RC modely
Celkem 56 produktů
North American T-28 Trojan byl zkonstruován na začátku 50. let jako náhrada zastarávajících Texanů, protože pro základní výcvik pilotů proudových letadel byl napříště vyžadován příďový podvozek. T-28 sloužil pro výcvik pilotů letectva (do 60. let), námořnictva i námořní pěchoty (až do 80. let); ve velkém měřítku se používal ve vietnamské nebo alžírské válce (s francouzským bojovým jménem Fennec) jako protipovstalecký lehký bitevní.Stavebnice volně létající polomakety amerického cvičného letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Konstrukce trupu sestává z dvojice předseknutých balsových bočnic spojených balsovými přepážkami doplněná tvarovými přepážkami a podélníky umožňujícími zpodobnit oblé tvary skutečného stroje. Křídlo je klasické konstrukce z žeber a nosníků, ocasní plochy jsou deskové, slepené z balsových nosníků.Trojan je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto variantuu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, vysoustružená balsová kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]406Délka [mm]330Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Střemhlavý bombardér Junkers Ju-87 "Stuka" je symbolem německé "Bleskové války". Téměř kolmo útočící bombardér s pevným "bačkorovým" podvozkem, děsivé kvílení sirén a pěšák zoufale hledající úkryt dole na zemi - to je obrázek, který se vybaví skoro automaticky...Stavebnice volně létající polomakety německého střemhlavého bombardéru určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Stuka je také vhodná pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]316Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Supermarine Spitfire je nepochybně nejslavnější britskou stíhačkou II. světové války. Jeho původ se dá vysledovat již ve 20. letech, kdy jeho konstruktér Sir Reginald Mitchell stavěl rychlostní plovákové letouny, které vyhrály třikrát za sebou slavný Schneiderův pohár. Spitfire, průběžně zdokonalovaný a poháněný stále výkonnějšími motory, bojoval od prvních dnů války až do jejího konce. Ve verzi Seafire se sklopnými konci křídel a přistávacím hákem se dostal i paluby letadlových lodí; se Spitfiry Mk.IX se domů vrátily i tři československé perutě sloužící v RAF...Stavebnice volně létající polomakety britského stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Spitfire je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]358Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
North American P-51 Mustang je nejslavnější a nejspíše také nejlepším americkým stíhacím letounem II. světové války. V jediném stroji se skvěle skloubila vysoká rychlost a stoupavost, výborná obratnost se silnou výzbrojí a obrovský dolet, což umožnilo proklestit cestu svazům Létajících pevností a Liberatorů do nitra Třetí říše...Stavebnice volně létající polomakety amerického stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Konstrukce trupu sestává z dvojice předseknutých balsových bočnic spojených balsovými přepážkami doplněná tvarovými přepážkami a podélníky umožňujícími zpodobnit oblé tvary skutečného stroje. Křídlo je klasické konstrukce z žeber a nosníků, ocasní plochy jsou deskové, slepené z balsových nosníků.Mustang je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]432Délka [mm]381Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS1Náročnost pilotážeP0
Douglas Skyraider vznikl na samém sklonku II. světové války jako výsledek soutěže na víceúčelový palubní bombardovací a torpédový letoun, který měl na mnohem vyšší úrovni nahradit stávající střemhlavé Dauntlessy a Helldivery a torpédové Avengery. A náhrada to byla po všech stránkách povedená - bez nákladu měl Skyraider rychlost i obratnost blížící se stíhačkám; přitom byl schopen nést neuvěřitelně obrovský náklad pum a raket. Existovala speciální protiponorkové verze, verze s velkými radary včasné výstrahy, dokonce i dopravní provedení umožňující na palubu letadlových lodí přepravit až 14 pasažérů... Na palubách letadlových lodí US Navy i z pozemních základen námořní pěchoty Skyraidery sloužily "do roztrhání těla" během korejské i vietnamské války - vlastně až do příchodu bitevních verzí proudových Corsairů II a víceúčelových Intruderů v průběhu 60. let za ně neměla US Navy náhradu.Stavebnice volně létající polomakety amerického námořního bombardovacího a bitevního letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Konstrukce trupu sestává z dvojice předseknutých balsových bočnic spojených balsovými přepážkami doplněná tvarovými přepážkami a podélníky umožňujícími zpodobnit oblé tvary skutečného stroje. Křídlo je klasické konstrukce z žeber a nosníků, ocasní plochy jsou deskové, slepené z balsových nosníků.Skyraider je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto variantuu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (přední část krytu motoru, kryt kabiny), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, vysoustružená balsová kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]438Délka [mm]362Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Messerschmitt Bf-109 (nebo správněji Me-109) tvořil po celou II. světovou válku spolu s FW-190 páteř německého stíhacího letectva. Poprvé byl do bojů nasazen již ve španělské občanské válce; průběžně modernizován, vybavován silnějšími motory a výzbrojí byl pořád smrtelně nebezpečný, ačkoliv s lety nabíral na váze, a jeho původně skvěle vyvážené letové vlastnosti se zhoršovaly...Stavebnice volně létající polomakety německého stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Bf-109 je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]367Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Grumman F6F Hellcat byl strojem, který získal neotřesitelnou nadvládu nad tichomořským bojištěm a do té doby bezkonkurenční japonská Zera odsoudil do role štvané zvěře. Od roku 1943 Hellcaty operující z letadlových lodí i z pozemních základen ovládaly oblohu a střetnutí svazů letadlových lodí proměnily ve "střílení krocanů" - jak naplno ukázala bitva v Marianském moři následujícího roku...Stavebnice volně létající polomakety amerického námořního stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Hellcat je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]323Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Rychlý, obratný a silně vyzbrojený Focke-Wulf FW-190 byl až do posledních dnů II. světové války tím nejnebezpečnějším soupeřem pro spojenecké letectvo. Vynikající jako denní i noční stíhač, stíhací bombardér nebo dokonce torpédový bombardér, obávaný "Butcher´s Bird"...Stavebnice volně létající polomakety německého stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.FW-190 je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]355Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Spolu se Spitfirem legendární vítěz Bitvy o Británii, jedno z nejvšestrannějších ledadel II. světové války. Ačkoliv byl pomalejší než Spitfire i německé Messerschmitty "Stodevítky", díky obratnosti, robustní konstrukci a vynikající stabilitě při střelbě byl oporou RAF v jejích nejtěžších dnech. S Hurricany jsou spojena i jména nejlepších československých stíhacích pilotů Josefa Františka (17 sestřelů na Hurricanech Mk.Ib ve 28 dnech během Bitvy o Británii) a Karla Kuttelwaschera (18 sestřelů, z toho 15 v noci s Hurricanem Mk.IIC, což jej činí nejúspěšnějším spojeneckým nočním stíhačem operujícím s letounem bez radaru - Britové na to nezapomínají a v barvách Kuttelwascherova JX-E "Night Reaper" létá jeden z hurricanů Battle of Britain Memorial Flight). Hurricane bojoval i na moři - vystřelován z katapultů chránil lodní konvoje, jako Sea Hurricane vzlétal z palub letadlových lodí. Skvěle se osvědčil jako stíhací bombardér a se dvěma 40 mm kanony pod křídlem proslul jako obávaný ničitel tanků v pouštích severní Afriky... Ačkoliv nápis na krabici říká něco jiného, obrázek představuje stroj verze Mk.IIC (BE500) se čtyřmi 20 mm kanony British Hispano v křídle, se kterým létal Sqn. Ldr. Dennis G. Smallwood z 87. stíhací eskadry v roce 1942 - účastnil se rovněž nočních akcí "Night Intruder" nad okupovanou Francií jako Karel Kuttelwascher. A aby to nebylo tak jednoduché, v současnosti jsou Hurricany dodávány s obtiskovým aršíkem pro stroj 3. stíhací eskadry RAF. Rozdíly mezi jednotlivými verzemi jsou naštěstí u Hurricanů spíše kosmetické a vnitřní (rozdílná výzbroj, jiná verze Merlinu, jiný tvar výfuků...), takže se bez obav z náročných úprav můžete pustit do ztvárnění vašeho oblíbeného kusu.Stavebnice volně létající polomakety britského stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Hurricane je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]327Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Grumman TBF Avenger byl páteří námořního bombardovacího a torpédového letectva US Navy. Ačkoliv bojový debut v létě 1942 nedopadl nejlépe a ze šestice strojů vyslaných z atolu Midway proti japonské flotile se vrátil jenom jediný, se sílící ochranou stále výkonnějších námořních stíhaček se Avengery prosadily jako torpédové při útocích na lodi, jako bombardéry podporujíci jednotky vyloděné na ostrovech Tichomoří i jako protiponorkové s hlubinnými náložemi.Stavebnice volně létající polomakety amerického torpédového letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Avenger je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Curtiss P-40 Warhawk nepatřil mezi nejvýkonnější stíhací letadla II. světové války, ale nad bojišti severní Afriky, Středomoří i Tichomoří vykonal obrovskou spoustu užitečné práce. Statečně bojoval se soupeři, kteří jej zpravidla překonávali rychlostí nebo obratností, proslavil se především jako vynikající stíhací bombardér.Stavebnice volně létající polomakety amerického stíhacího letadla určená pro pohon gumovým svazkem. Model je jednoduché klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s předseknutými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a velkým množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary moderních strojů. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o velmi malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Warhawk je také vhodný pro konverzi na miniaturní RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušeného modeláře a pilota by to neměl být velký problém. Například můžete zkusit využít pohonnou jednotku a palubní elektroniku z naší Mini Bee.Stavebnice obsahuje: balsové předseknuté díly, balsové nosníky, vakuově lisované díly (kryt motoru, kryt kabiny...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek, kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Tip pro stavbu: Předseknuté díly NEVYLAMUJTE! Prkénko otočte, položte na pracovní desku a lehce přebruste jemným brusným papírem (č. 220 nebo jemnější). Díly je potom možné snadněji oddělit; pokud by stále byly některými vlákny dřeva "vázány" k prkénku, opatrně díl oddělte ostrým modelářským nožem (vhodný je např. nůž Excel č.1 s čepelí č.11).Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]419Délka [mm]347Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Americký sportovní hornoplošník vyráběný od roku 1945 byl věčným soupeřem Piperů - a dodejme úspěšným, Championů se prodalo přes 10 000. Navíc na jejich základě vznikly rovněž velmi úspěšné modely Citabria a Decathlon. Oproti Piperu nabízel prostornější a pohodlnější kabinu s lepším výhledem; výhodné bylo také to, že zatímco Piper se v jednomístném obsazení ovládal ze zadního sedadla, Champion z předního.Stavebnice volně létající makety sportovního hornoplošníku určená pro pohon gumovým svazkem; návod a plán umožňují model postavit také jako volně létající s pohonem spalovacím motorem 0,33ccm.Model je klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s laserem vyřezávanými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a větším množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Champion je také vhodný pro konverzi na RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušenějšího modeláře by to neměl být velký problém.Stavebnice obsahuje: balsové laserem vyřezávané díly, balsové nosníky, vakuově lisované maketové díly (kryt motoru...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek (guma 5x1mm), plastová kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, plastová kola, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]610Délka [mm]400Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Americký dvoumístný sportovní hornoplošník vyráběný od roku 1958 je s téměř 24 000 kusy čtvrtým nejúspěšnějším sportovním letadlem všech dob (místa na pomyslené "bedně" okupují Cessna 172, Piper Cherokee a Cessna 180). Tvarově postupně zdokonalovaný a modernizovaný letoun (např. charakteristické zadní okno a šípovitou svislou ocasní plochu měly poprvé modely v polovině 60. let) s typickým tříkolový příďovým podvozkem, poháněný motory 100-180Hp (dle verze) létá jako cvičný, turistický v rukou civilních uživatelů i ve vojenských letectver řady zemí...Stavebnice volně létající makety sportovního hornoplošníku určená pro pohon gumovým svazkem; návod a plán umožňují model postavit také jako volně létající s pohonem spalovacím motorem 0,33ccm.Model je klasické celobalsové konstrukce v rozsypu s laserem vyřezávanými dřevěnými díly, maketovými doplňky z vakuově tvářeného plastu a plastovými díly zhotovenými vstřikovým lisováním. Trup je konstruován pravou minimaketářskou technologií s přepážkami a větším množstvím podélníků, které umožňují věrně reprodukovat oblé tvary. Staví ve dvou krocích - díky "rozříznutí" ve svislé rovině postavíte přímo na pracovní desce nejprve jednu polovinu trupu, a k ní poté "dolepíte" polovinu druhou. Tak je zajištěno, že i trup komplikovaných tvarů postavíte rovný a souměrný, bez potřeby jakýchkoliv speciálních přípravků. Vzhledem k tomu, že jde o malý - byť poměrně jednoduchý - model, měli byste již mít předchozí zkušenosti s klasickou stavbou a zalétáváním modelů poháněných gumou.Cessna 150 je také vhodná pro konverzi na RC model s elektrickým pohonem - ačkoliv stavební plán tuto varintu nenabízí, pro zkušenějšího modeláře by to neměl být velký problém.Stavebnice obsahuje: balsové laserem vyřezávané díly, balsové nosníky, vakuově lisované maketové díly (kryt motoru...), plastovou vrtuli s hřídelí a hlavicí, gumový svazek (guma 5x1mm), plastová kola, ocelovou strunu na podvozek a další drobné díly, plastová kola, potahový papír, aršík mokrých obtisků, stavební plán.Ošetřování gumového svazku: Novou gumu opatrně vyperte v mýdlové vodě a nechejte uschnout. Poté ji namažte ricínovým olejem (prodává se v lékárnách) nebo silikonovou vazelínou na mazání rybářských vlasců (dostanete v prodejnách rybářských potřeb). Po létání svazek s modelu sejměte a uchovávejte jej v uzavřeném plastovém sáčku. Namazaný gumový svazek se odvíjí plynuleji a s menším třením - dává vyšší výkon a déle vydrží. Nový svazek je také vhodné nejprve zaběhnout - pro první 2-3 lety natáčejte jenom 80-100 otáček, teprve poté může bezpečně natáčet více.Rozpětí [mm]610Délka [mm]425Ovládané funkceŽádnéStavební náročnostS2Náročnost pilotážeP0
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Rainbow 1:60Rainbow je typický kutr pro lov garnátů, na které narazíte podél dánského, německého a holandského pobřeží. Pochází ze 60. let 20. století; je vybaven sítěmi pro lov, síty pro separaci a třídění garnátů a sporáky pro okamžitou úpravu úlovku. Člun je určen pro začínající až mírně pokročilé lodní stavitele; je konstruován jako neplovoucí stolní maketa.Rainbow má trup tvořený plastovým výliskem, plastovou palubu a nástavbu z plastů a dřeva. Stavebnice obsahuje všechny plastové a dřevěné díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. poziční světla, kotvu, záchranné kruhy, plachty, lodní šroub atd.).Měřítko1:60Délka [mm]280Šířka [mm]90Výška [mm]240Stavební náročnostS1
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Záchranný člun 44' Royal Navy 1:40Původně záchranný člun americké pobřežní stráže U.S. Coast Guard (USCG) s malými úpravami slouží ve vodách okolo Velké Británie v barvách Royal National Lifeboat Institution. Čtyřiačtyřicetistopový záchranný člun pochází ze série nepřevrhnutelných člunů postavených loděnicí USCG Yard v Curtis Bay v Marylandu na počátku 60. let 20. století. Loď pohánějí dva dieselové motory o 180 HP a dávají jí maximální rychlost až 15 uzlů. Normální osádka je tříčlenná, člun je vybaven radarem, sonarem a radiostanicemi zaručujícími možnost komunikace až na 100 mil. Člun je určen pro začínající až mírně pokročilé lodní stavitele; primárně je konstruován jako neplovoucí stolní maketa, ale je možné jej při troše šikovnosti přestavět na plovoucí model s RC ovládáním.Záchranný člun Royal Navy má trup tvořený plastovým výliskem, plastovou palubu a dřevěnou nástavbu. Stavebnice obsahuje všechny plastové a dřevěné díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. poziční světla, kotvu, záchranné kruhy, lodní šroub atd.).Měřítko1:40Délka [mm]363Šířka [mm]107Výška [mm]236Stavební náročnostS1
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Marie Jeanne 1:50Lov tuňáků je náročná práce, která vyžaduje velmi odolné a rychlé plavidlo s vynikající nautickými vlastnostmi. Špičkovým plachetním typem konce 19. století byl „dundee“, plavidlo o výtlaku 50-60 tun s mohutným oplachtěním a posádkou 12 mužů. Tuňáci se chytají na udice – loď byla vybavena až 20 m dlouhými pruty „tangony“, které se při lovu sklápěly přes boky. Každý tangon nesl zpravidla 7 udic, dvě další udice byly uvázány k zádi a třetí, velmi dlouhá, k vrcholu hlavního stěžně. Marie Jeanne je určena pro mírně pokročilé lodní stavitele; je konstruován jako neplovoucí stolní maketa.Marie Jeanne má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou a dřevěnou palubu. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné a plastové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:50Délka [mm]570Šířka [mm]130Výška [mm]500Stavební náročnostS2
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Colin Archer 1:40Norský záchranný kutr č. 1 Colin Archer RS1 byl postaven v roce 1893 pro „Norskou společnost pro záchranu ztroskotaných lodí“ v loděnici v Rekkevigu poblíž Larviku. Jméno nesl po konstruktéru a staviteli Colinu Archerovi, celkově bylo postaveno na 30 lodí tohoto typu, které po dlouhá léta odváděly skvělou práci v rozbouřených vodách podél norského pobřeží. Původně čistě plachetní kutr Colin Archer po 40 letech záchranářské služby dostal pomocný motor a nový majitel s ním přeplul Atlantik do Spojených států. V roce 1954 byl poškozen v silné bouři v Severní Karolíně, a když jej norští nadšenci v roce 1960 objevili na řece Potomac, byl to už pouhý vrak. Následujícího roku Colina převezli na palubě nákladní lodi zpět do Norska, kde posléze vystřídal několik majitelů. V roce 1972 byl věnován Norskému námořnímu muzeu v Oslu; od roku 1973 se o něj stará „Klub kutru Colin Archer“, který provedl jeho opravu do provozuschopného stavu a účastní se s ním regat historických plavidel v severní Evropě. Kutr je určen pro začínající až mírně pokročilé lodní stavitele; je konstruován jako neplovoucí stolní maketa.Colin Archer má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou, dřevěnou palubu a nástavbu. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné a plastové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. světla, kotvu, plachty, lodní šroub atd.).Měřítko1:40Délka [mm]475Šířka [mm]125Výška [mm]500Stavební náročnostS1,S2
CRX18 v měřítku 1/18 je miminko jeho většího brášky 1/10.CRX18 je navrženo v měřítku 1/18: podvozek s hliníkovým rámem, centrální převodovkou (umístěná mírně dopředu) a s motorem v dolní poloze. Dvě vzpěry šasi, z nichž každý je spojen s podvozkem 4 články. Mikro-Servo řízení je 3-vodičová verze se standardním konektorem. Aby se těžiště co nejvíce snížilo, je umístěno na přední nápravě (sestava AMS). Motorizace je svěřena stejnosměrnému motoru s 55 závity. Po elektronické stránce je CRX18 vybavena jednotkou all-in (Přijímač – Regulátor), který má 9 zásuvek pro připojení kompletního světelného LED systému s blinkry a brzdovými světly. CRX je vybaveno 2 LED světlomety, které lze ovládat pomocí rádia. A konečně, LiPo sada je 2S s kapacitou 600mAh, která vám umožní řídit až několik hodin. Esteticky je CRX18 věrnou reprodukcí svého velkého bratra CRX2. Vzpěry mají stejný design jako vzpěry namontované na CRX2. Karoserie má stejnou chladící mřížku a stejné příslušenství (kanystr, šnorchl, stěrače a zrcátka). I pneumatiky jsou přesnou kopií Climber. Pěkný malý detail: boční stupačky jsou vybaveny štěrbinou, ve které je uložena spodní část karoserie, aby se nepoškodila na překážkách.Pro zlepšení výkonu a nebo vzhledu CRX18 budou brzy k dispozici tuning díly: kuličková ložiska, olejové tlumiče...CRX18 vám umožní jezdit uvnitř domu/bytu a nebo venku. Skvěle mu sluší malé i velké prostory. Jeho schopnosti šplhání jsou působivé. Na skalách: lehkost, vyváženost a účinnost pneumatik mu umožňují překonávat neuvěřitelné překážky. Rádio umožňuje nastavení koncových výchylek (plyn a řízení). Nastavení plynu vám umožňuje doladit řízení a přizpůsobit rychlost CRX18 terénu a překážkám. Součástí balení je:CRX18 ModelVysílačLiPo sada 600mAh 2SUSB nabíječkaTechnické parametryRozvor: 153,7 mmCelková délka: 257 mmŠířka: 123,8 mmVýška: 120,60 mmSvětlá výška na úrovni převodovky: 39,70 mmSvětlá výška na úrovni nápravy: 17,1 mmúhel náběhu: 58,60° zadní častúhel náběhu 56,10° přední část
CRX18 v měřítku 1/18 je miminko jeho většího brášky 1/10.CRX18 je navrženo v měřítku 1/18: podvozek s hliníkovým rámem, centrální převodovkou (umístěná mírně dopředu) a s motorem v dolní poloze. Dvě vzpěry šasi, z nichž každý je spojen s podvozkem 4 články. Mikro-Servo řízení je 3-vodičová verze se standardním konektorem. Aby se těžiště co nejvíce snížilo, je umístěno na přední nápravě (sestava AMS). Motorizace je svěřena stejnosměrnému motoru s 55 závity. Po elektronické stránce je CRX18 vybavena jednotkou all-in (Přijímač – Regulátor), který má 9 zásuvek pro připojení kompletního světelného LED systému s blinkry a brzdovými světly. CRX je vybaveno 2 LED světlomety, které lze ovládat pomocí rádia. A konečně, LiPo sada je 2S s kapacitou 600mAh, která vám umožní řídit až několik hodin. Esteticky je CRX18 věrnou reprodukcí svého velkého bratra CRX2. Vzpěry mají stejný design jako vzpěry namontované na CRX2. Karoserie má stejnou chladící mřížku a stejné příslušenství (kanystr, šnorchl, stěrače a zrcátka). I pneumatiky jsou přesnou kopií Climber. Pěkný malý detail: boční stupačky jsou vybaveny štěrbinou, ve které je uložena spodní část karoserie, aby se nepoškodila na překážkách.Pro zlepšení výkonu a nebo vzhledu CRX18 budou brzy k dispozici tuning díly: kuličková ložiska, olejové tlumiče...CRX18 vám umožní jezdit uvnitř domu/bytu a nebo venku. Skvěle mu sluší malé i velké prostory. Jeho schopnosti šplhání jsou působivé. Na skalách: lehkost, vyváženost a účinnost pneumatik mu umožňují překonávat neuvěřitelné překážky. Rádio umožňuje nastavení koncových výchylek (plyn a řízení). Nastavení plynu vám umožňuje doladit řízení a přizpůsobit rychlost CRX18 terénu a překážkám. Součástí balení je:CRX18 ModelVysílačLiPo sada 600mAh 2SUSB nabíječkaTechnické parametryRozvor: 153,7 mmCelková délka: 257 mmŠířka: 123,8 mmVýška: 120,60 mmSvětlá výška na úrovni převodovky: 39,70 mmSvětlá výška na úrovni nápravy: 17,1 mmúhel náběhu: 58,60° zadní častúhel náběhu 56,10° přední část
CRX18 v měřítku 1/18 je miminko jeho většího brášky 1/10.CRX18 je navrženo v měřítku 1/18: podvozek s hliníkovým rámem, centrální převodovkou (umístěná mírně dopředu) a s motorem v dolní poloze. Dvě vzpěry šasi, z nichž každý je spojen s podvozkem 4 články. Mikro-Servo řízení je 3-vodičová verze se standardním konektorem. Aby se těžiště co nejvíce snížilo, je umístěno na přední nápravě (sestava AMS). Motorizace je svěřena stejnosměrnému motoru s 55 závity. Po elektronické stránce je CRX18 vybavena jednotkou all-in (Přijímač – Regulátor), který má 9 zásuvek pro připojení kompletního světelného LED systému s blinkry a brzdovými světly. CRX je vybaveno 2 LED světlomety, které lze ovládat pomocí rádia. A konečně, LiPo sada je 2S s kapacitou 600mAh, která vám umožní řídit až několik hodin. Esteticky je CRX18 věrnou reprodukcí svého velkého bratra CRX2. Vzpěry mají stejný design jako vzpěry namontované na CRX2. Karoserie má stejnou chladící mřížku a stejné příslušenství (kanystr, šnorchl, stěrače a zrcátka). I pneumatiky jsou přesnou kopií Climber. Pěkný malý detail: boční stupačky jsou vybaveny štěrbinou, ve které je uložena spodní část karoserie, aby se nepoškodila na překážkách.Pro zlepšení výkonu a nebo vzhledu CRX18 budou brzy k dispozici tuning díly: kuličková ložiska, olejové tlumiče...CRX18 vám umožní jezdit uvnitř domu/bytu a nebo venku. Skvěle mu sluší malé i velké prostory. Jeho schopnosti šplhání jsou působivé. Na skalách: lehkost, vyváženost a účinnost pneumatik mu umožňují překonávat neuvěřitelné překážky. Rádio umožňuje nastavení koncových výchylek (plyn a řízení). Nastavení plynu vám umožňuje doladit řízení a přizpůsobit rychlost CRX18 terénu a překážkám. Součástí balení je:CRX18 ModelVysílačLiPo sada 600mAh 2SUSB nabíječkaTechnické parametryRozvor: 153,7 mmCelková délka: 257 mmŠířka: 123,8 mmVýška: 120,60 mmSvětlá výška na úrovni převodovky: 39,70 mmSvětlá výška na úrovni nápravy: 17,1 mmúhel náběhu: 58,60° zadní častúhel náběhu 56,10° přední část
CRX18 v měřítku 1/18 je miminko jeho většího brášky 1/10.CRX18 je navrženo v měřítku 1/18: podvozek s hliníkovým rámem, centrální převodovkou (umístěná mírně dopředu) a s motorem v dolní poloze. Dvě vzpěry šasi, z nichž každý je spojen s podvozkem 4 články. Mikro-Servo řízení je 3-vodičová verze se standardním konektorem. Aby se těžiště co nejvíce snížilo, je umístěno na přední nápravě (sestava AMS). Motorizace je svěřena stejnosměrnému motoru s 55 závity. Po elektronické stránce je CRX18 vybavena jednotkou all-in (Přijímač – Regulátor), který má 9 zásuvek pro připojení kompletního světelného LED systému s blinkry a brzdovými světly. CRX je vybaveno 2 LED světlomety, které lze ovládat pomocí rádia. A konečně, LiPo sada je 2S s kapacitou 600mAh, která vám umožní řídit až několik hodin. Esteticky je CRX18 věrnou reprodukcí svého velkého bratra CRX2. Vzpěry mají stejný design jako vzpěry namontované na CRX2. Karoserie má stejnou chladící mřížku a stejné příslušenství (kanystr, šnorchl, stěrače a zrcátka). I pneumatiky jsou přesnou kopií Climber. Pěkný malý detail: boční stupačky jsou vybaveny štěrbinou, ve které je uložena spodní část karoserie, aby se nepoškodila na překážkách.Pro zlepšení výkonu a nebo vzhledu CRX18 budou brzy k dispozici tuning díly: kuličková ložiska, olejové tlumiče...CRX18 vám umožní jezdit uvnitř domu/bytu a nebo venku. Skvěle mu sluší malé i velké prostory. Jeho schopnosti šplhání jsou působivé. Na skalách: lehkost, vyváženost a účinnost pneumatik mu umožňují překonávat neuvěřitelné překážky. Rádio umožňuje nastavení koncových výchylek (plyn a řízení). Nastavení plynu vám umožňuje doladit řízení a přizpůsobit rychlost CRX18 terénu a překážkám. Součástí balení je:CRX18 ModelVysílačLiPo sada 600mAh 2SUSB nabíječkaTechnické parametryRozvor: 153,7 mmCelková délka: 257 mmŠířka: 123,8 mmVýška: 120,60 mmSvětlá výška na úrovni převodovky: 39,70 mmSvětlá výška na úrovni nápravy: 17,1 mmúhel náběhu: 58,60° zadní častúhel náběhu 56,10° přední část
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Will Everard 1:67Will Everard byl poslední ze série 280 tunových bárek s ocelovým trupem postavených v letech 1925-1926 pro firmu F.T. Everard a synové z britského Great Yarmouthu. Po čtyřicet let potom sloužil pro plavbu okolo pobřeží východní Anglie a Lamanšským kanálem. V 50. létech dostal pomocný motor, ale v roce 1967 byl vyřazen. Naštěstí po důkladné generálce u nového majitele Overseas Container Ltd. se od roku 1976 znovu plaví po Severním moři jako živá připomínka zašlých časů plachetnic. Člun je určen pro začínající až mírně pokročilé lodní stavitele; je konstruován jako neplovoucí stolní maketa.Will Everard má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s obšívkou zčásti tvořenou překližkovými pláty a zčásti plaňkami, dřevěnou palubu a nástavbu. Stavebnice obsahuje všechny plastové a dřevěné díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. poziční světla, kotvu, záchranné kruhy, plachty atd.).Měřítko1:67Délka [mm]580Šířka [mm]120Výška [mm]490Stavební náročnostS1,S2
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Lilla Dan 1:50Škuner Lilla Dan postavili v roce 1951 v loděnici J. Ring Andersen v dánském Svendborgu pro lodní společnost J. Lauritzen, která jej používala jako školní plavidlo pro výcvik kadetů své školy v Kogtvedu. Plachetnice s pomocným motorem postavená poctivě převážně z dubového a bukového dřeva slouží dodnes jako výletní plavidlo – a můžete si ji s celou posádkou i vy najmout pro vaši párty na Baltu. Lilla Dan je určena pro pokročilé lodní stavitele; je konstruována jako neplovoucí stolní maketa.Lilla Dan má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou, dřevěnou palubu a nástavby. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné, plastové a kovové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:50Délka [mm]680Šířka [mm]120Výška [mm]490Stavební náročnostS3
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Mayflower 1:60Anglická nákladní loď Mayflower spuštěná na vodu nejspíše v Harwichi na počátku 17. století nebyla velká - na délku měřila 95 stop a její výtlak byl jen 180 tun. Do historie se nesmazatelně zapsala svojí plavbou do Severní Ameriky roku 1620. 15 srpna 1620 Mayflower zvedla kotvy v anglickém Plymouthu a zamířila k pobřeží severní Virginie se 102 osadníky a zhruba 30 muži posádky na palubě. Po cestě dlouhé 3000 mil a trvající 67 dní loď zakotvila u Cape Cod (Mys tresky). Vzhledem k nepříznivým větrům a vytrvalým bouřím se lodi nepodařilo proniknout na původně zamýšlené místo na pobřeží. Útrapy plavby a nemoci zredukovaly osazenstvo lodi na polovinu; nakonec po několika týdnech vyčkávání se zbývajících 53 osadníků vylodilo a založilo osadu New Plymouth v nové zemi, která se posléze stala Spojenými státy americkými. V letech 1955-6 byla v britském Brixhamu v hrabství Devon postavena věrná replika lodi s použitím původních materiálů a technologií nazvaná Mayflower II, která posléze roku 1957 přeplula oceán a zůstala natrvalo v USA v Plymouthu ve státě Massachusetts jako dar americkému národu připomínající spojenectví ve II. světové válce. Mayflower je určena pro pokročilé lodní stavitele; je konstruována jako neplovoucí stolní maketa.Mayflower má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou a palubu a nástavby. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné, plastové a kovové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:60Délka [mm]650Šířka [mm]135Výška [mm]520Stavební náročnostS3
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...HMS Endeavour 1:50Budoucí HMS Endeavour byla spuštěna na vodu v roce 1764 a sloužila jako nákladní loď pro dopravu uhlí pod jménem Earl of Pembroke. Poté byla odkoupena Královským námořnictvem a upravena pro účely plavby okolo světa, která měla kromě objevování jako hlavní cíl pozorování přechodu (tranzitu) Venuše přes Slunce v oblasti Tahiti. To byla událost prvořadého významu opakující se sice dvakrát za osm let, ale poté až po více než za století. Díky metodě již dříve vymyšlené astronomem Edmundem Halleyem umožňovala velmi přesně zjistit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem a potažmo rozměry celé Sluneční soustavy. Pro tranzit roku 1769 se připravovaly expedice vědců na různá místa celého světa, aby bylo možné uskutečnit co nejvíce měření bez ohledu na počasí.Pod velením kapitána Jamese Cooka v srpnu 1768 Endeavour vyplula z Plymouthu, obeplula Hornův mys a při plavbě napříč Pacifikem objevila celou řadu doposud neznámých ostrovů. U Tahiti byla expedice včas a na počátku června provedla plánovaná astronomická pozorování a měření během přechodu Venuše. V září 1769 Endeavour zakotvila u břehů Nového Zélandu, který celý obeplula a zevrubně zmapovala. Přitom objevila průliv mezi Severním a Jižním ostrovem, který dnes nese Cookovo jméno. V dubnu 1770 Endeavour doplula k pobřeží Austrálie v oblasti dnešního Sydney; kapitán Cook vystoupil na pevninu v zálivu, který pro podivuhodné bohatství rostlin pojmenoval Botanický záliv (Botany Bay). Loď potom plula podél východního australského pobřeží k severu. Jen o vlas unikla osudovému ztroskotání na Velkém bariérovém útesu; po sedmi týdnech provizorních oprav na pláži se posléze dobelhala do holandské Batávie (dnes Djakarta) na ostrově Jáva. Po důkladné opravě v místních docích Endeavour pokračovala v plavbě na západ; v březnu 1771 obeplula mys Dobré naděje a nakonec zakotvila v anglickém Doveru 12 července 1771 po téměř tříleté plavbě. Zatímco kapitán Cook se stal jedním z nejslavnějších objevitelů všech dob, Endeavour se vrátila k nákladní dopravě; po léta se plavila mezi Anglií a Falklandskými ostrovy a nakonec ji Britové roku 1778 během americké války za nezávislost úmyslně potopili jako blokádní loď v Narragansettském zálivu. HMS Endeavour je určena pro pokročilé lodní stavitele; je konstruována jako neplovoucí stolní maketa.HMS Endeavour má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou a dřevěnou palubu. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné, plastové a kovové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:50Délka [mm]890Šířka [mm]180Výška [mm]730Stavební náročnostS3
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Jylland 1:100Parní šroubová fregata Jylland se 44 děly byla poslední válečnou lodí postavenou ze dřeva pro dánské námořnictvo. Její parní stroj s výkonem 400 HP ji dával na svoji dobu úctyhodnou rychlost 12 uzlů. Pro plavbu pod plachtami bylo možné lodní šroub vyzvednout do šachty v trupu, takže svým odporem loď nebrzdil. Jylland se zúčastnil poslední bitvy, v níž proti sobě stála výhradně dřevěná válečná plavidla: 9 května 1864, v průběhu druhé války o Šlesvicko se u ostrova Helgoland střetla dánská eskadra tvořená Jyllandem, další šroubovou fregatou Niels Juel a šroubovou korvetou Hejmdal s rakousko-pruskou eskadrou zahrnující dvě rakouské šroubové fregaty Schwarzemberg (vlajková loď admirála Tegetthoffa) a Radetzky a třemi pomalými pruskými dělovými čluny, které do boje ale prakticky nezasáhly. Po počátečním manévrování se Niels Juel pustil do dělostřeleckého souboje se Schwarzembergem a Jylland s Hejmdalem si vyměňovaly smrtící pozdravy s Radetzkym. V boji Jylland utrpěl značné škody, naproti tomu požár na Schwarzembergu přinutil rakousko-pruskou eskadru přerušit boj a odpoutat se. Ačkoliv bitva skončila dánským taktickým vítězstvím, převaha Pruska na souši a Rakouska na moři nebyla nijak ohrožena a válka skončila prohrou Dánska, které ztratilo území Šlesvicka. Na konci 19. století byla loď vyřazena z činné služby a poté dlouhá léta chátrala v různých přístavech. Konečně roku 1984 byla odvlečena do suchého doku a po generální opravě se proměnila v muzejní loď umístěnou v dánském městě Ebeltoft. Díky tomu se může každý pokochat krásou téhle lodi, která patří i do české (byť pod rakouskou vlajkou) námořní historie. Jylland je určen pro pokročilé lodní stavitele; je konstruován jako neplovoucí stolní maketa.Jylland má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou a dřevěnou palubu. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné, plastové a kovové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:100Délka [mm]1010Šířka [mm]130Výška [mm]630Stavební náročnostS4
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované plovoucí makety s dálkovým ovládáním nebo vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Zwarte Zee 1:90Velký holandský oceánský remorkér Zwarte Zee byl spuštěn na vodu v roce 1963. Má velmi zajímavý pohon – dva turbo diesely MAN o 9000 HP mohou díky důmyslně konstruovaným převodovkám a spojkám společně hnát loď rychlostí až 18 uzlů. Ale v situaci vyžadující vysokou manévrovací schopnost může jeden sloužit pro chod vpřed a druhý pro chod vzad, přičemž přepínání je prakticky okamžité. Stavebnice v měřítku 1:90 je určena pro mírně pokročilé lodní stavitele.Zwarte Zee má trup tvořený plastovým výliskem s vnitřními překližkovými výztuhami, překližkovou palubu a nástavbu z překližkových a plastových dílů. Stavebnice obsahuje plastový výlisek trupu a všechny další plastové a dřevěné díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. poziční světla, kotvy, záchranné kruhy atd.), lodní hřídel s pouzdrem a lodním šroubem.Pro pohon modelu se počítá se stejnosměrným motorem řady 500-600, nejméně 30 A obousměrným regulátorem (dle motoru) a 6-7 článkovým NiMH nebo 2-3S LiPo akumulátorem s kapacitou 3-5000 mAh.Pro ovládání základních funkcí v zásadě vystačí i ta nejobyčejnější dvoukanálová RC souprava; pro ovládání kormidla vyhoví běžné standardní servo. Ale pro pravého maketáře je samozřejmě „povinností“ doplnění co největšího množství maketových funkcí (světla, zvukový modul, vodní děla atd.), což si vyžádá použití vícekanálové RC soupravy – a kanálů nikdy není dost.Měřítko1:90Délka [mm]900Šířka [mm]155Výška [mm]370Ovládané funkceM,LKStavební náročnostS2,S3Náročnost pilotážeP1
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované neplovoucí makety a vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...USS Constitution 1:100USS Constitution je jednou ze šestice velkých fregat postavených na základě Námořního zákona z roku 1794, kterým bylo založeno válečné námořnictvo Spojených států. Spuštěna na vodu byla v roce 1797 a slavnostně pokřtěna na počest americké ústavy prezidentem Georgem Washingtonem. Oproti běžným fregatám své doby šlo o znatelně větší a silněji vyzbrojené lodi s 50-54 děly – nevyrovnaly se sice britským nebo francouzským řadovým lodí se 70-100 děly, ale všechny ostatní válečné lodě hladce překonávaly. To se prokázalo výrazně v americko-britské válce 1812-1815, kdy Constitution a její sesterská plavidla zpočátku účinně napadala britskou obchodní plavbu. Constitution ukořistila množství nákladních lodí a zničila nebo zajala pět britských válečných lodí včetně dvou fregat s 38 a 40 děly. Jakmile ale vítězství nad Napoleonem umožnilo Britům vyslat silnou eskadru řadových lodí pro blokádu amerického pobřeží, Constitution a její sesterské lodi se již neodvažovaly vyplout. Constitution později sloužila jako vlajková loď americké eskadry chránící obchodní plavbu ve Středomoří před piráty z Barbarského pobřeží (dnešní Alžírsko a Tunisko). V roce 1840 obeplula svět a potom sloužila jako školní loď Námořní akademie. Z aktivní služby byla vyřazena v roku 1881, poté fungovala jako ubytovací plavidlo pro námořní kadety, až se roku 1907 stala muzejní lodí. Od té doby tu a tam vyplouvá na moře – třeba mezi lety 1931 -34 navštívila při okružní plavbě 90 přístavů na pobřeží USA, pod vlastními plachtami se plavila v roce 1997 na oslavu svých 200. narozenin i v roce 2012 při oslavě 200 let od vítězství nad 38-dělovou fregatou HMS Guerriere. USS Constitution tak zůstává nejstarším plavby schopným válečným plavidlem světa. Normálně kotví u mola č. 1 bývalé námořní loděnice v Charlestownu, v současnosti prochází rozsáhlou generální opravou. USS Constitution je určena pro pokročilé lodní stavitele; je konstruována jako neplovoucí stolní maketa.USS Constitution má trup klasické dřevěné konstrukce z laserem vyřezávaných dílů s plaňkovanou obšívkou a dřevěnou palubu. Stavebnice obsahuje všechny dřevěné, plastové a kovové díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství, plachty atd.Měřítko1:100Délka [mm]910Šířka [mm]270Výška [mm]670Stavební náročnostS3
Billing BoatsNa počátku 50. let dánský architekt a bývalý válečný pilot RAF Ejnar Billing vystavil vlastnoručně zhotovený model rybářského člunu ve výloze hobby obchodu patřícího jeho manželce. Potom, co se fotografie modelu objevila v jednom časopisu, pana Billinga zavalily objednávky na postavení desítek kusů stejného modelu. Protože nebylo v jeho silách takové množství zvládnout, napadlo ho, že člun nabídne jako stavebnici – první hromadně vyráběnou stavebnici s dřevěnou kostrou s kýlem, žebry a plaňkovanou obšívkou napodobující co nejvíce konstrukci skutečných lodí. Tento způsob stavby se rychle ujal a modely pana Billinga začaly dobývat svět. V roce 1958 pak vznikla rodinná firma nesoucí dodnes jméno Billing Boats. V průběhu let se konstrukce modelů zdokonalovala a modernizovala, v 60. letech bylo zavedeno používání plastových výlisků trupů, poté nastoupily CNC stroje a již na přelomu 80. a 90. let v Billing Boats začali požívat laserové vyřezávání dílů. Dnes firmu řídí již třetí generace Billingů a plovoucí RC modely i neplovoucí stolní makety stále představují naprostou špičku v lodním modelářství.S potěšením vám nabízíme sérii stavebnic Billing Boats, z nichž můžete postavit nádherné detailně propracované plovoucí makety s dálkovým ovládáním nebo vytvořit stylový doplněk interiéru vašeho bytu se slanou vůní moře a voláním dálek...Fairmount Alpine 1:75Fairmount Alpine je oceánský remorkér/záchranná loď vybavená širokou paletou speciálních zařízení pro vyzdvihování potopených lodí, přepravu lodí a jiných extrémních nákladů na částečně ponořených bárkách. Stavebnice v měřítku 1:75 je určena pro pokročilé lodní stavitele.Fairmount Alpine má trup klasické dřevěné konstrukce s kombinovanou šarpiovou (z překližkových plátů) a plaňkovou obšívkou, dřevěnou palubou a nástavbou. Stavebnice obsahuje všechny plastové a dřevěné díly potřebné pro dokončení modelu, maketové příslušenství (např. poziční světla, kotvy, záchranné kruhy atd.), lodní hřídele s pouzdry a lodními šrouby.Pro pohon modelu se počítá se dvěma stejnosměrnými motory řady 500-600, nejméně 30 A obousměrnými regulátory (dle motorů) a 6-7 článkovým NiMH nebo 2-3S LiPo akumulátorem s kapacitou 3-5000 mAh. Doplnit můžete samozřejmě funkční příčnou manévrovací jednotku do přídě.Pro ovládání základních funkcí v zásadě vystačí i ta nejobyčejnější dvoukanálová RC souprava; pro ovládání kormidla vyhoví běžné standardní servo. Ale pro pravého maketáře je samozřejmě „povinností“ doplnění co největšího množství maketových funkcí (světla, zvukový modul, vodní dělo, manévrovací jednotka atd.), což si vyžádá použití vícekanálové RC soupravy – a kanálů nikdy není dost.Měřítko1:75Délka [mm]1000Šířka [mm]240Výška [mm]450Ovládané funkceM(2),LKStavební náročnostS2,S3Náročnost pilotážeP1
T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě. Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků, zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly nejmodernější protitankovými zbraněmi. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“ a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby. Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu. U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob. Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.V roce 1939 byly nejpočetnějšími sovětskými modely tank T-26 a řada rychlých tanků BT. T-26 byl pomalý tank navržený tak, aby držel krok s pěchotou. Tanky BT byly jezdecké tanky: lehké a rychle se pohybující, určené k bojovým manévrům. Oba typy představovaly sovětský vývoj zahraničních konstrukcí z počátku 30. let; T-26 byl založen na britském tanku Vickers 6-Ton a tanky BT vycházely z tanku M1930 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho.Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, jenž by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena veliteli Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Vývoj tanku A-32, přejmenovaného na T-32, tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby zdůraznil závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34.V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm2, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 těžkopádný poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. První modely tanku byly obvykle vybaveny motorem Mikulin M-17 z tanků série BT, který byl licenčním motorem BMW VI. Stroje vyrobené po roce 1940 už byly opatřeny dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem. Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank.První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen střelec a velitel, ale nabíječ už nikoliv. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet dělo, jehož zásoba střeliva se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit…Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti.Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T-34/76D s novou šestihrannou věží s větším vnitřním prostorem; avšak stále dvoumístnou. Od konce roku 1943 byl pak T-34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou kanónem ZiS-3-53 ráže 85 mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther, které T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů.T-34-85Poté, co se v boji roku 1942 objevily vylepšené německé tanky Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, byl zahájen projekt zcela nového sovětského tanku, jehož cílem bylo zvýšit pancéřovou ochranu a zároveň přidat moderní prvky jako torzní tyče a tříčlennou věž. Tento nový typ T-43 měl být univerzálním tankem, který by nahradil T-34 i těžký tank KV-1. Pancéřování prototypu T-43, přestože bylo těžší, stále nebylo proti německým 88 mm dostatečné, zatímco jeho pohyblivost byla horší než u T-34. Ačkoli T-43 sdílel více než 70% svých komponent s T-34, při výrobě by stále vyžadoval výrazné zpomalení výroby. V důsledku toho byl vývoj T-43 zrušen.Nejen, že měly německé tanky postupně lepší výzbroj, ale také pancéřování. Poté co se sovětským jednotkám podařilo ukořistit Tiger I a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[26] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 647 kusů a roku 1945 12 551 kusů T-34/85.Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pět kilogramů je T-34/85 zelená kamufláž ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu T-34/85 zelená kamufláž přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. T-34/85 zelená kamufláž se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC T-34/85 zelená kamufláž IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 4,2 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavně + NOVÁ dodatečná funkce ovládaní hlavně díky servu nahoru a dolůzáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: zelená kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I střední verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I střední verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I střední verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I střední verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívejší verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I dřívejší verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I dřívejší verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I dřívejší verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I pozdní verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I pozdní verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I pozdní verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I pozdní verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů