RC modely
Celkem 307 produktů
Obsah baleníBalení obsahuje RC model auta Traxxas Sledge 4WD TQi RTR v měřítku 1:8, s nainstalovanými komponenty: střídavý motor Velineon® 2000kV, regulátor VXL-6S (Sledge), digitální servo TRA2275 25kg.cm, přijímač TQi 5 kan. TSM, telemetrie. 2-kanálový vysílač Traxxas 2,4GHz TQi. Sada nářadí: imbus (2, 2.5 mm), klíč na kola 17 mm, zkratovací propojka, pěnový vymezovač baterie. Návod k použití CZ.CharakteristikaNový RC model auta Sledge je navržen tak, aby překonal dosavadní standardy a stal se nejlépe zpracovaným, odolným a zábavným RC modelem. S napájením 6S LiPo a výkonným střídavým motorem, dosáhne Sledge až rychlosti 112 km/h, čímž se stal jedním z nejrychlejších modelů v měřítku 1:8. Veškeré komponenty byly důsledně navrženy a stovky hodin testovány, čímž bylo dosaženo maximální kvality. Díly jsou krásně tvarované, sestavené a plastové části jsou přesně integrované do kovového podvozku. S tímto modelem si užijete spoustu zábavy jak při volném ježdění v terénu, při skocích ve skateparku, nebo díky vynikající ovladatelnosti a nízkému těžišti i na závodní dráze.Model nově obsahuje pneumatiky Sledgehammer s integrovaným pásem pro vyšší odolnost.Šasi modelu je tvořeno hliníkovým modře eloxovaným plátem podvozku. Podvozek je důsledně vyztužen v exponovaných částech, jako je krk u náprav. Použita je nová středová výztuha a další příčné výztuhy vedoucí k hliníkovým věžím tlumičů. V hnacím ústrojí jsou použity bohatě dimenzované kovové převody. Zavěšení kol je kompletně přepracováno, použity jsou klasické odolné těhlice, nové jsou kryty ramen, zavěšení je nastavitelné a použity jsou výkonné modře eloxované hliníkové tlumiče GT Maxx. Dokonalou trakci zajistí prémiové kola SledgeHammer. Výměna akumulátoru je bleskově rychlá, díky bez-sponkovému upínání karoserie a patentované přepážce v přihrádce pro baterii.Pro pohon a řízení je použita nejnovější elektronika spolu s výkonným střídavým motorem 2000Kv. Regulátor VXL-6 poskytuje veškerou telemetrii, kterou si můžete zobrazit na telefonu (nutno doplnit Bluetooth modul do vysílače, prodává se samostatně). Přijímač je vybaven exkluzivní technologií elektronické stabilizace TSM, jenž napomáhá s řízením modelu. K dispozici je samozřejmě široká paleta příslušenství, včetně kompletních náhradních a tuningových dílů. Hliníkový podvozekPodvozek RC modelu tvoří lehký a odolný hliníkový plát o tloušťce 3.2 mm. Po celé délce jsou hrany tvarované pro zvýšení pevnosti. Obří přední a zadní příčné výztuhy, připevněné v šesti bodech, poskytují zvýšenou odolnost na nejvíce exponovaných místech při dopadu modelu, což jsou krky podvozku u zavěšení. Pro celkové propojení a vyztužení je použita patentovaná středová výztuha ve tvaru T. Stejně jako podvozek a středová výztuha jsou i věže tlumičů hliníkové s krásným modrým eloxováním. Pohonné ústrojíExtrémní výkon motoru je přenášen na kola přes dostatečně dimenzované pohonné ústrojí, které bylo navrženo pro dlouhou životnosti. Masivní ocelová ozubená kola a tři diferenciály s kovovými převody přenášejí výkon na vysoko pevnostní ocelové poloosy. Na přední nápravě jsou použity stejnoběžné CV klouby s hladkým chodem. Středové hřídele jsou opatřeny manžetou, která udržuje olej uvnitř a klouby jsou tak vždy namazané. Přední, zadní a středový diferenciálRozložení výkonu mezi jednotlivá kola, mají na starosti tři diferenciály s kovovým ozubením, které jsou uloženy v kuličkových ložiscích. Středový diferenciál je naplněn hustým olejem, aby poskytl odpovídající svornost a rovnoměrně rozdělil výkon mezi nápravy. Přední a zadní diferenciál využívá mohutnější ocelové převody, které jsou ve srovnání s běžnými typy v této kategorii o 20% větší a 75% tlustší. Olejové tlumiče GT-MaxxČtyři mimořádně velké tlumiče GT-Maxx účinně absorbují i ty nejtvrdší dopady. Olejem plněné hliníkové tělo tlumičů je opatřeno závitem a maticí pro snadné nastavení předpětí pružin. Proti úniku oleje kolem pístnice je tlumič vybaven dvojitými X-kroužky. Nápravy s robustními těhlicemiSledge je vybaven zcela novým předním odpružením s těhlicemi ve tvaru C. Díly jsou velké a robustní přičemž je zachována přesná geometrie. Masivní závěsné čepy z tvrzené oceli jsou pro větší bezpečnost zajištěny pojistnými maticemi. Změnu nastavení zavěšení jednoduše provedete přešroubováním spojovaček. Lože motoruNové lože motoru je odlité z hliníku a poskytuje oporu motoru po celé délce. Lože navíc účinně odvádí teplo skrz šasi a je vybaveno integrovaným držákem pro ventilátor. Ventilátor je možné dokoupit jako tuningový díl TRA3476. Pneumatiky SledgeHammerNa modelu jsou použity paprsková kola 3.8" s pneumatikami SledgeHammer 6,7", které byly inspirovány motokrosem. Vysoký tuhý dezén zajišťuje dlouhou životnost a trvanlivost. Tyto pneumatiky mají vylepšený systém spojení s kolem. Zatím byly tyto pneu na modelech Traxxas dostupné jako tunningový díl. Nyní jsou již v základu pro tento model! Lože akumulátoruVýměna akumulátoru je snadná a bleskově rychlá, díky zacvakávací přepážce. Baterie přitom drží pevně namístě i při těch nejtvrdších nárazech. Vysoká trakce v terénuOsvědčený vzorek běhounu pneumatiky Sledgehammer poskytuje maximální trakci na různých površích, především v drsném terénu, na šotolině a trávě.Odolnost a stabilitaPneumatiky Sledgehammer ® jsou vybaveny lehkým pásem v kostře, který zabraňuje vyboulení při vysokých rychlostech pro skálopevnou jistotu a stabilitu. Servo řízeníZcela nové, voděodolné* servo řízení Traxxas 2275 má ohromnou sílu 25 kg.cm. Servo je vybaveno kovovými převody, dvěma kuličkovými ložisky pro hladký chod a kovovou středovou krabičkou pro účinné chlazení. Výkonný střídavý motorModel je poháněn výkonným střídavým motorem 2000ot/V s robustní hřídelí 5 mm. 4-pólové provedení dodává motoru hladký chod s plynulou akcelerací. Pro účinné chlazení i při vysoké zátěži je motor vybaven kovovým tělem. Zlacené konektory 6.5mm.Regulátor VXL-6SRC model auta je vybaven střídavým regulátorem VXL-6S. Regulátor se vstupním napětím 4S - 6S LiPo (max: 25,2 voltů). Jednoduché nastavení jedním tlačítkem. Indikace stavu LED diodou. Odvod tepla pomocí masivního chladiče a ventilátoru. Vodě-odolná* konstrukce. Zlacené konektory 6.5mm. 2-stupňová detekce nízkého napětí LiPol akumulátorů, tepelná ochrana a přepěťová ochrana.3 jízdní režimy:Sportovní režim - Vpřed / Brzda / ZpátečkaZávodní režim - Vpřed / BrzdaRežim tréninku - 50% Vpřed / Brzda / 50% ZpátečkaRegulátor je vybaven portem pro zapojení originálního příslušenství.Telemetrie v reálném časeExkluzivní regulátor s pokročilou elektronikou je vybaven pro měření telemetrie v reálném čase. Pomocí bezdrátového Bluetooth modulu (prodává se samostatně) a aplikace Traxxas link app, je možné sledovat rychlost, otáčky motoru a napětí akumulátorů, přímo v reálném čase na vašem telefonu. Regulátor poskytuje telemetrická data a není nutná montáž dalších čidel. RC souprava Traxxas TQi s Bluetooth readyTraxxas pro Vás připravil zcela novou řadu dvoukanálových RC souprav s Bluetooth konektivitou. Bluetooth modul (prodává se samostatně), umožní spojit RC model s přehlednou grafickou aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do Smartphonu. Aplikace Traxxas Link pro zařízení od Apple je k dispozici zdarma na AppStore, aplikace pro zařízení Google Android je zdarma na stránkách GooglePlay.Traxxas Link App je výkonná aplikace, která Vám dává naprostou kontrolu nad provozem a laděním RC modelu Traxxas s ohromující vizualizací a absolutní přesností nastavení. Traxxas Link umí zobrazit telemetrická data, která poskytuje model v reálném čase, například rychlost, otáčky, teplotu, napětí baterie a náklon modelu. (Poskytovaná telemetrie se liší dle konkrétního typu modelu). Nastavení RC modelů můžete sdílet, můžete si vytvořit libovolný počet profilů pro konkrétní trať nebo uživatele, např. děti. Vše v aplikaci s brilantní grafikou, která je samozřejmostí od Traxxasu.Možnosti telemetrie se liší dle jednotlivých modelů. Pro získání telemetrických dat může být nutné instalovat telemetrická čidla. Kompatibilní díly telemetrie s tímto modelem naleznete v sekci "Příslušenství - Telemetrie". Více informací o instalaci telemetrie zde.Přijímač Traxxas TQiRC přijímač Traxxas TQi 5 kan. TSM s telemetrií pro vysílače Traxxas TQi. Jednoduchá obsluha, párování pomocí tlačítka. Indikace stavu LED diodou. V přijímači jsou integrovány 3-osé MEMS senzory pro učení polohy přijímače. 5-ti kanálový přijímač je také vybaven dvěma konektory pro zapojení telemetrických čidel RPM (otáčky) a V/T (napětí / teplota). Dále lze k 4-pinovém konektoru připojit rozšiřující modul telemetrie, do kterého můžete zapojit až další 6 čidel, včetně velmi přesného GPS senzoru rychlosti. Traxxas Stability ManagementStabilizační systém Traxxas Stability Management (TSM) umožňuje zažít nejen výkon, rychlost, zrychlení a projíždění zatáček extrémní rychlostí, ale zaručuje mnohem jednodušší řízení a kontrolu na kluzkých površích jako je prach, hladký beton nebo dokonce led a sníh.V přijímači je MEMS 3-osé gyro a akcelerometr, který řádově 100x za vteřinu vyhodnocuje pohyb modelu a vhodnými zásahy do řízení předních kol korigují směr jízdy modelu. Traxxas TSM neomezuje výkonu motoru - nad výkonem motoru máte 100% kontrolu. Algoritmy jsou vyladěny pro každý model zvlášť. Míra asistence se nastavuje pomocí multifunkčního ovladače na vysílači či případně v aplikaci Traxxas Link.Nové rychlé upnutí karoserie Ochranné prvky karoserieKdyž se model ocitne v kotrmelcích, jsou na karoserii ochranné plastové prvky, které ochrání karoserii před poškrábáním, či zlomením. Až se plastové části opotřebí, jednoduše je vyměníte. Přítlačné křídloZadní křídlo poskytuje vysoký přítlak, aby jste měli dostatek trakce i ve vysokých rychlostech. Rám karoserieKaroserie je z vnitřní strany vybavena rámem, který slouží jako výztuha při převrácení modelu VlastnostiExtrémně výkonný a odolný RC model autaNejrychlejší model Traxxas v měřítku 1:8Rychlost až 112 km/hDokonale odladěný model, eliminace slabých částíHliníkový modře eloxovaný podvozek Středová hliníková výztuha ve tvaru TDalší příčné výztuhy exponovaných částíOdolné zavěšení s těhlicemi C-hub3 diferenciály pro distribuci výkonuOsvědčená elektronika TraxxasRegulátor VXL-6s s podporou telemetrieVýkonný střídavý motor 2000kvLože motoru s držákem pro ventilátorMotor je chlazen pomocí šasi přes držákNové voděodolné* digitální servo 25 kg.cmElektronická stabilizace jízdy TSM2 kanálový vysílač TQi s citlivým řízenímPrémiové pneumatiky SledgeHammer s integrovaným pásemBlesková výměna akumulátoruNová bezsponková karoserieVnitřní rám karoserie* Informace o specifikaci voděodolnosti naleznete v návodu k použití. Tipy a triky na provoz v mokrém prostředí naleznete v blogu.Doporučujeme koupitPro zprovoznění modelu jsou potřeba 4x AA baterie do vysílače, pohonný akumulátor a nabíječ na pohonný akumulátor. Doporučené akumulátory LiPoModel lze provozovat na jeden 4-článkový LiPo akumulátor, nebo na dvojici identických 2 nebo 3 článkových LiPo akumulátorů.Pro běžné ježdění jeden 4S LiPo akumulátor Traxxas LiPol 14.8V 6700mAh 25CPro maximální jízdní čas dvojice 2S LiPo akumulátorů Traxxas LiPol 7.4V 7600mAh 25CPro vyšší výkon dvojice 3S LiPo akumulátorů Traxxas LiPol 11.1V 5000mAh 25C Doporučené nabíječe TraxxasUniverzálními nabíječi Traxxas lze nabíjet akumulátory Traxxas typu LiPo a NiMH. Nabíječe Traxxas představují jednoduchý a bezpečný způsob nabíjení akumulátorů. Společnost Traxxas využívá jedinečný systém iD, díky tomu máte vždy jistotu, že vše jednoduše a bezpečně zapojíte. V konektoru akumulátoru je integrovaný čip, který nabíječ Traxxas automaticky rozpozná a nastaví za Vás všechny parametry nabíjení akumulátoru. Více informací zde.Univerzální nabíječe pro akumulátory až 3S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 50W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak 2x50W se 2 výstupyUniverzální nabíječe pro akumulátory až 4S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 75W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 100W s jedním výstupem a možností BlueTooth připojení k telefonuNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 2x100W se 2 výstupy a možností BlueTooth připojení k telefonuBezdrátové spojení s telefonemDoplněním Bluetooth modulu do vysílače, získáte funkci bezdrátového spojení RC modelu s aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do telefonu. Pro upevnění telefonu na vysílač doporučujeme držák telefonu.Přehledná grafická aplikace umožňuje jednoduché nastavení modelu. V aplikace lze rovněž zobrazit telemetrii, kterou model poskytuje. Možnosti telemetrie pro konkrétní modely jsou uvedeny v našem blogu Telemetrie do RC modelů Traxxas. LED osvětleníKompletní sada LED osvětlení udělá z Vašeho modelu opravdový skvost. Osvětlení obsahuje dvě pření bílé LED lišty a zadní lištu s plně funkčním brzdovým a zpátečkovým LED osvětlením. Napájecí modul umožňuje přepínat mezi třemi režimy. LED osvětlení můžete zapínat/vypínat a konfigurovat také pomocí mobilní aplikace Traxxas Link. Pro připojení aplikace Traxxas Link je nutný volitelný Bluetooth modul Bluetooth modul do vysílačů Traxxas. Tuningové příslušenstvíVylepšete si RC model auta Traxxas Sledge s širokou paletou tuningových dílů a příslušenství, díky kterým můžete získat nové funkce, upravit jízdní vlastnosti, zvýšit odolnost a změnit vzhled přesně podle svých představ. Pro inspiraci navštivte náš blog zde, nebo zde, nová kola s výměnnými poklicemi a dalším vylepšení naleznete zde.Pro ochranu podvozku je možné instalovat ochranný kryt. K dispozici jsou rovněž díly z karbonu, který je velmi lehký a pevný.Další příslušenstvíStojánekHliníkový otočný stojánek bude dokonalým doplňkem vašeho servisního stolu, či výstavní poličky. Stojánek usnadňuje údržbu modelu a zároveň zabraňuje deformaci (proležení) pneumatik při dlouhodobém stání.Pracovní podložkaPracovní podložka 91x51cm, pro servis RC modelů a jinou modelářskou práci. Brání poškození pracovního stolu, odolná vůči chemikáliím. Praktické přihrádky pro organizaci dílů a nářadí.Sady šroubů a ložisekK modelu jsou dostupné exkluzivní kompletní sady šroubů a ložisek. Sady využijete při servisu modelu a jako tuning pro jízdu v mokrý podmínkách doporučujeme instalaci sady nerez. Kompletní přehled sad k modelům Traxxas naleznete v blogu.Sada šroubů (černěné)Sada šroubů (nerez)Sada ložisek (standard)Sada ložisek (nerez)Příslušenství pro běžný provozPro běžný provoz RC auta Traxxas potřebujete lepidlo na šrouby, kvalitní lepidlo na pneumatiky, silikonový olej do tlumičů a sadu šroubováků. Z našeho sortimentu doporučujeme cenově dostupnou sadu nářadí pro auta.Lepidlem na šrouby se zakápne závit nebo hlavička šroubu, čímž dojde k jeho fixaci a vibrace způsobené jízdou nedovolí povolení šroubového spoje. Lepidlo na šrouby má speciální složení, které umožňuje snadné povolení šroubového spoje přiměřeným momentem, aniž by došlo k poškození hlavy šroubu. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo, takto zalepený šroub by mohlo být nemožné vůbec povolit! Lepidlem na pneumatiky se lepí pneumatiky k ráfku disku. Vždy je nutné, aby pneumatika byla po celém obvodu pevně přilepena k ráfku kola! Pokud pneumatika nebude přilepena po celém obvodu, může dojít k jejímu roztržení. Lepidlo na pneumatiky má speciální složení, které je schopno lepit materiály jako guma či nylon a současně po zatvrdnutí je lepidlo pružné. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo - to po zatvrdnutí není pružné a kolem ráfků by se postupně vytvářely praskliny v pneumatice! Občas je třeba doplňovat silikonový olej do tlumičů modelu. Běžným provozem dochází jen k nepatrným únikům silikonového oleje po pístnicích tlumiče. V případě, že povrch pístnic tlumičů nebo stav těsnění je ve špatné stavu, únik oleje může být velký. Pro tyto případy se dodávají tzv. opravné sady. V nabídce tuningových dílů se dodávají ke všem tlumičům pístnice s extrémně tvrdým povlakem TiN (nitrid titanu). Pístnice s povrchem TiN snadno poznáte podle zlato-zelené barvy.
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I střední verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I střední verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I střední verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I střední verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívejší verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I dřívejší verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I dřívejší verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I dřívejší verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I pozdní verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I pozdní verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I pozdní verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I pozdní verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů