Modely
Celkem 143 produktů
1/72 Humber Armoured Car Mk.III - Hobby Line 05. Obrněný vůz Humber byl úspěšnou moderní konstrukcí. Původní myšlenka vznikla těsně před vypuknutím druhé světové války. Obrněný vůz s náhonem na všechna kola a tím i dobrou průchodností v terénu měl nahrazovat lehké tanky při průzkumu nepřátelských pozic. Své hlavní bojové účinkování začal na Africkém bojišti, následovaly boje v Itálii a západní Evropě i Barmě. Po zakončení druhé světové války sloužily vozy nejmodernější verze Mk.IV v mnoha zemích a stihly se ještě zapojit do ostrých bojů studené války v Izraeli či na hranicích Indie. Nesložený a nenabarvený plastikový model vojenské techniky. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/35 Panzerkampfwagen 38(t) Ausf.E/F. This is an injection-plastic military vehicle model kit. From Tamiya: After the effective annexation of Czechoslovakia by Nazi Germany in 1939, German forces were interested enough in the native Czech LTvz38 light tank that they took it on and ordered production under their own categorization of 38(t), a light tank with riveted, welded armor and a perky 3.7cm gun. Early production 38(t)s took part in the early German offensives of the war, and the 38(t) underwent continued development with 1,400 produced in total. Ausf.E and F 38(t)s had additional armor across the vehicle for better survivability and were deployed during the early stages of Operation Barbarossa as Nazi Germany once again invaded a neighbor, this time the Soviet Union. About the Model Length: 132mm, width: 62mm The 38(t) form with riveted armor plate is accurately depicted. Parts are included to recreate fender-top stowage boxes that were often added by units on the front line. Assembly type tracks feature single-piece straight sections for fine reproduction of upper run 'sag.' Engine grille mesh is rendered faithfully using a photo-etched component. Comes with a commander figure for installation in the hatch, and two Eastern Front marking options.
1/35 Panzerkampfwagen 38(t) Ausf.E/F. This is an injection-plastic military vehicle model kit. From Tamiya: After the effective annexation of Czechoslovakia by Nazi Germany in 1939, German forces were interested enough in the native Czech LTvz38 light tank that they took it on and ordered production under their own categorization of 38(t), a light tank with riveted, welded armor and a perky 3.7cm gun. Early production 38(t)s took part in the early German offensives of the war, and the 38(t) underwent continued development with 1,400 produced in total. Ausf.E and F 38(t)s had additional armor across the vehicle for better survivability and were deployed during the early stages of Operation Barbarossa as Nazi Germany once again invaded a neighbor, this time the Soviet Union. About the Model Length: 132mm, width: 62mm The 38(t) form with riveted armor plate is accurately depicted. Parts are included to recreate fender-top stowage boxes that were often added by units on the front line. Assembly type tracks feature single-piece straight sections for fine reproduction of upper run 'sag.' Engine grille mesh is rendered faithfully using a photo-etched component. Comes with a commander figure for installation in the hatch, and two Eastern Front marking options.
Plastikový model letadla 1/72 Avro Rota C.30A 4 decal v. for Czeczslovak.,RAF, Yugoslavia, Australia. The first production design in the series was the C.30, a radial-engined autogyro with a three-blade, 37 ft (11.3 m) rotor mounted on an aft-leaning tripod, the control column extending into the rear of the two cockpits. The engine was the five-cylinder, 105 hp (78 kW) Armstrong Siddeley Genet Major I used in the C.19 series. The fabric-covered fuselage carried an unbraced tailplane, without elevators but with turned-up tips. The port side of the tailplane had an inverted aerofoil section to counter roll-axis torque produced by the propeller. As with most autogyros, a high vertical tail was precluded by the sagging resting rotor, so the dorsal fin was long and low, extending well aft of the tailplane like a fixed rudder and augmented by a ventral fin. The wide-track undercarriage had a pair of single, wire-braced legs and a small tail wheel was fitted. This model flew in April 1933. It was followed by four improved machines designated C.30P (P here for pre-production) which differed in having a four-legged pyramid rotor mounting and a reinforced undercarriage with three struts per side. The rotor could be folded rearwards for transport. The C.30P used the more powerful (140 hp, 104 kW) seven-cylinder Armstrong Siddeley Genet Major IA radial engine.
Plastikový model letadla 1/72 Avro Rota C.30A 4 decal v. for Czeczslovak.,RAF, Yugoslavia, Australia. The first production design in the series was the C.30, a radial-engined autogyro with a three-blade, 37 ft (11.3 m) rotor mounted on an aft-leaning tripod, the control column extending into the rear of the two cockpits. The engine was the five-cylinder, 105 hp (78 kW) Armstrong Siddeley Genet Major I used in the C.19 series. The fabric-covered fuselage carried an unbraced tailplane, without elevators but with turned-up tips. The port side of the tailplane had an inverted aerofoil section to counter roll-axis torque produced by the propeller. As with most autogyros, a high vertical tail was precluded by the sagging resting rotor, so the dorsal fin was long and low, extending well aft of the tailplane like a fixed rudder and augmented by a ventral fin. The wide-track undercarriage had a pair of single, wire-braced legs and a small tail wheel was fitted. This model flew in April 1933. It was followed by four improved machines designated C.30P (P here for pre-production) which differed in having a four-legged pyramid rotor mounting and a reinforced undercarriage with three struts per side. The rotor could be folded rearwards for transport. The C.30P used the more powerful (140 hp, 104 kW) seven-cylinder Armstrong Siddeley Genet Major IA radial engine.
Plastic ModelKit loď 05808 - Queen Mary 2 (1:1200). Model lodě ke slepení. Velikost: 1:1200; 28,7 cm. Balení obsahuje: 45 dílků ke slepení. Informace o originálu: Queen Mary 2 je vynikající osobní parník. Se 150,000 GRT je to největší, nejdelší (345 m), nejvyšší (o 72 m vyšší než Socha svobody) a nejvelkolepější loď, který kdy byla pro Cunard Line postavena. 2, 620 pasažérů může být ubytováno ve čtrnácti stylových a luxusně vybavených palubách spolu s posádkou 1, 253 lidí. Se svým dlouhým, elegantním trupem a výkonnými motory (max. 29 uzlů) byla speciálně navržená na zámořské cesty; z Evropy (Southampton, Anglie) do Severní Ameriky (New York) za šest dní. Koncept Queen Mary 2 byl vytvořen v květnu 1998. Po dalších dvou letech vývoje, v listopadu 2000, byla obědnána franzouzskou loděnicí a byla předána Cunard Line 22. prosince 2003. Po přezimování v Karibiku loď v dubnu 2004 vstoupila do pravidelné transatlantické služby. Queen Mary 2 pokračovala v tradici severoatlantských cest, a tak pokračovala éra oceánského cestování , která již byla považována za skončenou. Informace o modelu: - Detailní trup s mnoha strukturami - 4 motorové podvěsy s hnacími šrouby - Strukturální detaily na hlavní palubě - Detailní bazény s volitelným obtiskem - Detailní palubní nástavby - Detailní komín - Anténní kopule - 8 člunů, 14 záchranných člunů a 2 malé rychlé čluny - Přední paluba se dvěma nákladními jeřáby - Reprodukce tenisových kurtů - Stojan s nálepkami Potřebné barvy: - základní: 37, 88, 301, 302 - další: 30, 34, 90, 91, 371 Detaily modelu Měřítko: 1:1200 Počet dílů: 45 Délka: 287 mm Obtížnost: 3 Detaily originálu: Typ: Zaoceánský parník Rok/období: 2003 Původ: Velká Británie Kapacita motoru: 115.390 kW Rychlost: 30 uzlů Doporučeno pro děti od 10 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Plastic ModelKit loď 05808 - Queen Mary 2 (1:1200). Model lodě ke slepení. Velikost: 1:1200; 28,7 cm. Balení obsahuje: 45 dílků ke slepení. Informace o originálu: Queen Mary 2 je vynikající osobní parník. Se 150,000 GRT je to největší, nejdelší (345 m), nejvyšší (o 72 m vyšší než Socha svobody) a nejvelkolepější loď, který kdy byla pro Cunard Line postavena. 2, 620 pasažérů může být ubytováno ve čtrnácti stylových a luxusně vybavených palubách spolu s posádkou 1, 253 lidí. Se svým dlouhým, elegantním trupem a výkonnými motory (max. 29 uzlů) byla speciálně navržená na zámořské cesty; z Evropy (Southampton, Anglie) do Severní Ameriky (New York) za šest dní. Koncept Queen Mary 2 byl vytvořen v květnu 1998. Po dalších dvou letech vývoje, v listopadu 2000, byla obědnána franzouzskou loděnicí a byla předána Cunard Line 22. prosince 2003. Po přezimování v Karibiku loď v dubnu 2004 vstoupila do pravidelné transatlantické služby. Queen Mary 2 pokračovala v tradici severoatlantských cest, a tak pokračovala éra oceánského cestování , která již byla považována za skončenou. Informace o modelu: - Detailní trup s mnoha strukturami - 4 motorové podvěsy s hnacími šrouby - Strukturální detaily na hlavní palubě - Detailní bazény s volitelným obtiskem - Detailní palubní nástavby - Detailní komín - Anténní kopule - 8 člunů, 14 záchranných člunů a 2 malé rychlé čluny - Přední paluba se dvěma nákladními jeřáby - Reprodukce tenisových kurtů - Stojan s nálepkami Potřebné barvy: - základní: 37, 88, 301, 302 - další: 30, 34, 90, 91, 371 Detaily modelu Měřítko: 1:1200 Počet dílů: 45 Délka: 287 mm Obtížnost: 3 Detaily originálu: Typ: Zaoceánský parník Rok/období: 2003 Původ: Velká Británie Kapacita motoru: 115.390 kW Rychlost: 30 uzlů Doporučeno pro děti od 10 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
ModelSet loď 65808 - QUEEN MARY 2 (1:1200). Model lodi ke slepení. Velikost: 1:1200; 28,7 cm. Balení obsahuje: 45 dílků ke slepení, lepidlo, štětec, barvičky 301, 302, 88 (5 ml). Informace o originálu: Queen Mary 2 je vynikající osobní parník. Se 150,000 GRT je to největší, nejdelší (345 m), nejvyšší (o 72 m vyšší než Socha svobody) a nejvelkolepější loď, který kdy byla pro Cunard Line postavena. 2, 620 pasažérů může být ubytováno ve čtrnácti stylových a luxusně vybavených palubách spolu s posádkou 1, 253 lidí. Se svým dlouhým, elegantním trupem a výkonnými motory (max. 29 uzlů) byla speciálně navržená na zámořské cesty; z Evropy (Southampton, Anglie) do Severní Ameriky (New York) za šest dní. Koncept Queen Mary 2 byl vytvořen v květnu 1998. Po dalších dvou letech vývoje, v listopadu 2000, byla obědnána franzouzskou loděnicí a byla předána Cunard Line 22. prosince 2003. Po přezimování v Karibiku loď v dubnu 2004 vstoupila do pravidelné transatlantické služby. Queen Mary 2 pokračovala v tradici severoatlantských cest, a tak pokračovala éra oceánského cestování , která již byla považována za skončenou. Informace o modelu: - Detailní trup s mnoha strukturami - 4 motorové podvěsy s hnacími šrouby - Strukturální detaily na hlavní palubě - Detailní bazény s volitelným obtiskem - Detailní palubní nástavby - Detailní komín - Anténní kopule - 8 člunů, 14 záchranných člunů a 2 malé rychlé čluny - Přední paluba se dvěma nákladními jeřáby - Reprodukce tenisových kurtů - Stojan s nálepkami Potřebné barvy: - základní: 37, 88, 301, 302 - další: 30, 34, 90, 91, 371 Detaily modelu Měřítko: 1:1200 Počet dílů: 45 Délka: 287 mm Obtížnost: 3 Detaily originálu: Typ: Zaoceánský parník Rok/období: 2003 Původ: Velká Británie Kapacita motoru: 115.390 kW Rychlost: 30 uzlů Doporučeno pro děti od 10 let. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
ModelSet loď 65808 - QUEEN MARY 2 (1:1200). Model lodi ke slepení. Velikost: 1:1200; 28,7 cm. Balení obsahuje: 45 dílků ke slepení, lepidlo, štětec, barvičky 301, 302, 88 (5 ml). Informace o originálu: Queen Mary 2 je vynikající osobní parník. Se 150,000 GRT je to největší, nejdelší (345 m), nejvyšší (o 72 m vyšší než Socha svobody) a nejvelkolepější loď, který kdy byla pro Cunard Line postavena. 2, 620 pasažérů může být ubytováno ve čtrnácti stylových a luxusně vybavených palubách spolu s posádkou 1, 253 lidí. Se svým dlouhým, elegantním trupem a výkonnými motory (max. 29 uzlů) byla speciálně navržená na zámořské cesty; z Evropy (Southampton, Anglie) do Severní Ameriky (New York) za šest dní. Koncept Queen Mary 2 byl vytvořen v květnu 1998. Po dalších dvou letech vývoje, v listopadu 2000, byla obědnána franzouzskou loděnicí a byla předána Cunard Line 22. prosince 2003. Po přezimování v Karibiku loď v dubnu 2004 vstoupila do pravidelné transatlantické služby. Queen Mary 2 pokračovala v tradici severoatlantských cest, a tak pokračovala éra oceánského cestování , která již byla považována za skončenou. Informace o modelu: - Detailní trup s mnoha strukturami - 4 motorové podvěsy s hnacími šrouby - Strukturální detaily na hlavní palubě - Detailní bazény s volitelným obtiskem - Detailní palubní nástavby - Detailní komín - Anténní kopule - 8 člunů, 14 záchranných člunů a 2 malé rychlé čluny - Přední paluba se dvěma nákladními jeřáby - Reprodukce tenisových kurtů - Stojan s nálepkami Potřebné barvy: - základní: 37, 88, 301, 302 - další: 30, 34, 90, 91, 371 Detaily modelu Měřítko: 1:1200 Počet dílů: 45 Délka: 287 mm Obtížnost: 3 Detaily originálu: Typ: Zaoceánský parník Rok/období: 2003 Původ: Velká Británie Kapacita motoru: 115.390 kW Rychlost: 30 uzlů Doporučeno pro děti od 10 let. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...