Modely
Celkem 2806 produktů
1/72 KDA-2 type 88-2 scout. The Beriev Be-8 (USAF/DoD reporting name “Type 33”, NATO reporting name “Mole”), was built by the Soviet Beriev OKB in 1947. It was a passenger/liaison amphibian aircraft with a layout similar to the Be-4 but substantially larger and heavier. It was a single engine parasol with the wing installed on a thin pylon and a pair of short struts. Compared to the Be-4, the Be-8 was equipped with retractable landing gear, and pilot and passenger cabins had heating utilizing engine heat. The Be-8 was intended as a civil aircraft and carried no armament. First flight was on December 3, demonstrating good performance. Two experimental aircraft were built, and one was demonstrated during 1951 Soviet Aviation Day at Tushino.One of Be-8 was equipped with hydrofoils, developed at TsAGI. These “Underwater Wings” were installed on landing gear struts and pushed aircraft above the water well before it could be done by the wing lift force. As a result, takeoff was much easier and imposed less punishment on the hull from the waves. Despite very effective during takeoff hydrofoils had negative impact on flight speed. Construction of retractable hydrofoils was not ready, and the concept did not find practical applications.
1/72 KDA-2 type 88-2 scout. The Beriev Be-8 (USAF/DoD reporting name “Type 33”, NATO reporting name “Mole”), was built by the Soviet Beriev OKB in 1947. It was a passenger/liaison amphibian aircraft with a layout similar to the Be-4 but substantially larger and heavier. It was a single engine parasol with the wing installed on a thin pylon and a pair of short struts. Compared to the Be-4, the Be-8 was equipped with retractable landing gear, and pilot and passenger cabins had heating utilizing engine heat. The Be-8 was intended as a civil aircraft and carried no armament. First flight was on December 3, demonstrating good performance. Two experimental aircraft were built, and one was demonstrated during 1951 Soviet Aviation Day at Tushino.One of Be-8 was equipped with hydrofoils, developed at TsAGI. These “Underwater Wings” were installed on landing gear struts and pushed aircraft above the water well before it could be done by the wing lift force. As a result, takeoff was much easier and imposed less punishment on the hull from the waves. Despite very effective during takeoff hydrofoils had negative impact on flight speed. Construction of retractable hydrofoils was not ready, and the concept did not find practical applications.
Hobby Color - Dark Gray (2) - Tmavě šedá(2) - 10ml. Barvy jsou dodávány jako lesklé, pololesklé, matné či metalické. Před použitím řádně rozmíchejte. Řeďte dle potřeby výhradně ředidlem řady Aqueous Hobby Color. Barvy řady Aqueous Hobby Color nelze míchat s barvami, ředidly a dalšími přípravky řady Acrysion.
Classic Kit letadlo A07115 - Junkers JU87B-2/R-2 (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 22,9 cm. Balení obsahuje: 158 dílků ke slepení. Informace o originálu: I když je Ju87B Stuka obvykle spojován s obávanými bleskovými útoky Wehrmachtu na začátku druhé světové války, jednalo se také o velmi účinný námořní bombardér. Dokázal provádět přesné střemhlavé bombové útoky proti jakémukoliv spojeneckému plavidlu a flotilám v Lamanšském průlivu, severní Africe a ve Středozemí způsobil značné ztráty. Kromě toho, že byl po celou válku nedílnou součástí sil Luftwaffe, sloužil také v letectvech Itálie, Rumunska, Bulharska a Maďarska. Střemhlavé útoky Stuky byly tak náročné, že se na těchto manévrech musela podílet celá řada automatických mechanismů a funkcí. Zhruba ve výšce 4,5 km určil pilot polohu svého cíle přes zaměřovací průhled umístěný v podlaze pilotní kabiny. Poté, co pilot zahájil klesání, byly motor a vrtule letadla řízeny automaticky, aby se při střemhlavém klesání chovalo co nejvýhodněji. Automatické výškové kormidlo později učinilo stroj „těžký na ocas“. Pilot posunul páku dozadu, což omezilo ‘náraz’ řídicího kniplu, a rychle zahájil přesně určenou sekvenci úkonů, které když byly provedeny správně, zaručily, že vypuštěná nálož dopadla přesně na zamýšlený cíl. Bleskově nastavil klapky křídel, ubral plyn a zavřel klapky chlazení. Letadlo se automaticky spustilo střemhlav dolů ve 180stupňové vývrtce a zároveň se automaticky vykopily vzduchové brzdy, aby se rychlost pádu omezila na konstantních 580 km/h. V tomto bodě již nebylo návratu – útočná sekvence byla zahájena. Nápor na tělo pilota se přitom pochopitelně stupňoval, ten měl ale i tak pořád spoustu věcí na práci. Úhel klesání mohl sledovat podle řady červených čar na straně okna jeho pilotní kabiny a srovnat je s horizontem – při útocích v 60, 75 nebo 80 stupňovém klesání. Poté, ještě než vypustil hlavní těžkou bombu, se podíval dopředu skrz pevný zaměřovač, aby vyrovnal směr útoku – optimální výšku pro vypuštění pilotovi ukazovalo blikající světélko na výškoměru. Bomba byla umístěna na velké nosné konstrukci ve tvaru U, která se při vypouštění zhoupla a uvolnila munici bezpečně mimo dosah velké vrtule a rovnou na cíl. Při vší této akci se pilot ještě pro ujištění několikrát podíval na červené kolíky vyčnívající z vrchní strany křídel, které ho informovaly o tom, že je automatický systém pro vyrovnání pádu aktivní pro případ, že by kvůli přetížení ztratil vědomí. Tohle všechno se přitom odehrávalo během několika málo hektických vteřin! Jakmile byly bomby pryč z letadla, zahájil stroj sám sekvenci úkonů pro vyrovnání střemhlavého pádu. V tomto okamžiku byl na posádku vyvíjen největší nápor, při kterém přetížení běžně přesahovalo sílu gravitace více než šestinásobně, což mohlo vést přinejmenším k poškození zraku. Když se letadlo vyrovnalo a jeho nos byl nad horizontem, brzdicí klapky se automaticky zavřely, plyn se naopak otevřel a vrtule se nastavila na stoupání – pilot pak musel rychle manuálně otevřít chladicí klapky, aby zabránil přehřátí motoru, a převzal kontrolu nad letadlem. To byl okamžik, kdy byl nejzranitelnější, protože zrovna letěl nízko, relativně malou rychlostí a na nepřátelském území. Pilotův střelec vzadu mohl být navíc pořád v bezvědomí, a dokonce i on sám si mohl připadat trochu malátný, zároveň po nich ze všech stran pálilo každé protiletadlové dělo, puška a nepřátelské letadlo v okolí. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 3, Greece, Spring 1941 - 111, 26, 33, 53, 56, 60, 62, 65, 85, 103, 240, 241, 242 B - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 2 - 111, 26, 33, 34, 53, 56, 60, 62, 65, 103, 240, 241, 242, 249 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 158 Délka: 22,9 mm Rozpětí křídel: 28,8 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A07115 - Junkers JU87B-2/R-2 (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 22,9 cm. Balení obsahuje: 158 dílků ke slepení. Informace o originálu: I když je Ju87B Stuka obvykle spojován s obávanými bleskovými útoky Wehrmachtu na začátku druhé světové války, jednalo se také o velmi účinný námořní bombardér. Dokázal provádět přesné střemhlavé bombové útoky proti jakémukoliv spojeneckému plavidlu a flotilám v Lamanšském průlivu, severní Africe a ve Středozemí způsobil značné ztráty. Kromě toho, že byl po celou válku nedílnou součástí sil Luftwaffe, sloužil také v letectvech Itálie, Rumunska, Bulharska a Maďarska. Střemhlavé útoky Stuky byly tak náročné, že se na těchto manévrech musela podílet celá řada automatických mechanismů a funkcí. Zhruba ve výšce 4,5 km určil pilot polohu svého cíle přes zaměřovací průhled umístěný v podlaze pilotní kabiny. Poté, co pilot zahájil klesání, byly motor a vrtule letadla řízeny automaticky, aby se při střemhlavém klesání chovalo co nejvýhodněji. Automatické výškové kormidlo později učinilo stroj „těžký na ocas“. Pilot posunul páku dozadu, což omezilo ‘náraz’ řídicího kniplu, a rychle zahájil přesně určenou sekvenci úkonů, které když byly provedeny správně, zaručily, že vypuštěná nálož dopadla přesně na zamýšlený cíl. Bleskově nastavil klapky křídel, ubral plyn a zavřel klapky chlazení. Letadlo se automaticky spustilo střemhlav dolů ve 180stupňové vývrtce a zároveň se automaticky vykopily vzduchové brzdy, aby se rychlost pádu omezila na konstantních 580 km/h. V tomto bodě již nebylo návratu – útočná sekvence byla zahájena. Nápor na tělo pilota se přitom pochopitelně stupňoval, ten měl ale i tak pořád spoustu věcí na práci. Úhel klesání mohl sledovat podle řady červených čar na straně okna jeho pilotní kabiny a srovnat je s horizontem – při útocích v 60, 75 nebo 80 stupňovém klesání. Poté, ještě než vypustil hlavní těžkou bombu, se podíval dopředu skrz pevný zaměřovač, aby vyrovnal směr útoku – optimální výšku pro vypuštění pilotovi ukazovalo blikající světélko na výškoměru. Bomba byla umístěna na velké nosné konstrukci ve tvaru U, která se při vypouštění zhoupla a uvolnila munici bezpečně mimo dosah velké vrtule a rovnou na cíl. Při vší této akci se pilot ještě pro ujištění několikrát podíval na červené kolíky vyčnívající z vrchní strany křídel, které ho informovaly o tom, že je automatický systém pro vyrovnání pádu aktivní pro případ, že by kvůli přetížení ztratil vědomí. Tohle všechno se přitom odehrávalo během několika málo hektických vteřin! Jakmile byly bomby pryč z letadla, zahájil stroj sám sekvenci úkonů pro vyrovnání střemhlavého pádu. V tomto okamžiku byl na posádku vyvíjen největší nápor, při kterém přetížení běžně přesahovalo sílu gravitace více než šestinásobně, což mohlo vést přinejmenším k poškození zraku. Když se letadlo vyrovnalo a jeho nos byl nad horizontem, brzdicí klapky se automaticky zavřely, plyn se naopak otevřel a vrtule se nastavila na stoupání – pilot pak musel rychle manuálně otevřít chladicí klapky, aby zabránil přehřátí motoru, a převzal kontrolu nad letadlem. To byl okamžik, kdy byl nejzranitelnější, protože zrovna letěl nízko, relativně malou rychlostí a na nepřátelském území. Pilotův střelec vzadu mohl být navíc pořád v bezvědomí, a dokonce i on sám si mohl připadat trochu malátný, zároveň po nich ze všech stran pálilo každé protiletadlové dělo, puška a nepřátelské letadlo v okolí. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 3, Greece, Spring 1941 - 111, 26, 33, 53, 56, 60, 62, 65, 85, 103, 240, 241, 242 B - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 2 - 111, 26, 33, 34, 53, 56, 60, 62, 65, 103, 240, 241, 242, 249 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 158 Délka: 22,9 mm Rozpětí křídel: 28,8 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Plastic ModelKit auto 07065 - 1965 Ford Mustang 2+2 Fastback (1:25). Model auta ke slepení. Velikost: 1:24; 19,1 cm. Balení obsahuje: 82 dílků ke slepení. Informace o originálu: Tento nástupce Fordu Thunderbird se objevil v dubnu roku 1964. Vzbudil přitom skutečnou bouři nadšení. Žádný jiný automobil neměl od té doby takový obrovský úspěch jako právě tento vůz: během prvního roku ho Ford vyrobil úžasných 680 000 kusů. Do noty padl hlavně mladším řidičům: ekonomický, relativně kompaktní automobil s atraktivním designem a velkým a především silným motorem. První modelovou řadu s označením "641", která se vyráběla do září roku 1964, následovala lehce pozměněná verze s výkonnějším motorem. Od roku 1965 pak byla k dostání také verze kupé, Američany nazývaná "fastback". Potřebné barvy: - základní: 07, 62, 91, 78, 302, 77, 378, 94, 730, 731 - další: 99, 302, 90, 09, 50, 30, 301 Detaily modelu: Měřítko: 1:24 Počet dílů: 82 Délka: 191 mm Obtížnost: 3 Doporučeno pro děti od 10 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!