Modely
Celkem 16 produktů
1/72 Zlin Z-142 military. Zlín Z-142, jenž poprvé vzlétl v roce 1978, představuje nástupce oblíbeného typu Zlín Z-42. V době svého vzniku představovala hlavní výhodu nového stroje zástavba výkonnější pohonné jednotky Avia M337. Zlín Z-142 je pro své dobré letové vlastnosti, obratnost a spolehlivost hojně využíván jako cvičný a akrobatický letoun u nás i v zahraničí. Mezi provozovatele tohoto typu patří rovněž některé zahraniční armády, které jej využívají pro základní výcvik budoucích bojových pilotů. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, počet obtiskových verzí: 3, obtížnost: 2. Potřebné barvy Humbrol: 19, 22, 29, 33, 40, 47, 48, 56, 69, 94. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Zlin Z-142 military. Zlín Z-142, jenž poprvé vzlétl v roce 1978, představuje nástupce oblíbeného typu Zlín Z-42. V době svého vzniku představovala hlavní výhodu nového stroje zástavba výkonnější pohonné jednotky Avia M337. Zlín Z-142 je pro své dobré letové vlastnosti, obratnost a spolehlivost hojně využíván jako cvičný a akrobatický letoun u nás i v zahraničí. Mezi provozovatele tohoto typu patří rovněž některé zahraniční armády, které jej využívají pro základní výcvik budoucích bojových pilotů. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, počet obtiskových verzí: 3, obtížnost: 2. Potřebné barvy Humbrol: 19, 22, 29, 33, 40, 47, 48, 56, 69, 94. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/48 T-33A Early Version . Lockheed T-33 Shooting Star je americký jednomotorový, celokovový cvičný dolnoplošník. T-33 vycházel z letounu F-80, přičemž došlo k přestavbě vnitřních ploch a přidání druhého pilotního sedadla. První T-33 vzlétl v březnu 1948 a výroba byla ukončena v roce 1959. Bylo vyrobeno 5691 letadel tohoto typu. T-33 byl také používán jako letoun pro vlečení "terčů" během střeleckého výcviku. Verze RT-33A byla vyrobena jako průzkumný letoun s kamerou na přídi letounu. T-33 byl hojně exportován do 39 zemí světa, mimo jiné do Německa, Francie, Belgie, Brazílie nebo Kanady. Technické údaje: délka: 11,49 m, rozpětí křídel: 11,86 m, výška: 3,57 m, maximální rychlost: 970 km/h, praktický strop: 14600 m, maximální dolet: 2050 km, výzbroj: pevná - 2 kulomety M3 ráže 12,7 mm, podvěsná - až 907 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 T-33A Early Version . Lockheed T-33 Shooting Star je americký jednomotorový, celokovový cvičný dolnoplošník. T-33 vycházel z letounu F-80, přičemž došlo k přestavbě vnitřních ploch a přidání druhého pilotního sedadla. První T-33 vzlétl v březnu 1948 a výroba byla ukončena v roce 1959. Bylo vyrobeno 5691 letadel tohoto typu. T-33 byl také používán jako letoun pro vlečení "terčů" během střeleckého výcviku. Verze RT-33A byla vyrobena jako průzkumný letoun s kamerou na přídi letounu. T-33 byl hojně exportován do 39 zemí světa, mimo jiné do Německa, Francie, Belgie, Brazílie nebo Kanady. Technické údaje: délka: 11,49 m, rozpětí křídel: 11,86 m, výška: 3,57 m, maximální rychlost: 970 km/h, praktický strop: 14600 m, maximální dolet: 2050 km, výzbroj: pevná - 2 kulomety M3 ráže 12,7 mm, podvěsná - až 907 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 Gloster Meteor F.4. Gloster Meteor byl první britský proudový stíhací letoun a první operační proudový letoun Spojenců. Vývoj letounu Meteor do značné míry závisel na jeho průkopnických proudových motorech. Vyvinul je Sir Frank Whittle a jeho společnost Power Jets Ltd. Vývoj letounu začal v roce 1940. Meteor poprvé vzlétl v roce 1943 a 27. července 1944 zahájil provoz u 616. perutě Královského letectva (RAF). Ukázalo se, že jde o úspěšný a účinný stíhací letoun. Meteor F.4 byl prvním typem, který byl exportován a sloužil v letectvech Argentiny, Dánska, Egypta, Belgie a Nizozemska. Vyznačuje se jemnými zapuštěnými liniemi panelů, desítkami tisíc přesně umístěných nýtů, podvozkem, který lze doplnit ve zvednuté nebo spuštěné poloze, polohovatelnými klapkami a samostatně tvarovanými křidélky. Díly jsou vylisovány v šedé barvě. Stavebnice obsahuje kovové příďové závaží a obtisky. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 Gloster Meteor F.4. Gloster Meteor byl první britský proudový stíhací letoun a první operační proudový letoun Spojenců. Vývoj letounu Meteor do značné míry závisel na jeho průkopnických proudových motorech. Vyvinul je Sir Frank Whittle a jeho společnost Power Jets Ltd. Vývoj letounu začal v roce 1940. Meteor poprvé vzlétl v roce 1943 a 27. července 1944 zahájil provoz u 616. perutě Královského letectva (RAF). Ukázalo se, že jde o úspěšný a účinný stíhací letoun. Meteor F.4 byl prvním typem, který byl exportován a sloužil v letectvech Argentiny, Dánska, Egypta, Belgie a Nizozemska. Vyznačuje se jemnými zapuštěnými liniemi panelů, desítkami tisíc přesně umístěných nýtů, podvozkem, který lze doplnit ve zvednuté nebo spuštěné poloze, polohovatelnými klapkami a samostatně tvarovanými křidélky. Díly jsou vylisovány v šedé barvě. Stavebnice obsahuje kovové příďové závaží a obtisky. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Plastikový model letadla 1/72 Caudron C-445 France 4 decal v. for France. 4 obtiskové varianty 1. Caudron 445 Goéland of a Polish Training Division, France 1940 2. Caudron 445 Goéland, Aeronavalé, Rochenfort, France, May 1940 3. Caudron 445 Goéland, La Sénia, Algeria, January 1943 4. Caudron 445 Goéland, ex-Vichy transport Aircraft, 1944 Letoun vznikl na základě požadavku na rychlý, ekonomický a pohodlný dopravní letoun. První C.440 vzlétl v 17. června 1935 a už první zkoušky potvrdily jeho mimořádně zdařilou konstrukci. Osmimístný letoun s kabinou pro dva piloty poháněla dvojice invertních řadových vzduchem chlazených šestiválců Renault Bengal Six s výkonem po 132 kW. Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími pohonnými jednotkami Renault 6Q-01 po 162 kW, které byly s protiběžným smyslem otáčení instalovány také do následující civilní verze C.444. Prototyp C.445, zalétaný v roce 1936 rovněž s motory 6Q, měl křídlo se zvětšeným vzepětím o 1°. Závodní dálkový stroj upravený z C.445 nesl označení C.445R. Varianta C.448 byla opět vybavena výkonnějšími motory 6Q-02 a 6Q-03 po 176 kW (levotočivý a pravotočivý) a její vzletová hmotnost se tak zvětšila z 3500 kg na 3700 kg.
Plastikový model letadla 1/72 Caudron C-445 France 4 decal v. for France. 4 obtiskové varianty 1. Caudron 445 Goéland of a Polish Training Division, France 1940 2. Caudron 445 Goéland, Aeronavalé, Rochenfort, France, May 1940 3. Caudron 445 Goéland, La Sénia, Algeria, January 1943 4. Caudron 445 Goéland, ex-Vichy transport Aircraft, 1944 Letoun vznikl na základě požadavku na rychlý, ekonomický a pohodlný dopravní letoun. První C.440 vzlétl v 17. června 1935 a už první zkoušky potvrdily jeho mimořádně zdařilou konstrukci. Osmimístný letoun s kabinou pro dva piloty poháněla dvojice invertních řadových vzduchem chlazených šestiválců Renault Bengal Six s výkonem po 132 kW. Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími pohonnými jednotkami Renault 6Q-01 po 162 kW, které byly s protiběžným smyslem otáčení instalovány také do následující civilní verze C.444. Prototyp C.445, zalétaný v roce 1936 rovněž s motory 6Q, měl křídlo se zvětšeným vzepětím o 1°. Závodní dálkový stroj upravený z C.445 nesl označení C.445R. Varianta C.448 byla opět vybavena výkonnějšími motory 6Q-02 a 6Q-03 po 176 kW (levotočivý a pravotočivý) a její vzletová hmotnost se tak zvětšila z 3500 kg na 3700 kg.
1/48 WWII Douglas TBD-1a "Devastator" Floatplane . Douglas TBD Devastator byl americký torpédový bombardér námořnictva Spojených států. Byl objednán v roce 1934, poprvé vzlétl v roce 1935 a do služby vstoupil v roce 1937. V té době se jednalo o nejmodernější letoun létající pro námořnictvo a možná pro jakékoliv námořnictvo na světě. Rychlé tempo vývoje letadel jej však rychle dohnalo a v době japonského útoku na Pearl Harbor byl TBD již zastaralý. Devastator si vedl dobře v prvních bitvách, ale vysloužil si proslulost katastrofálním výkonem během bitvy o Midway, v níž 41 Devastatorů zaznamenalo nulový zásah torpédem a pouze šest jich přežilo návrat na letadlové lodě. Rychlostí i manévrovacími schopnostmi značně převyšovaly stíhačky Mitsubishi Zero, kterým čelily, a většina sil byla zničena bez větších následků, kromě odlákání pozornosti Zera od střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které potopily čtyři letadlové lodě a těžký křižník. Ačkoli byla velká část nevalných výkonů Devastatoru později přičítána mnoha dobře zdokumentovaným závadám amerického torpéda Mark 13, byl letoun po Midwayi vyřazen z frontové služby a nahrazen letounem Grumman TBF Avenger. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 WWII Douglas TBD-1a "Devastator" Floatplane . Douglas TBD Devastator byl americký torpédový bombardér námořnictva Spojených států. Byl objednán v roce 1934, poprvé vzlétl v roce 1935 a do služby vstoupil v roce 1937. V té době se jednalo o nejmodernější letoun létající pro námořnictvo a možná pro jakékoliv námořnictvo na světě. Rychlé tempo vývoje letadel jej však rychle dohnalo a v době japonského útoku na Pearl Harbor byl TBD již zastaralý. Devastator si vedl dobře v prvních bitvách, ale vysloužil si proslulost katastrofálním výkonem během bitvy o Midway, v níž 41 Devastatorů zaznamenalo nulový zásah torpédem a pouze šest jich přežilo návrat na letadlové lodě. Rychlostí i manévrovacími schopnostmi značně převyšovaly stíhačky Mitsubishi Zero, kterým čelily, a většina sil byla zničena bez větších následků, kromě odlákání pozornosti Zera od střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které potopily čtyři letadlové lodě a těžký křižník. Ačkoli byla velká část nevalných výkonů Devastatoru později přičítána mnoha dobře zdokumentovaným závadám amerického torpéda Mark 13, byl letoun po Midwayi vyřazen z frontové služby a nahrazen letounem Grumman TBF Avenger. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J21 A3. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. Počátkem roku 1941 zahájila společnost Saab a konstruktér letounů Frid Wänström v doprovodu svého týmu studii nového stíhacího letounu pro švédské letectvo. tento nový stíhací letoun využíval výkonný německý motor DB 605B jako tlačnou vrtuli umístěnou mezi dvojitými výložníky. tlačná vrtule však vyvolala potřebu konstruktérů vyvinout vystřelovací sedadlo, díky čemuž se J21 stal jedním z prvních vyráběných stíhacích letounů, který byl vybaven vystřelovacím sedadlem. J21 byl prvním švédským stíhacím letounem s "tříkolovým podvozkem". těžká výzbroj v podobě jednoho 20mm kanonu byla namontována v přídi spolu se dvěma 13mm kulomety a dva 13mm kulomety byly namontovány v křídlech. to poskytovalo několik klíčových výhod. První letoun J21A vzlétl v červenci 1943 s hlavním zkušebním pilotem SAAB Claesem Smithem za řízením, po němž následovala operační služba do konce roku 1945. Od roku 1945 bylo dodáno celkem 297 letounů J21 vybavených motorem V-12 ve třech verzích 21A-1, A-2 a A-3. Tato stavebnice znázorňuje verzi J21A-3, která využívala modernizované kulomety a kanon Bofors. Modernizovaná verze J-21 nesla také rakety a bomby a zahrnovala další aktualizace. Výkony J21 s motorem V-12 byly obecně dobré, s velmi malým poloměrem zatáčení v malých výškách a zároveň se vyznačovaly silnou a koncentrovanou palebnou silou z mohutných kanónů. Omezení spočívala ve špatném výhledu dozadu a těžkém ovládání, což činilo vzdušný boj únavným. SAAB J 21A byl po roce 1954 postupně vyřazen ze služby a většina letounů letectva byla nahrazena proudovými letouny deHavilland J28 Vampire a SAAB J29 Flying barrel.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J21 A3. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. Počátkem roku 1941 zahájila společnost Saab a konstruktér letounů Frid Wänström v doprovodu svého týmu studii nového stíhacího letounu pro švédské letectvo. tento nový stíhací letoun využíval výkonný německý motor DB 605B jako tlačnou vrtuli umístěnou mezi dvojitými výložníky. tlačná vrtule však vyvolala potřebu konstruktérů vyvinout vystřelovací sedadlo, díky čemuž se J21 stal jedním z prvních vyráběných stíhacích letounů, který byl vybaven vystřelovacím sedadlem. J21 byl prvním švédským stíhacím letounem s "tříkolovým podvozkem". těžká výzbroj v podobě jednoho 20mm kanonu byla namontována v přídi spolu se dvěma 13mm kulomety a dva 13mm kulomety byly namontovány v křídlech. to poskytovalo několik klíčových výhod. První letoun J21A vzlétl v červenci 1943 s hlavním zkušebním pilotem SAAB Claesem Smithem za řízením, po němž následovala operační služba do konce roku 1945. Od roku 1945 bylo dodáno celkem 297 letounů J21 vybavených motorem V-12 ve třech verzích 21A-1, A-2 a A-3. Tato stavebnice znázorňuje verzi J21A-3, která využívala modernizované kulomety a kanon Bofors. Modernizovaná verze J-21 nesla také rakety a bomby a zahrnovala další aktualizace. Výkony J21 s motorem V-12 byly obecně dobré, s velmi malým poloměrem zatáčení v malých výškách a zároveň se vyznačovaly silnou a koncentrovanou palebnou silou z mohutných kanónů. Omezení spočívala ve špatném výhledu dozadu a těžkém ovládání, což činilo vzdušný boj únavným. SAAB J 21A byl po roce 1954 postupně vyřazen ze služby a většina letounů letectva byla nahrazena proudovými letouny deHavilland J28 Vampire a SAAB J29 Flying barrel.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 B "UN Kongo" edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou fotoleptané detailní díly a obtisky pro 3 letadla. SAAB 29 Flying Barrel, byl švédský jednomotorový proudový stíhací letoun vyvinutý společností Svenska Aeroplan Aktiebolaget (SAAB) na objednávku švédského letectva a poprvé vzlétl 1. září 1948. Letoun byl v aktivní vojenské službě ve Švédsku a Rakousku od roku 1951 do začátku 70. let 20. století. J29 byl považován za rovnocenný soudobým americkým letounům F-86 Saber a sovětským MiG-15. SAAB 29 byl ve službě ve verzích A, B, C, E a F, přičemž verze F měla výkonnější motor s přídavným spalováním. Dne 6. května 1954 vytvořil kapitán Anders Westerlund s letounem J29 B světový rekord s průměrnou rychlostí 977 km/h na trati dlouhé 500 km. Čas činil 30 minut a 42 sekund. Tím se vzdálil předchozímu americkému rekordu o 27 km/h. Konžská krize a 22. stíhací letka OSN (křídlo F 22 v Kongu). Konžská krize bylo období mocenských bojů a vážných nepokojů v Kongu, které začalo po vyhlášení nezávislosti Konga na Belgii. Na základě žádosti OSN z 23. září 1961 rozhodla švédská vláda, že menší skupina J29 B by měla být vyslána do stíhací perutě OSN, nazvané F 22. Úkolem F 22 bylo chránit leteckou dopravu OSN především prostřednictvím doprovodných a útočných misí, což byl úkol, který skýtal velké praktické obtíže v typu války vedené v Kongu v roce 1961. Obtíže s rozlišením vojenských cílů a civilních objektů byly mimořádně velké. Dne 6. prosince 1961 byly provedeny první útočné mise proti leteckým základnám Kolwezi a Jadotville v Katanze. Operace F 22 s J29 B spolu s indickými letouny Canberra a íránskou a filipínskou skupinou s F-86 Sabers měly v této době zásadní význam pro bezpečnost a úspěch jednotek OSN v Kongu. Jejím významným přínosem byl útok na leteckou základnu v Kolwezi, kde bylo katangské letectvo rychle a překvapivě zcela zničeno na zemi. F 22 byla rozpuštěna v dubnu 1963. Dva letouny J 29 a dva letouny S 29 byly převezeny domů do Švédska, ostatní letouny byly na místě vyhozeny do povětří, protože náklady na jejich přepravu domů byly považovány za příliš drahé, protože by nebyly potřebné pro švédskou válečnou organizaci. V Kongu sloužilo celkem 9 letounů J29 B a 2 letouny S29 C.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 B "UN Kongo" edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou fotoleptané detailní díly a obtisky pro 3 letadla. SAAB 29 Flying Barrel, byl švédský jednomotorový proudový stíhací letoun vyvinutý společností Svenska Aeroplan Aktiebolaget (SAAB) na objednávku švédského letectva a poprvé vzlétl 1. září 1948. Letoun byl v aktivní vojenské službě ve Švédsku a Rakousku od roku 1951 do začátku 70. let 20. století. J29 byl považován za rovnocenný soudobým americkým letounům F-86 Saber a sovětským MiG-15. SAAB 29 byl ve službě ve verzích A, B, C, E a F, přičemž verze F měla výkonnější motor s přídavným spalováním. Dne 6. května 1954 vytvořil kapitán Anders Westerlund s letounem J29 B světový rekord s průměrnou rychlostí 977 km/h na trati dlouhé 500 km. Čas činil 30 minut a 42 sekund. Tím se vzdálil předchozímu americkému rekordu o 27 km/h. Konžská krize a 22. stíhací letka OSN (křídlo F 22 v Kongu). Konžská krize bylo období mocenských bojů a vážných nepokojů v Kongu, které začalo po vyhlášení nezávislosti Konga na Belgii. Na základě žádosti OSN z 23. září 1961 rozhodla švédská vláda, že menší skupina J29 B by měla být vyslána do stíhací perutě OSN, nazvané F 22. Úkolem F 22 bylo chránit leteckou dopravu OSN především prostřednictvím doprovodných a útočných misí, což byl úkol, který skýtal velké praktické obtíže v typu války vedené v Kongu v roce 1961. Obtíže s rozlišením vojenských cílů a civilních objektů byly mimořádně velké. Dne 6. prosince 1961 byly provedeny první útočné mise proti leteckým základnám Kolwezi a Jadotville v Katanze. Operace F 22 s J29 B spolu s indickými letouny Canberra a íránskou a filipínskou skupinou s F-86 Sabers měly v této době zásadní význam pro bezpečnost a úspěch jednotek OSN v Kongu. Jejím významným přínosem byl útok na leteckou základnu v Kolwezi, kde bylo katangské letectvo rychle a překvapivě zcela zničeno na zemi. F 22 byla rozpuštěna v dubnu 1963. Dva letouny J 29 a dva letouny S 29 byly převezeny domů do Švédska, ostatní letouny byly na místě vyhozeny do povětří, protože náklady na jejich přepravu domů byly považovány za příliš drahé, protože by nebyly potřebné pro švédskou válečnou organizaci. V Kongu sloužilo celkem 9 letounů J29 B a 2 letouny S29 C.