffen-SS. Prvními jednotkami vyzbrojenými Jagdpanthery byly schwere Panzerjäger Abteilung 559 a 654. Druhá zmíněná jich několik nasadila proti západním spojencům v bojích v Normandii, ale většina z vyrobených strojů bojovala na východní frontě. Na západě se zúčastnily hlavně bojů během ofenzivy v Ardenách na konci roku 1944, kde jich bylo pro tento účel shromážděno 51.Od začátku roku 1945 byly postupně zařazovány i do stavů sedmi tankových divizí, v kterých měly vytvořit aspoň jednu rotu.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem šest kilogramů je Jagdpanther ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Jagdpanther přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Jagdpanther se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Jagdpanther IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 5,2 kgDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavně + NOVÁ dodatečná funkce ovládaní hlavně díky servu nahoru a dolůzáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiVěž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

Seagull Skyraider Warbird 1,6m (Zatahovací podvozek) Tiger - SEA230T - expresní doprava

Rozpětí [mm]1600Délka [mm]1215Hmotnost [g]3900Plocha křídla [dm2]41.1

TORRO tank PRO 1/16 RC Panther F vícebarevná kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11505-CA - expresní doprava

Panther F byla planovaná modifikace Pantheru VPanzerkampfwagen V Panther (SdKfz 171) byl německý tank vyráběný v letech 1943–1945. Představoval německou reakci na sovětský tank T-34/76. Překonával jej jak silou pancíře, tak zejména výkonností a přesností děla 7,5 cm KwK 42 L/70, tento náskok však byl brzy z velké části dohnán novou verzí T-34/85. Panther je obecně považován za jeden z nejlepších středních tanků druhé světové války.Jeho vývoj začal v důsledku zkušeností německé armády na východní frontě. Tam německé tanky narazily na sovětské střední tanky T-34 a těžší KV-1, které německé „Panzery“ v mnoha ohledech převyšovaly. Ani později nasazený Pz IVF s dlouhým kanónem si v boji s protivníky nemohl být jistý vítězstvím. Německé tanky byly v porovnání se sovětskou technikou slabě pancéřované a pancéřové plechy byly skoro kolmé, což velmi snižovalo jejich balistickou odolnost.Vývojem nového středního tanku byla pověřena firma MAN v čele s hlavním konstruktérem Ing. Paulem Wiebickim. Ta už 17 týdnů po začátku práce na projektu vyrobila 3. února 1942 první prototyp tanku Panther. Trup a věž měly svařovanou konstrukci z ocelových plátů. Věž s šestiúhelníkovým půdorysem byla umístěna v blízkosti těžiště, otáčela se spolu se sedadly posádky, buď hydraulicky, nebo v případě selhání ručně. V zadní části pancéřování věže byl kruhový únikový otvor. Na vrchu byly umístěny periskopy, ventilátor a velitelská věžička. Čelo věže mělo sílu 80 až 110 mm, boky 45 mm. Čelní trup byl chráněn pancéřováním 60 až 80 mm silným, jehož účinnost zvyšovalo sklonění pod úhlem 35° od vertikály. Boční a zadní stěny korby nesly 40–50 mm pancíře. Dno korby a vrch věže měly sílu 16 mm. Podvozek se skládal z osmi pojezdových kol, z napínacího a hnacího kola v dvou řadách. Pásy se skládaly z 86 článků a jejich šířka byla 660 mm. Tank byl kvalitně odpružený a na tu dobu poskytoval velký komfort. Výzbroj tvořil 75mm kanón 7,5 cm KwK 42 L/70 vybavený úsťovou brzdou a dva kulomety MG 34. Prvních 250 kusů tanku Panther bylo poháněno dvanáctiválcovým benzínovým motorem Maybach HL 210 P30 (stejný se používal například i pro tanky Tiger) s výkonem 475 kW (650 koní) při 3000 ot/min a měl tři jednoduché vzduchové filtry. Od května 1943 však byly Panthery osazovány dvanáctiválcem Maybach HL 230 P30 o obsahu 23,1 litru, který již disponoval silou 515 kW (700 koní). Kvůli úspoře materiálu, byl blok motoru vyráběný v HL 210 z hliníku nahrazen litinovým blokem. Pro zlepšení odstraňování prachových nečistot byly použity dva vícestupňové "cyklónové" vzduchové filtry. Navzdory kvalitě konstrukce pohonné jednotky musel být díky použití benzínu nízké kvality výkon motoru snížen. S nádrží o kapacitě 730 litrů paliva byl dojezd tanku 200 km na pevných komunikacích a pouhých 120 km v terénu.Zkoušky prototypu se realizovaly na zkušebním polygonu Berka v durynském Eisenachu. Už v červnu 1942 vydal ministr hospodářství Třetí říše Albert Speer pokyn k výrobě 250kusové série v závodech Man, Daimler-Benz, Henschel a MNH. První sériové stroje k útvarům přišly v lednu 1943.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem šesti kilogramů je Panther F ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Panther F přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Panther F se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Panther F IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 5,7 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank 1/16 RC Sturmtiger písečná kamufláž - infra IR - TOR703342 - expresní doprava

Zaměřeno na detail…Model tanku o hmotnosti cca 3Kg se může pochlubit vynikajícími jízdními vlastnostmi v náročném terénu. Rozměry 400x230x190 (DxŠxV mm) jsou dokonalou replikou v měřítku 1:16. Nechybí ani realistické polepy a dokonalé příslušenstvíOvládání a funkceModel na dálkové ovládání na frekvenci 2,4GHz je vybaven IR (infračerveným) bitevním systémem umožňující bitvy ve skupinách stejné série. Výkonné motory s optimalizovaným točivým momentem zajišťují plynulé proporciální řízení modelu. Vyšší výkon zajistí i kovová převodovka s kovovými převody a upraveným převodovým poměrem. Pohyb modelu dopředu, dozadu, levá a pravá zatáčka je samozřejmostí, opravdu realistické je točení věže o 320° (160°na každou stranu) a zdvih děla.Zvuky motoru, zpětný ráz děla, záblesky světel a kouřové efekty vás vtáhnou do reálné bitvy.Obsah balení:Tank v měřítku 1/16 RC Storm Tiger IR Torro Hobby EditionRozměry: přibližně 400x230x190 (DxŠxV mm)Hmotnost: 5,0 kg vč. příslušenství320 ° rotace věže (160 stupňů na každé straně)Proporcionální dálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka a převodová kolaJednovlakové koleje spojené ocelovými kolíkyAkumulátor NiMH se standardní nabíječkou 7,2V-400mANabíjení přes nabíjecí zásuvku (pro nabíjení není nutné otevírat kryt)1 láhev kouřové kapalinySada příslušenstvíProduktová příručka v angličtině a němčiněVarováníPoužívejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučený věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů.

TORRO tank PRO 1/16 RC Panther G vícebarevná kamufláž - infra IR - kouř z hlavně - TOR11504-CA - expresní doprava

Panther G byla modifikace Pantheru VPanzerkampfwagen V Panther (SdKfz 171) byl německý tank vyráběný v letech 1943–1945. Představoval německou reakci na sovětský tank T-34/76. Překonával jej jak silou pancíře, tak zejména výkonností a přesností děla 7,5 cm KwK 42 L/70, tento náskok však byl brzy z velké části dohnán novou verzí T-34/85. Panther je obecně považován za jeden z nejlepších středních tanků druhé světové války.Jeho vývoj začal v důsledku zkušeností německé armády na východní frontě. Tam německé tanky narazily na sovětské střední tanky T-34 a těžší KV-1, které německé „Panzery“ v mnoha ohledech převyšovaly. Ani později nasazený Pz IVF s dlouhým kanónem si v boji s protivníky nemohl být jistý vítězstvím. Německé tanky byly v porovnání se sovětskou technikou slabě pancéřované a pancéřové plechy byly skoro kolmé, což velmi snižovalo jejich balistickou odolnost.Vývojem nového středního tanku byla pověřena firma MAN v čele s hlavním konstruktérem Ing. Paulem Wiebickim. Ta už 17 týdnů po začátku práce na projektu vyrobila 3. února 1942 první prototyp tanku Panther. Trup a věž měly svařovanou konstrukci z ocelových plátů. Věž s šestiúhelníkovým půdorysem byla umístěna v blízkosti těžiště, otáčela se spolu se sedadly posádky, buď hydraulicky, nebo v případě selhání ručně. V zadní části pancéřování věže byl kruhový únikový otvor. Na vrchu byly umístěny periskopy, ventilátor a velitelská věžička. Čelo věže mělo sílu 80 až 110 mm, boky 45 mm. Čelní trup byl chráněn pancéřováním 60 až 80 mm silným, jehož účinnost zvyšovalo sklonění pod úhlem 35° od vertikály. Boční a zadní stěny korby nesly 40–50 mm pancíře. Dno korby a vrch věže měly sílu 16 mm. Podvozek se skládal z osmi pojezdových kol, z napínacího a hnacího kola v dvou řadách. Pásy se skládaly z 86 článků a jejich šířka byla 660 mm. Tank byl kvalitně odpružený a na tu dobu poskytoval velký komfort. Výzbroj tvořil 75mm kanón 7,5 cm KwK 42 L/70 vybavený úsťovou brzdou a dva kulomety MG 34. Prvních 250 kusů tanku Panther bylo poháněno dvanáctiválcovým benzínovým motorem Maybach HL 210 P30 (stejný se používal například i pro tanky Tiger) s výkonem 475 kW (650 koní) při 3000 ot/min a měl tři jednoduché vzduchové filtry. Od května 1943 však byly Panthery osazovány dvanáctiválcem Maybach HL 230 P30 o obsahu 23,1 litru, který již disponoval silou 515 kW (700 koní). Kvůli úspoře materiálu, byl blok motoru vyráběný v HL 210 z hliníku nahrazen litinovým blokem. Pro zlepšení odstraňování prachových nečistot byly použity dva vícestupňové "cyklónové" vzduchové filtry. Navzdory kvalitě konstrukce pohonné jednotky musel být díky použití benzínu nízké kvality výkon motoru snížen. S nádrží o kapacitě 730 litrů paliva byl dojezd tanku 200 km na pevných komunikacích a pouhých 120 km v terénu.Zkoušky prototypu se realizovaly na zkušebním polygonu Berka v durynském Eisenachu. Už v červnu 1942 vydal ministr hospodářství Třetí říše Albert Speer pokyn k výrobě 250kusové série v závodech Man, Daimler-Benz, Henschel a MNH. První sériové stroje k útvarům přišly v lednu 1943.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem šesti kilogramů je Panther G ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Panther G přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Panther G se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Panther G IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 5,9 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulNOVÁ dodatečná funkce při výstřelu: kouř z hlavně, který jde zapnout a vypnout dle potřeby a chutěKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů

TORRO tank PRO 1/16 RC Panther F vícebarevná kamufláž - infra IR - Servo - TOR11405-CA - expresní doprava

Panther F byla planovaná modifikace Pantheru VPanzerkampfwagen V Panther (SdKfz 171) byl německý tank vyráběný v letech 1943–1945. Představoval německou reakci na sovětský tank T-34/76. Překonával jej jak silou pancíře, tak zejména výkonností a přesností děla 7,5 cm KwK 42 L/70, tento náskok však byl brzy z velké části dohnán novou verzí T-34/85. Panther je obecně považován za jeden z nejlepších středních tanků druhé světové války.Jeho vývoj začal v důsledku zkušeností německé armády na východní frontě. Tam německé tanky narazily na sovětské střední tanky T-34 a těžší KV-1, které německé „Panzery“ v mnoha ohledech převyšovaly. Ani později nasazený Pz IVF s dlouhým kanónem si v boji s protivníky nemohl být jistý vítězstvím. Německé tanky byly v porovnání se sovětskou technikou slabě pancéřované a pancéřové plechy byly skoro kolmé, což velmi snižovalo jejich balistickou odolnost.Vývojem nového středního tanku byla pověřena firma MAN v čele s hlavním konstruktérem Ing. Paulem Wiebickim. Ta už 17 týdnů po začátku práce na projektu vyrobila 3. února 1942 první prototyp tanku Panther. Trup a věž měly svařovanou konstrukci z ocelových plátů. Věž s šestiúhelníkovým půdorysem byla umístěna v blízkosti těžiště, otáčela se spolu se sedadly posádky, buď hydraulicky, nebo v případě selhání ručně. V zadní části pancéřování věže byl kruhový únikový otvor. Na vrchu byly umístěny periskopy, ventilátor a velitelská věžička. Čelo věže mělo sílu 80 až 110 mm, boky 45 mm. Čelní trup byl chráněn pancéřováním 60 až 80 mm silným, jehož účinnost zvyšovalo sklonění pod úhlem 35° od vertikály. Boční a zadní stěny korby nesly 40–50 mm pancíře. Dno korby a vrch věže měly sílu 16 mm. Podvozek se skládal z osmi pojezdových kol, z napínacího a hnacího kola v dvou řadách. Pásy se skládaly z 86 článků a jejich šířka byla 660 mm. Tank byl kvalitně odpružený a na tu dobu poskytoval velký komfort. Výzbroj tvořil 75mm kanón 7,5 cm KwK 42 L/70 vybavený úsťovou brzdou a dva kulomety MG 34. Prvních 250 kusů tanku Panther bylo poháněno dvanáctiválcovým benzínovým motorem Maybach HL 210 P30 (stejný se používal například i pro tanky Tiger) s výkonem 475 kW (650 koní) při 3000 ot/min a měl tři jednoduché vzduchové filtry. Od května 1943 však byly Panthery osazovány dvanáctiválcem Maybach HL 230 P30 o obsahu 23,1 litru, který již disponoval silou 515 kW (700 koní). Kvůli úspoře materiálu, byl blok motoru vyráběný v HL 210 z hliníku nahrazen litinovým blokem. Pro zlepšení odstraňování prachových nečistot byly použity dva vícestupňové "cyklónové" vzduchové filtry. Navzdory kvalitě konstrukce pohonné jednotky musel být díky použití benzínu nízké kvality výkon motoru snížen. S nádrží o kapacitě 730 litrů paliva byl dojezd tanku 200 km na pevných komunikacích a pouhých 120 km v terénu.Zkoušky prototypu se realizovaly na zkušebním polygonu Berka v durynském Eisenachu. Už v červnu 1942 vydal ministr hospodářství Třetí říše Albert Speer pokyn k výrobě 250kusové série v závodech Man, Daimler-Benz, Henschel a MNH. První sériové stroje k útvarům přišly v lednu 1943.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem šesti kilogramů je Panther F ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Panther F přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Panther F se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Panther F IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 5,7 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavně + NOVÁ dodatečná funkce ovládaní hlavně díky servu nahoru a dolůzáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: vícebarevná kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů