Dětské zboží
Celkem 42 produktů
Charakteristika Sada obsahuje 4 velmi jemné pilové kotouče (tloušťka 0,24 mm). Vynikající pro přesné řezání plastů, dřeva a leptaných dílů. Čepele jsou vhodné pro malé rukojetě skalpelů. Lze zakoupit i sadu čepele s rukojetí (SH-PKN0009/K). Kolekce SHESTO Modelcraft V kolekci SHESTO Modelcraft se nachází komplexní řada užitečných speciálních, často obtížně dostupných přesných ručních nástrojů a příslušenství, nezbytných pro přesnou práci. Řada nástrojů Modelcraft je určena tam, kde je zapotřebí pracovat s drobnými díly, jako jsou modely, elektronika či jiná řemesla.
Mechové lepící desky v tloušťkách 2, 3, 5, 8 a 10x310x210mmJednostranně samolepící. Obzvláště lehká deska pro bezpečné uložení přijímačů a dalších dílů kde hrozí větší vibrace.Technické specifikaceBarva: antracitTyp: pěna/mechTloušťka: 2,3,5,8 a 10mmRozměry: 310x210mmObsah: od tloušťky jedna deska, celkem 5 kusů
Tuningové kardany Tamiya Lze je použít u následujících podvozků Tamiya- TT-01- TT-01D- TT-01E (TT-01 TYPE-E)- TT-01R- TT-01R TYPE-E (58450)- TT-01D TYPE-E (58451)- TT-02 (58560)- TT-02D (58584)- TT-02R (84409)- TA-04, TA-04PRO- FF-02- TL-01 (pouze silniční provedení)- TL-01LA- TL-01RA- Stadium Raider- Toyota Prerunner (58136)- Chevy S-10 (58146)- Ford F-150 (58161)- Desert Fielder (58537)- TB-01- DF-03Ra Chassis- TGS- TG-10- TNS- TNS-FD
Určeno pro RC auta Tamiya- TL-01- TL-01B (Baj. King, Baj. Champ)- TB-01- TG-10- FF-02- M-03 - M-Chassis- M-03L - M-Chassis- M-03M - M-Chassis- M-04 - M-Chassis- M-04L - M-Chassis- M-04M - M-Chassis- Wild Dagger- Twin Detonator- Double Blaze- Dualhunter- Mighty Bull- Overlander- Blackfoot-Xtreme- Blackfoot III (58498)- Mud Blaster II (WT-01)- Wild Willy 2 (WR-02)
Určeno pro RC auta Tamiya- TL-01- TL-01LA- TL-01RA- TL-01B (Baj. King, Baj. Champ)- Stadium Raider- TB-01- TB-02- FF-02- TA-01- TA-02, TA-02SW- TA-02W- TA-04, TA-04S, TA-04SS- TA-05- Manta Ray- Dirt Thrasher- Blazing Star- Top Force- Terra Conqueror- Toyota Prerunner (58136)- Chevy S-10 (58146)- Ford F-150 (58161)- Desert Fielder (58537)- M1025 Hummer (58154)- JGSDF Light Armored Vehicle (58326)- Porsche Cayenne S Transsyberia 2007 (58406)- Mitsubishi Racing Lancer (58421)- Wild Dagger- Twin Detonator- Double Blaze- Dualhunter- Mighty Bull- Overlander- Blackfoot-Xtreme- Blackfoot III (58498)- Mud Blaster II (WT-01)- Toyota Land Cruiser 40 (CR-01)- Mercedes-Benz Unimog 406 Series U900 (CR-01)- Jeep Wrangler (CR-01)- Ford Bronco 1973 (CR-01)- Rock Socker (CR-01)- TG-10- TNS- TNS-FD- Mad Bison- Desert Gator (DT-02)- Sand-Viper (DT-02)- Neo Falcon (DT-02)- DF-03 Dark Impact, Keen Hawk, Avante Mk.II- DF-03Ra Chassis- Novafox (58577)- Hotshot (58391)- Boomerang (58418)- Super Hotshot (58517)- TT-01R- TT-02R (84409)- M-01 - M-Chassis- M-02 - M-Chassis- M-02L - M-Chassis- M-03 - M-Chassis- M-03L - M-Chassis- M-03M - M-Chassis- M-04 - M-Chassis- M-04L - M-Chassis- M-04M - M-Chassis- M-05 M-Chassis- M-06 M-Chassis
Určeno pro RC auta Tamiya- TA-01- TL-01- TL-01B (Baj. King, Baj. Champ)- Stadium Raider- FF-02- M-03 - M-Chassis- M-03L - M-Chassis- M-04 - M-Chassis- M-04M - M-Chassis- Manta Ray- Dirt Thrasher- Blazing Star- Top Force- Terra Conqueror- Mighty Bull- Wild Dagger- Twin Detonator- Double Blaze- Dualhunter- Overlander- Blackfoot-Xtreme- Blackfoot III (58498)- Mud Blaster II (WT-01)- Toyota Prerunner (58136)- Chevy S-10 (58146)- Ford F-150 (58161)- Desert Fielder (58537)- M1025 Hummer (58154)- JGSDF Light Armored Vehicle (58326)- Porsche Cayenne S Transsyberia 2007 (58406)- Mitsubishi Racing Lancer (58421)- Thunder Shot (58361)- Fire Dragon (58403)- Gravel Hound (DF-02)- Rising Storm (DF-02)- Plasma Edge (DF-02)- TT-02B Neo Scorcher (58568), Dual Ridge (58596)- Mad Bison
Modelcraft náhradní sada čepelí pro kleště Modelcraft (SH-PTK8040) na ohýbání pásků dřeva nebo tenkého plechu. Doporučeno pro obšívku dřevěných pásků trupu lodi až do tl. 2mm. Obsahuje 5 nožů a 1 plastovou čelist Kolekce SHESTO Modelcraft V kolekci SHESTO Modelcraft se nachází komplexní řada užitečných speciálních, často obtížně dostupných přesných ručních nástrojů a příslušenství, nezbytných pro přesnou práci. Řada nástrojů Modelcraft je určena tam, kde je zapotřebí pracovat s drobnými díly, jako jsou modely, elektronika či jiná řemesla.
Plastikový model letadla 1/72 Reggiane 2005 3 decal v. for Italy, ANR. Reggiane Re.2005 Sagittario byl stíhací letoun, který vznikl vývojem z typu Reggiane Re.2000. Vývoj nového letounu začal již v roce 1941 a v květnu 1942 vzlétl první prototyp. Ten dosáhl rychlosti 628 km/h. Nové křídlo neslo nový podvozek zatahovaný směrem ke koncům křídla a dva 20 mm kanóny, které s dalším v bloku motoru a s dvěma 12,7 mm kulomety nad motorem představovaly impozantní výzbroj. 3 obtiskové varianty: 1. Reggiane 2005, 362a Sq., Capua, October 1943 2. Reggiane 2005, 362a Sq., Capua, October 1943 3. Reggiane 2005, Aeronau. Nazionale Rep., Bresso, March 1944 V únoru objednala italská vláda nultou sérii v počtu 18 kusů a následných 750 kusů, ale v situaci, kdy to již bylo nereálné. Druhý prototyp, zkoušený od jara 1943 Němci, dosáhl rychlosti 720 km/h a přelétl do Rumunska, kde byl včleněn do protiletecké obrany naftových polí. Vlastní dodávky RE.2005 začaly v květnu 1943 s licenčními motory Fiat RA.1050 RC-58 o výkonu 1475 k. Po kapitulaci Itálie byly vyrobené kusy zabavené Němci, přičemž několik letounů sloužilo u jednotek protivzdušné obrany Berlína.
1/72 Zlin Z-142 military. Zlín Z-142, jenž poprvé vzlétl v roce 1978, představuje nástupce oblíbeného typu Zlín Z-42. V době svého vzniku představovala hlavní výhodu nového stroje zástavba výkonnější pohonné jednotky Avia M337. Zlín Z-142 je pro své dobré letové vlastnosti, obratnost a spolehlivost hojně využíván jako cvičný a akrobatický letoun u nás i v zahraničí. Mezi provozovatele tohoto typu patří rovněž některé zahraniční armády, které jej využívají pro základní výcvik budoucích bojových pilotů. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, počet obtiskových verzí: 3, obtížnost: 2. Potřebné barvy Humbrol: 19, 22, 29, 33, 40, 47, 48, 56, 69, 94. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Zlin Z-142 military. Zlín Z-142, jenž poprvé vzlétl v roce 1978, představuje nástupce oblíbeného typu Zlín Z-42. V době svého vzniku představovala hlavní výhodu nového stroje zástavba výkonnější pohonné jednotky Avia M337. Zlín Z-142 je pro své dobré letové vlastnosti, obratnost a spolehlivost hojně využíván jako cvičný a akrobatický letoun u nás i v zahraničí. Mezi provozovatele tohoto typu patří rovněž některé zahraniční armády, které jej využívají pro základní výcvik budoucích bojových pilotů. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, počet obtiskových verzí: 3, obtížnost: 2. Potřebné barvy Humbrol: 19, 22, 29, 33, 40, 47, 48, 56, 69, 94. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/48 T-33A Early Version . Lockheed T-33 Shooting Star je americký jednomotorový, celokovový cvičný dolnoplošník. T-33 vycházel z letounu F-80, přičemž došlo k přestavbě vnitřních ploch a přidání druhého pilotního sedadla. První T-33 vzlétl v březnu 1948 a výroba byla ukončena v roce 1959. Bylo vyrobeno 5691 letadel tohoto typu. T-33 byl také používán jako letoun pro vlečení "terčů" během střeleckého výcviku. Verze RT-33A byla vyrobena jako průzkumný letoun s kamerou na přídi letounu. T-33 byl hojně exportován do 39 zemí světa, mimo jiné do Německa, Francie, Belgie, Brazílie nebo Kanady. Technické údaje: délka: 11,49 m, rozpětí křídel: 11,86 m, výška: 3,57 m, maximální rychlost: 970 km/h, praktický strop: 14600 m, maximální dolet: 2050 km, výzbroj: pevná - 2 kulomety M3 ráže 12,7 mm, podvěsná - až 907 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 T-33A Early Version . Lockheed T-33 Shooting Star je americký jednomotorový, celokovový cvičný dolnoplošník. T-33 vycházel z letounu F-80, přičemž došlo k přestavbě vnitřních ploch a přidání druhého pilotního sedadla. První T-33 vzlétl v březnu 1948 a výroba byla ukončena v roce 1959. Bylo vyrobeno 5691 letadel tohoto typu. T-33 byl také používán jako letoun pro vlečení "terčů" během střeleckého výcviku. Verze RT-33A byla vyrobena jako průzkumný letoun s kamerou na přídi letounu. T-33 byl hojně exportován do 39 zemí světa, mimo jiné do Německa, Francie, Belgie, Brazílie nebo Kanady. Technické údaje: délka: 11,49 m, rozpětí křídel: 11,86 m, výška: 3,57 m, maximální rychlost: 970 km/h, praktický strop: 14600 m, maximální dolet: 2050 km, výzbroj: pevná - 2 kulomety M3 ráže 12,7 mm, podvěsná - až 907 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 Gloster Meteor F.4. Gloster Meteor byl první britský proudový stíhací letoun a první operační proudový letoun Spojenců. Vývoj letounu Meteor do značné míry závisel na jeho průkopnických proudových motorech. Vyvinul je Sir Frank Whittle a jeho společnost Power Jets Ltd. Vývoj letounu začal v roce 1940. Meteor poprvé vzlétl v roce 1943 a 27. července 1944 zahájil provoz u 616. perutě Královského letectva (RAF). Ukázalo se, že jde o úspěšný a účinný stíhací letoun. Meteor F.4 byl prvním typem, který byl exportován a sloužil v letectvech Argentiny, Dánska, Egypta, Belgie a Nizozemska. Vyznačuje se jemnými zapuštěnými liniemi panelů, desítkami tisíc přesně umístěných nýtů, podvozkem, který lze doplnit ve zvednuté nebo spuštěné poloze, polohovatelnými klapkami a samostatně tvarovanými křidélky. Díly jsou vylisovány v šedé barvě. Stavebnice obsahuje kovové příďové závaží a obtisky. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 Gloster Meteor F.4. Gloster Meteor byl první britský proudový stíhací letoun a první operační proudový letoun Spojenců. Vývoj letounu Meteor do značné míry závisel na jeho průkopnických proudových motorech. Vyvinul je Sir Frank Whittle a jeho společnost Power Jets Ltd. Vývoj letounu začal v roce 1940. Meteor poprvé vzlétl v roce 1943 a 27. července 1944 zahájil provoz u 616. perutě Královského letectva (RAF). Ukázalo se, že jde o úspěšný a účinný stíhací letoun. Meteor F.4 byl prvním typem, který byl exportován a sloužil v letectvech Argentiny, Dánska, Egypta, Belgie a Nizozemska. Vyznačuje se jemnými zapuštěnými liniemi panelů, desítkami tisíc přesně umístěných nýtů, podvozkem, který lze doplnit ve zvednuté nebo spuštěné poloze, polohovatelnými klapkami a samostatně tvarovanými křidélky. Díly jsou vylisovány v šedé barvě. Stavebnice obsahuje kovové příďové závaží a obtisky. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Plastikový model letadla 1/72 Caudron C-445 France 4 decal v. for France. 4 obtiskové varianty 1. Caudron 445 Goéland of a Polish Training Division, France 1940 2. Caudron 445 Goéland, Aeronavalé, Rochenfort, France, May 1940 3. Caudron 445 Goéland, La Sénia, Algeria, January 1943 4. Caudron 445 Goéland, ex-Vichy transport Aircraft, 1944 Letoun vznikl na základě požadavku na rychlý, ekonomický a pohodlný dopravní letoun. První C.440 vzlétl v 17. června 1935 a už první zkoušky potvrdily jeho mimořádně zdařilou konstrukci. Osmimístný letoun s kabinou pro dva piloty poháněla dvojice invertních řadových vzduchem chlazených šestiválců Renault Bengal Six s výkonem po 132 kW. Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími pohonnými jednotkami Renault 6Q-01 po 162 kW, které byly s protiběžným smyslem otáčení instalovány také do následující civilní verze C.444. Prototyp C.445, zalétaný v roce 1936 rovněž s motory 6Q, měl křídlo se zvětšeným vzepětím o 1°. Závodní dálkový stroj upravený z C.445 nesl označení C.445R. Varianta C.448 byla opět vybavena výkonnějšími motory 6Q-02 a 6Q-03 po 176 kW (levotočivý a pravotočivý) a její vzletová hmotnost se tak zvětšila z 3500 kg na 3700 kg.
Plastikový model letadla 1/72 XP-79 Flying Ram 3 decal v. for USA. Northrop XP-79 Flying Ram byl ambiciózní americký projekt stíhacího samokřídla, s proudovým pohonem, vyvíjený firmou Northrop. Typ měl ničit nepřátelské letouny taranem a obsahoval několik novátorských konstrukčních řešení. Pilot letoun řídil v pozici vleže na břiše a tak měl lépe snášet vysoká přetížení během bojových manévrů. 3 obtiskové varianty: 1. XP-79B Flying Ram, prototype, Muroc dry lake, September 1945 2. XP-79B Flying Ram, RE Farnborough, 1946 (alternate marking) 3. XP-79B Flying Ram, USA Home defence, Alaska 1946 (alternate marking) Skořepinová konstrukce byla namísto z hliníku vytvořena z lehčího hořčíku (magnézia). Jack Northrop v roce 1942 navrhl projekt XP-79 jako vysoce výkonné stíhací samokřídlo s raketovým pohonem, které mělo dosáhnout až rychlosti zvuku. Koncepce byla podobná německému Messerschmittu Me 163. V lednu 1943 USAAF objednalo stavbu tří prototypů. Pro otestování aerodynamické koncepce byly vyrobeny tři kluzáky. První s označením MX-324 poprvé vzlétl 5. července 1944 ve vleku za letounem Lockheed P-38 Lightning. MX-324 při letu použil raketové motory a stal se prvním americkým letounem, který letěl na raketový pohon.
Plastikový model letadla 1/72 Caudron C-445 France 4 decal v. for France. 4 obtiskové varianty 1. Caudron 445 Goéland of a Polish Training Division, France 1940 2. Caudron 445 Goéland, Aeronavalé, Rochenfort, France, May 1940 3. Caudron 445 Goéland, La Sénia, Algeria, January 1943 4. Caudron 445 Goéland, ex-Vichy transport Aircraft, 1944 Letoun vznikl na základě požadavku na rychlý, ekonomický a pohodlný dopravní letoun. První C.440 vzlétl v 17. června 1935 a už první zkoušky potvrdily jeho mimořádně zdařilou konstrukci. Osmimístný letoun s kabinou pro dva piloty poháněla dvojice invertních řadových vzduchem chlazených šestiválců Renault Bengal Six s výkonem po 132 kW. Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími pohonnými jednotkami Renault 6Q-01 po 162 kW, které byly s protiběžným smyslem otáčení instalovány také do následující civilní verze C.444. Prototyp C.445, zalétaný v roce 1936 rovněž s motory 6Q, měl křídlo se zvětšeným vzepětím o 1°. Závodní dálkový stroj upravený z C.445 nesl označení C.445R. Varianta C.448 byla opět vybavena výkonnějšími motory 6Q-02 a 6Q-03 po 176 kW (levotočivý a pravotočivý) a její vzletová hmotnost se tak zvětšila z 3500 kg na 3700 kg.
1/48 WWII Douglas TBD-1a "Devastator" Floatplane . Douglas TBD Devastator byl americký torpédový bombardér námořnictva Spojených států. Byl objednán v roce 1934, poprvé vzlétl v roce 1935 a do služby vstoupil v roce 1937. V té době se jednalo o nejmodernější letoun létající pro námořnictvo a možná pro jakékoliv námořnictvo na světě. Rychlé tempo vývoje letadel jej však rychle dohnalo a v době japonského útoku na Pearl Harbor byl TBD již zastaralý. Devastator si vedl dobře v prvních bitvách, ale vysloužil si proslulost katastrofálním výkonem během bitvy o Midway, v níž 41 Devastatorů zaznamenalo nulový zásah torpédem a pouze šest jich přežilo návrat na letadlové lodě. Rychlostí i manévrovacími schopnostmi značně převyšovaly stíhačky Mitsubishi Zero, kterým čelily, a většina sil byla zničena bez větších následků, kromě odlákání pozornosti Zera od střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které potopily čtyři letadlové lodě a těžký křižník. Ačkoli byla velká část nevalných výkonů Devastatoru později přičítána mnoha dobře zdokumentovaným závadám amerického torpéda Mark 13, byl letoun po Midwayi vyřazen z frontové služby a nahrazen letounem Grumman TBF Avenger. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 WWII Douglas TBD-1a "Devastator" Floatplane . Douglas TBD Devastator byl americký torpédový bombardér námořnictva Spojených států. Byl objednán v roce 1934, poprvé vzlétl v roce 1935 a do služby vstoupil v roce 1937. V té době se jednalo o nejmodernější letoun létající pro námořnictvo a možná pro jakékoliv námořnictvo na světě. Rychlé tempo vývoje letadel jej však rychle dohnalo a v době japonského útoku na Pearl Harbor byl TBD již zastaralý. Devastator si vedl dobře v prvních bitvách, ale vysloužil si proslulost katastrofálním výkonem během bitvy o Midway, v níž 41 Devastatorů zaznamenalo nulový zásah torpédem a pouze šest jich přežilo návrat na letadlové lodě. Rychlostí i manévrovacími schopnostmi značně převyšovaly stíhačky Mitsubishi Zero, kterým čelily, a většina sil byla zničena bez větších následků, kromě odlákání pozornosti Zera od střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které potopily čtyři letadlové lodě a těžký křižník. Ačkoli byla velká část nevalných výkonů Devastatoru později přičítána mnoha dobře zdokumentovaným závadám amerického torpéda Mark 13, byl letoun po Midwayi vyřazen z frontové služby a nahrazen letounem Grumman TBF Avenger. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Plastikový model letadla 1/72 Dewoitine D-520 4 decal v. for France. Dewoitine D.520 bylo francouzské stíhací letadlo, které začalo vstupovat do služby jen těsně před vypuknutím druhé světové války. Na projektu Dewoitine.520 se začalo pracovat v listopadu 1936 v soukromé konstrukční firmě vedené Emilem Dewoitinem. První prototyp D.520 poprvé vzlétl 2. října 1938 a byl poháněn novým kapalinou chlazeným motorem Hispano-Suiza 12Y-21 o výkonu 890 koňských sil (660 kW). Během letových zkoušek se však podařilo dosáhnout rychlosti jen 480 km/h, což bylo mnohem méně než očekávaných 520 km/h. Původní prototyp a dva další draky letadla byly v roce 1939 vybaveny novým posuvným krytem a většími ocasními plochami. Tyto prototypy byly vyzbrojeny 20 mm kanónem pálícím skrz dutou hřídel vrtule (tato vlastnost se později objevila v mnoha německých i ruských projektech) a dvěma 7,5 mm kulomety v malých tobolkách pod křídly. Letové zkoušky šly poměrně dobře, takže firma získala v březnu 1939 kontrakt na 200 sériových strojů poháněných novějším motorem Hispano-Suiza 12Y-31. 4 obtiskové varianty: 1. D.520, G.C. III/3, Josef Stehlík, Toulose, May 1940 2. D.520, G.C. III/7, N°421, S/Lt. Yves Rupied, Toulose-Francazal, June 1940 3. D.520, G.C. I/3, N°94, May 1940 4. D.520, G.C. I/3, N°73, André Carrier, Wez-Thuist, May 1940
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J21 A3. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. Počátkem roku 1941 zahájila společnost Saab a konstruktér letounů Frid Wänström v doprovodu svého týmu studii nového stíhacího letounu pro švédské letectvo. tento nový stíhací letoun využíval výkonný německý motor DB 605B jako tlačnou vrtuli umístěnou mezi dvojitými výložníky. tlačná vrtule však vyvolala potřebu konstruktérů vyvinout vystřelovací sedadlo, díky čemuž se J21 stal jedním z prvních vyráběných stíhacích letounů, který byl vybaven vystřelovacím sedadlem. J21 byl prvním švédským stíhacím letounem s "tříkolovým podvozkem". těžká výzbroj v podobě jednoho 20mm kanonu byla namontována v přídi spolu se dvěma 13mm kulomety a dva 13mm kulomety byly namontovány v křídlech. to poskytovalo několik klíčových výhod. První letoun J21A vzlétl v červenci 1943 s hlavním zkušebním pilotem SAAB Claesem Smithem za řízením, po němž následovala operační služba do konce roku 1945. Od roku 1945 bylo dodáno celkem 297 letounů J21 vybavených motorem V-12 ve třech verzích 21A-1, A-2 a A-3. Tato stavebnice znázorňuje verzi J21A-3, která využívala modernizované kulomety a kanon Bofors. Modernizovaná verze J-21 nesla také rakety a bomby a zahrnovala další aktualizace. Výkony J21 s motorem V-12 byly obecně dobré, s velmi malým poloměrem zatáčení v malých výškách a zároveň se vyznačovaly silnou a koncentrovanou palebnou silou z mohutných kanónů. Omezení spočívala ve špatném výhledu dozadu a těžkém ovládání, což činilo vzdušný boj únavným. SAAB J 21A byl po roce 1954 postupně vyřazen ze služby a většina letounů letectva byla nahrazena proudovými letouny deHavilland J28 Vampire a SAAB J29 Flying barrel.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J21 A3. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. Počátkem roku 1941 zahájila společnost Saab a konstruktér letounů Frid Wänström v doprovodu svého týmu studii nového stíhacího letounu pro švédské letectvo. tento nový stíhací letoun využíval výkonný německý motor DB 605B jako tlačnou vrtuli umístěnou mezi dvojitými výložníky. tlačná vrtule však vyvolala potřebu konstruktérů vyvinout vystřelovací sedadlo, díky čemuž se J21 stal jedním z prvních vyráběných stíhacích letounů, který byl vybaven vystřelovacím sedadlem. J21 byl prvním švédským stíhacím letounem s "tříkolovým podvozkem". těžká výzbroj v podobě jednoho 20mm kanonu byla namontována v přídi spolu se dvěma 13mm kulomety a dva 13mm kulomety byly namontovány v křídlech. to poskytovalo několik klíčových výhod. První letoun J21A vzlétl v červenci 1943 s hlavním zkušebním pilotem SAAB Claesem Smithem za řízením, po němž následovala operační služba do konce roku 1945. Od roku 1945 bylo dodáno celkem 297 letounů J21 vybavených motorem V-12 ve třech verzích 21A-1, A-2 a A-3. Tato stavebnice znázorňuje verzi J21A-3, která využívala modernizované kulomety a kanon Bofors. Modernizovaná verze J-21 nesla také rakety a bomby a zahrnovala další aktualizace. Výkony J21 s motorem V-12 byly obecně dobré, s velmi malým poloměrem zatáčení v malých výškách a zároveň se vyznačovaly silnou a koncentrovanou palebnou silou z mohutných kanónů. Omezení spočívala ve špatném výhledu dozadu a těžkém ovládání, což činilo vzdušný boj únavným. SAAB J 21A byl po roce 1954 postupně vyřazen ze služby a většina letounů letectva byla nahrazena proudovými letouny deHavilland J28 Vampire a SAAB J29 Flying barrel.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 B "UN Kongo" edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou fotoleptané detailní díly a obtisky pro 3 letadla. SAAB 29 Flying Barrel, byl švédský jednomotorový proudový stíhací letoun vyvinutý společností Svenska Aeroplan Aktiebolaget (SAAB) na objednávku švédského letectva a poprvé vzlétl 1. září 1948. Letoun byl v aktivní vojenské službě ve Švédsku a Rakousku od roku 1951 do začátku 70. let 20. století. J29 byl považován za rovnocenný soudobým americkým letounům F-86 Saber a sovětským MiG-15. SAAB 29 byl ve službě ve verzích A, B, C, E a F, přičemž verze F měla výkonnější motor s přídavným spalováním. Dne 6. května 1954 vytvořil kapitán Anders Westerlund s letounem J29 B světový rekord s průměrnou rychlostí 977 km/h na trati dlouhé 500 km. Čas činil 30 minut a 42 sekund. Tím se vzdálil předchozímu americkému rekordu o 27 km/h. Konžská krize a 22. stíhací letka OSN (křídlo F 22 v Kongu). Konžská krize bylo období mocenských bojů a vážných nepokojů v Kongu, které začalo po vyhlášení nezávislosti Konga na Belgii. Na základě žádosti OSN z 23. září 1961 rozhodla švédská vláda, že menší skupina J29 B by měla být vyslána do stíhací perutě OSN, nazvané F 22. Úkolem F 22 bylo chránit leteckou dopravu OSN především prostřednictvím doprovodných a útočných misí, což byl úkol, který skýtal velké praktické obtíže v typu války vedené v Kongu v roce 1961. Obtíže s rozlišením vojenských cílů a civilních objektů byly mimořádně velké. Dne 6. prosince 1961 byly provedeny první útočné mise proti leteckým základnám Kolwezi a Jadotville v Katanze. Operace F 22 s J29 B spolu s indickými letouny Canberra a íránskou a filipínskou skupinou s F-86 Sabers měly v této době zásadní význam pro bezpečnost a úspěch jednotek OSN v Kongu. Jejím významným přínosem byl útok na leteckou základnu v Kolwezi, kde bylo katangské letectvo rychle a překvapivě zcela zničeno na zemi. F 22 byla rozpuštěna v dubnu 1963. Dva letouny J 29 a dva letouny S 29 byly převezeny domů do Švédska, ostatní letouny byly na místě vyhozeny do povětří, protože náklady na jejich přepravu domů byly považovány za příliš drahé, protože by nebyly potřebné pro švédskou válečnou organizaci. V Kongu sloužilo celkem 9 letounů J29 B a 2 letouny S29 C.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 B "UN Kongo" edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou fotoleptané detailní díly a obtisky pro 3 letadla. SAAB 29 Flying Barrel, byl švédský jednomotorový proudový stíhací letoun vyvinutý společností Svenska Aeroplan Aktiebolaget (SAAB) na objednávku švédského letectva a poprvé vzlétl 1. září 1948. Letoun byl v aktivní vojenské službě ve Švédsku a Rakousku od roku 1951 do začátku 70. let 20. století. J29 byl považován za rovnocenný soudobým americkým letounům F-86 Saber a sovětským MiG-15. SAAB 29 byl ve službě ve verzích A, B, C, E a F, přičemž verze F měla výkonnější motor s přídavným spalováním. Dne 6. května 1954 vytvořil kapitán Anders Westerlund s letounem J29 B světový rekord s průměrnou rychlostí 977 km/h na trati dlouhé 500 km. Čas činil 30 minut a 42 sekund. Tím se vzdálil předchozímu americkému rekordu o 27 km/h. Konžská krize a 22. stíhací letka OSN (křídlo F 22 v Kongu). Konžská krize bylo období mocenských bojů a vážných nepokojů v Kongu, které začalo po vyhlášení nezávislosti Konga na Belgii. Na základě žádosti OSN z 23. září 1961 rozhodla švédská vláda, že menší skupina J29 B by měla být vyslána do stíhací perutě OSN, nazvané F 22. Úkolem F 22 bylo chránit leteckou dopravu OSN především prostřednictvím doprovodných a útočných misí, což byl úkol, který skýtal velké praktické obtíže v typu války vedené v Kongu v roce 1961. Obtíže s rozlišením vojenských cílů a civilních objektů byly mimořádně velké. Dne 6. prosince 1961 byly provedeny první útočné mise proti leteckým základnám Kolwezi a Jadotville v Katanze. Operace F 22 s J29 B spolu s indickými letouny Canberra a íránskou a filipínskou skupinou s F-86 Sabers měly v této době zásadní význam pro bezpečnost a úspěch jednotek OSN v Kongu. Jejím významným přínosem byl útok na leteckou základnu v Kolwezi, kde bylo katangské letectvo rychle a překvapivě zcela zničeno na zemi. F 22 byla rozpuštěna v dubnu 1963. Dva letouny J 29 a dva letouny S 29 byly převezeny domů do Švédska, ostatní letouny byly na místě vyhozeny do povětří, protože náklady na jejich přepravu domů byly považovány za příliš drahé, protože by nebyly potřebné pro švédskou válečnou organizaci. V Kongu sloužilo celkem 9 letounů J29 B a 2 letouny S29 C.