Modely
Celkem 1653 produktů
ModelSet loď 65207 - Harbour Tug Boat (1:108). Model lodě ke slepení. Velikost: 1:108; 23,1 cm. Balení obsahuje: 89 dílků ke slepení, lepidlo, štětec, barvičky (5 ml). Informace o originálu: Když nákladní lodě dorazí po tisících námořních mil do svého cílového přístavu, pořád na ně čeká náročný úkol. Právě v tu chvíli vstupují na scénu tažné přístavní lodě, které se ujmou velení a zavlečou obří lodě bezpečně do doku. Remorkéry nevyzvedávají žádný náklad, ale používají se pro manévrování s velkými tankery a nákladními loděmi. Tyto malé, bytelné, zato velmi dobře ovladatelné lodě mají silné motory o výkonu od 250 až do několika tisíc koňských sil. Jejich kapitánské můstky mají podobu vysokých nástaveb, aby měla posádka kolem sebe dobrý rozhled do všech stran a mohla bezpečně proplouvat úzkým přístavním prostorem. Příď, záď i boční stěny jsou obvykle vyztužené a různě chráněné proti nárazům. Detaily modelu: - Jednodílný trup - Ochrana trupu před nárazy - Detailní palubní nástavby - Záchranný člun - Dva stožáry - Pevný a nafukovací záchranný člun - Kapitán a dva námořníci - Dva stojánky pro vystavení modelu - Detailní obtisky Potřebné barvy: - základní: 105, 108, 137, 189, 374, 382 - další: 130, 192, 302, 330, 350, 364 Detaily modelu: Měřítko: 1:108 Počet dílů: 89 Délka: 231 mm Obtížnost: 3 Doporučeno pro děti od 10 let. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
ModelSet letadlo 63996 - F-15E Strike Eagle (1:144). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:144; 13,2 cm. Balení obsahuje: 62 dílků ke slepení, lepidlo, štětec, barvičky 05, 74, 90 (5 ml). Stejně jako pro útočné mise zaměřené na pozemní cíle, při kterých nese náklad těžkých zbraní, používá se letoun F-15E i pro vzdušné útoky při napadání nepřátelských letadel. Plní také noční mise nebo lety za jakéhokoliv počasí. Svůj křest ohněm podstoupil v Iráku během Operace pouštní bouře v roce 1991. Jeho maximální rychlost se ve vysoké nadmořské výšce pohybuje kolem 2,5 Machu. Informace o modelu: - Nové tvary odlitků - Detailně zpracovaný povrch s vyrytými spoji plechového potahu letadla - Kokpit obsahující přístrojovou desku a vystřelovací sedadla - Detailně provedený podvozek - Dvě přídavné palivové nádrže pod křídla - Čtyři infračerveně naváděné střely Sidewinder Unikátní sada potisků pro letoun F-15E amerického letectva (USAF): - F-15E Strike Eagle "Tiger Meet of the Americas 2005" Barvy: - základní: 05, 74 - další: 09, 36, 45, 52, 76, 90, 91, 99, 364 Detaily modelu Měřítko 1:144 Počet dílů 62 Délka 132 mm Rozpětí křídel 89 mm Obtížnost 3 Detaily originálu Typ: vojenské letadlo Rok/období: 1984 Původ: USA Kapacita motoru: 2 x 13077 kp Rychlost: 2658 km/h Doporučeno pro děti od 10 let. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
ModelSet letadlo 63996 - F-15E Strike Eagle (1:144). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:144; 13,2 cm. Balení obsahuje: 62 dílků ke slepení, lepidlo, štětec, barvičky 05, 74, 90 (5 ml). Stejně jako pro útočné mise zaměřené na pozemní cíle, při kterých nese náklad těžkých zbraní, používá se letoun F-15E i pro vzdušné útoky při napadání nepřátelských letadel. Plní také noční mise nebo lety za jakéhokoliv počasí. Svůj křest ohněm podstoupil v Iráku během Operace pouštní bouře v roce 1991. Jeho maximální rychlost se ve vysoké nadmořské výšce pohybuje kolem 2,5 Machu. Informace o modelu: - Nové tvary odlitků - Detailně zpracovaný povrch s vyrytými spoji plechového potahu letadla - Kokpit obsahující přístrojovou desku a vystřelovací sedadla - Detailně provedený podvozek - Dvě přídavné palivové nádrže pod křídla - Čtyři infračerveně naváděné střely Sidewinder Unikátní sada potisků pro letoun F-15E amerického letectva (USAF): - F-15E Strike Eagle "Tiger Meet of the Americas 2005" Barvy: - základní: 05, 74 - další: 09, 36, 45, 52, 76, 90, 91, 99, 364 Detaily modelu Měřítko 1:144 Počet dílů 62 Délka 132 mm Rozpětí křídel 89 mm Obtížnost 3 Detaily originálu Typ: vojenské letadlo Rok/období: 1984 Původ: USA Kapacita motoru: 2 x 13077 kp Rychlost: 2658 km/h Doporučeno pro děti od 10 let. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
Classic Kit letadlo A05135 - Supermarine Spitfire FR Mk.XIV (1:48). Model letadla ke slepení. Měřítko: 1:48; velikost: 185 mm; počet dílků: 118; obtížnost: 2. Informace o modelu: Verze Mk.XIV byla pokračováním válečného vývoje slavného Supermarine Spitfiru a nově přinesla spojení klasického tvaru obdivovaného Mitchellova stíhacího letounu s úžasnou silou nového motoru Rolls Royce Griffon. Výsledný stroj byl znamenitý a stal se jedním z nejlepších stíhacích letadel RAF v druhé světové válce. Obzvlášť účinný byl proti útokům létajících bomb V-1, které Německo začalo směřovat na jižní Británii v létě roku 1944. Osazení motorem Rolls-Royce Griffon přidalo Spitfiru o poznání vyšší výkon, zároveň to však znamenalo výzvu pro konstruktéry, ale i pro piloty, kteří na nový stroj přesedlali. Instalace nového motoru do stávajícího draku Spitfiru vyžadovala přestavění přední i zadní části letounu a použití charakteristické pětilisté vrtule Rotol. Piloti, zvyklí létat s verzemi na motorech Merlin, zase zjistili, že Griffon otáčí vrtulí na opačnou stranu, takže zatímco dřívější stroje měly při vzletu tendenci stáčet se doleva, nová letadla se stáčela doprava – pokud na to pilot zapomněl a použil stejné korekce jako dřív, mohl být jeho první let obzvlášť krátký a nepohodlný. Spitfire byl jediný typ britského stíhacího letounu, který zůstal ve výrobě po celou druhou světovou válku, a tak byl neustále vyvíjen a vylepšován, aby byla zaručena jeho konkurenceschopnost a výkonnostně stačil na ty nejlepší letouny. Stroje s motory Griffon dokázaly letět zhruba o 130 km/h rychleji než první generace Spitfiru. Tyto pozdější vývojové verze, u kterých předení raných Merlinů nahradil hrdelní řev silných Griffonů, představovaly mnohem schopnější letouny než klasické prvotní Spitfiry, přestože se v podstatě jednalo o stejné stroje. Spitfire Mk.XIV s motory Griffon se pyšnil vyšším výkonem než plnokrevný Mk.IX, a překonával proto i letouny Luftwaffe – jak Focke Wulf Fw 190, tak nejmodernější variantu Messerschmittu Bf 109. Nová stíhačka se stihla zúčastnit leteckých operací na podporu vylodění v Normandii i bojů v následujících měsících. Hojně ji využívalo především 2. taktické letectvo, které jí vybavilo všech 20 svých spitfirových perutí operujících z kontinentu v měsících mezi Dnem D a vítězným 8. květnem. Tyto obávané letouny se nejčastěji vydávaly na ozbrojené průzkumné mise, při kterých hledaly cíle za německými liniemi a snažily se narušovat jak ústup německých jednotek, tak jejich možnost posílat na frontu posily. Díky jejich rychlosti byly také ideálním pomocníkem proti rostoucí hrozbě v podobě střel V-1 přezdívaných Doodlebug, které čelil jih Británie v měsících následujících po operaci Overlord a vylodění v Normandii. Potřebné barvy: - základní: 11, 24, 30, 33, 53, 56, 62, 78, 85, 106, 165 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 118 Obtížnost: 2 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A09184 - Gloster Meteor F8, Korean War (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 28,7 cm. Balení obsahuje: 190 dílků ke slepení. Informace o originálu: Gloster Meteor F.8 byla výrazně vylepšená verze prvního britského akceschopného proudového letadla a pravděpodobně taky nejlepší verze tohoto dnes již klasického stroje. Meteor zakusil válečnou vřavu především během války v Koreji u eskadry č. 77 Australského královského letectva. V té se dostával do řady soubojů zejména s novým sovětským proudovým letounem MiG 15, který se ukázal jako velice obtížný protivník. Gloster Meteor sehrál v dějinách Royal Air Force velmi důležitou roli jakožto první britský tryskový letoun v aktivní službě. Jeho první operace byly omezeny pouze na vzdušný prostor nad Velkou Británií, protože Britové nechtěli riskovat, že by jeho nové technologie padly do rukou Němců, především při boji proti střelám V-1 Doodlebug. I když byly Meteory v pozdějších fázích druhé světové války nasazeny do bojů nad pevninskou Evropou, pořád měly zakázáno pouštět se do soubojů s Messerschmittem Me 262, takže se nikdy nedozvíme, jak by si tyto revoluční stroje vedly proti sobě. S Meteorem byla jinak radost létat, pilotům umožňoval relativně snadný přechod z letadel s pístovými motory na tryskáče. Na rozdíl od Messerschmittu Me 262 se Meteor také osvědčil jako velmi spolehlivý letoun, téměř stejně spolehlivý jako Spitfire a Tempest, které měl nahradit, a dokázal operovat dokonce i z relativně jednoduchých travnatých přistávacích ploch. V průběhu jeho operační kariéry procházel průběžným vývojem, a tak mohl setrvat ve službě u RAF po mnoho let, několik strojů se využívalo jako vlek pro cvičné cíle až do 80. let. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Meteor F8 A77-851 flown Sergeant George Spaulding Hale, No.77 Squadron, Royal Australian Air Force, Kimpo, Korea, March 1953 - 11, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 B - Meteor F8 Aircraft A77-854, No.77 Squadron, Royal Australian Air Force, Kimpo, Korea, 1953 - 11, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 C - Meteor F8 No.327 Squadron, Ruiten Vier" (Diamonds Four) display team, Koninklijke Luchtmacht (Royal Netherlands Air Force), Commando Lucht Verdediging (Air Defense Command), Soesterberg Air Base, The Netherlands, 1952 - 11, 19, 24, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 190 Délka: 287 mm Rozpětí křídel: 236 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A09184 - Gloster Meteor F8, Korean War (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 28,7 cm. Balení obsahuje: 190 dílků ke slepení. Informace o originálu: Gloster Meteor F.8 byla výrazně vylepšená verze prvního britského akceschopného proudového letadla a pravděpodobně taky nejlepší verze tohoto dnes již klasického stroje. Meteor zakusil válečnou vřavu především během války v Koreji u eskadry č. 77 Australského královského letectva. V té se dostával do řady soubojů zejména s novým sovětským proudovým letounem MiG 15, který se ukázal jako velice obtížný protivník. Gloster Meteor sehrál v dějinách Royal Air Force velmi důležitou roli jakožto první britský tryskový letoun v aktivní službě. Jeho první operace byly omezeny pouze na vzdušný prostor nad Velkou Británií, protože Britové nechtěli riskovat, že by jeho nové technologie padly do rukou Němců, především při boji proti střelám V-1 Doodlebug. I když byly Meteory v pozdějších fázích druhé světové války nasazeny do bojů nad pevninskou Evropou, pořád měly zakázáno pouštět se do soubojů s Messerschmittem Me 262, takže se nikdy nedozvíme, jak by si tyto revoluční stroje vedly proti sobě. S Meteorem byla jinak radost létat, pilotům umožňoval relativně snadný přechod z letadel s pístovými motory na tryskáče. Na rozdíl od Messerschmittu Me 262 se Meteor také osvědčil jako velmi spolehlivý letoun, téměř stejně spolehlivý jako Spitfire a Tempest, které měl nahradit, a dokázal operovat dokonce i z relativně jednoduchých travnatých přistávacích ploch. V průběhu jeho operační kariéry procházel průběžným vývojem, a tak mohl setrvat ve službě u RAF po mnoho let, několik strojů se využívalo jako vlek pro cvičné cíle až do 80. let. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Meteor F8 A77-851 flown Sergeant George Spaulding Hale, No.77 Squadron, Royal Australian Air Force, Kimpo, Korea, March 1953 - 11, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 B - Meteor F8 Aircraft A77-854, No.77 Squadron, Royal Australian Air Force, Kimpo, Korea, 1953 - 11, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 C - Meteor F8 No.327 Squadron, Ruiten Vier" (Diamonds Four) display team, Koninklijke Luchtmacht (Royal Netherlands Air Force), Commando Lucht Verdediging (Air Defense Command), Soesterberg Air Base, The Netherlands, 1952 - 11, 19, 24, 33, 53, 56, 69, 85, 109, 121, 250 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 190 Délka: 287 mm Rozpětí křídel: 236 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A05135 - Supermarine Spitfire FR Mk.XIV (1:48). Model letadla ke slepení. Měřítko: 1:48; velikost: 185 mm; počet dílků: 118; obtížnost: 2. Informace o modelu: Verze Mk.XIV byla pokračováním válečného vývoje slavného Supermarine Spitfiru a nově přinesla spojení klasického tvaru obdivovaného Mitchellova stíhacího letounu s úžasnou silou nového motoru Rolls Royce Griffon. Výsledný stroj byl znamenitý a stal se jedním z nejlepších stíhacích letadel RAF v druhé světové válce. Obzvlášť účinný byl proti útokům létajících bomb V-1, které Německo začalo směřovat na jižní Británii v létě roku 1944. Osazení motorem Rolls-Royce Griffon přidalo Spitfiru o poznání vyšší výkon, zároveň to však znamenalo výzvu pro konstruktéry, ale i pro piloty, kteří na nový stroj přesedlali. Instalace nového motoru do stávajícího draku Spitfiru vyžadovala přestavění přední i zadní části letounu a použití charakteristické pětilisté vrtule Rotol. Piloti, zvyklí létat s verzemi na motorech Merlin, zase zjistili, že Griffon otáčí vrtulí na opačnou stranu, takže zatímco dřívější stroje měly při vzletu tendenci stáčet se doleva, nová letadla se stáčela doprava – pokud na to pilot zapomněl a použil stejné korekce jako dřív, mohl být jeho první let obzvlášť krátký a nepohodlný. Spitfire byl jediný typ britského stíhacího letounu, který zůstal ve výrobě po celou druhou světovou válku, a tak byl neustále vyvíjen a vylepšován, aby byla zaručena jeho konkurenceschopnost a výkonnostně stačil na ty nejlepší letouny. Stroje s motory Griffon dokázaly letět zhruba o 130 km/h rychleji než první generace Spitfiru. Tyto pozdější vývojové verze, u kterých předení raných Merlinů nahradil hrdelní řev silných Griffonů, představovaly mnohem schopnější letouny než klasické prvotní Spitfiry, přestože se v podstatě jednalo o stejné stroje. Spitfire Mk.XIV s motory Griffon se pyšnil vyšším výkonem než plnokrevný Mk.IX, a překonával proto i letouny Luftwaffe – jak Focke Wulf Fw 190, tak nejmodernější variantu Messerschmittu Bf 109. Nová stíhačka se stihla zúčastnit leteckých operací na podporu vylodění v Normandii i bojů v následujících měsících. Hojně ji využívalo především 2. taktické letectvo, které jí vybavilo všech 20 svých spitfirových perutí operujících z kontinentu v měsících mezi Dnem D a vítězným 8. květnem. Tyto obávané letouny se nejčastěji vydávaly na ozbrojené průzkumné mise, při kterých hledaly cíle za německými liniemi a snažily se narušovat jak ústup německých jednotek, tak jejich možnost posílat na frontu posily. Díky jejich rychlosti byly také ideálním pomocníkem proti rostoucí hrozbě v podobě střel V-1 přezdívaných Doodlebug, které čelil jih Británie v měsících následujících po operaci Overlord a vylodění v Normandii. Potřebné barvy: - základní: 11, 24, 30, 33, 53, 56, 62, 78, 85, 106, 165 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 118 Obtížnost: 2 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
1/72 F-14B Bombcat. Letoun F-14 Tomcat, navržený jako hlavní letoun amerického námořnictva, mohl plnit úkoly vzdušné nadvlády, doprovodu a úderu a byl bezpochyby jedním z nejlepších a technologicky nejvyspělejších letounů, které sloužily na palubě letadlových lodí. Prototyp stroje byl zalétán 21. prosince 1970 a první letouny byly dodány americkému námořnictvu o čtyři roky později. Poslední letouny Tomcat byly vyřazeny ze služby až v roce 2006, což dokonale dokládá vysokou kvalitu a vynikající výkony tohoto stroje. Nejinovativnějším a nejcharakterističtějším řešením pro F-14 jsou křídla s proměnnou geometrií. Řízené počítačem nebo ručně pilotem mohou měnit úhel náběhu od 20 stupňů při minimální rychlosti až po 60 stupňů při nadzvukové rychlosti. Měnící se geometrie křídel také umožňuje optimální polohu při těsném manévrování, což tomuto výkonnému letounu dodává úžasnou manévrovatelnost. Srdcem zbraňového systému Tomcatu je radar Hughes ANG-9, který obvykle spolupracuje s raketami vzduch-vzduch AIM-54A Phoenix s dosahem až 180 km. Zvláště důležitá je schopnost létat a útočit na více než jeden cíl. Neméně důležitým prvkem výzbroje, jak ukázaly bojové zkušenosti z vietnamské války, je kanon - u F-14 namontovaný uvnitř trupu M-61 Vulcan střílející až 6000 ran za minutu! Tomcat mohl být samozřejmě vybaven dalšími zbraněmi, jako jsou střely Sparrow, Sidewinder a různé bomby. F-14 vděčí za svůj úspěch především vynikající pohonné jednotce v podobě dvojice motorů Pratt-Whitney TF30 s tahem 9300 daN a přídavným spalováním. Technické údaje: Maximální rychlost: 2480 km/h, rychlost stoupání: 153 m/s, praktický strop: 17100 m, maximální dolet: 3200 km, výzbroj: pevná - jeden šestihlavňový kanón M61-A1 ráže 20 mm, podvěsná - až 6580 kg nákladu. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 US Navy F-14D VF-31 "Sunset" /w special PE & Decal . Letoun F-14 Tomcat, navržený jako hlavní letoun amerického námořnictva, mohl plnit úkoly vzdušné nadvlády, doprovodu a úderu a byl bezpochyby jedním z nejlepších a technologicky nejvyspělejších letounů, které sloužily na palubě letadlových lodí. Prototyp stroje byl zalétán 21. prosince 1970 a první letouny byly dodány americkému námořnictvu o čtyři roky později. Poslední letouny Tomcat byly vyřazeny ze služby až v roce 2006, což dokonale dokládá vysokou kvalitu a vynikající výkony tohoto stroje. Nejinovativnějším a nejcharakterističtějším řešením pro F-14 jsou křídla s proměnnou geometrií. Řízené počítačem nebo ručně pilotem mohou měnit úhel náběhu od 20 stupňů při minimální rychlosti až po 60 stupňů při nadzvukové rychlosti. Měnící se geometrie křídel také umožňuje optimální polohu při těsném manévrování, což tomuto výkonnému letounu dodává úžasnou manévrovatelnost. Srdcem zbraňového systému Tomcatu je radar Hughes ANG-9, který obvykle spolupracuje s raketami vzduch-vzduch AIM-54A Phoenix s dosahem až 180 km. Zvláště důležitá je schopnost létat a útočit na více než jeden cíl. Neméně důležitým prvkem výzbroje, jak ukázaly bojové zkušenosti z vietnamské války, je kanon u F-14 namontovaný uvnitř trupu M-61 Vulcan střílející až 6000 ran za minutu! Tomcat mohl být samozřejmě vybaven dalšími zbraněmi, jako jsou střely Sparrow, Sidewinder a různé bomby. F-14 vděčí za svůj úspěch především vynikající pohonné jednotce v podobě dvojice motorů Pratt-Whitney TF30 s tahem 9300 daN a přídavným spalováním. Technické údaje: Maximální rychlost: 2480 km/h, rychlost stoupání: 153 m/s, praktický strop: 17100 m, maximální dolet: 3200 km, výzbroj: pevná - jeden šestihlavňový kanón M61-A1 ráže 20 mm, podvěsná - až 6580 kg nákladu. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 F-14B Bombcat. Letoun F-14 Tomcat, navržený jako hlavní letoun amerického námořnictva, mohl plnit úkoly vzdušné nadvlády, doprovodu a úderu a byl bezpochyby jedním z nejlepších a technologicky nejvyspělejších letounů, které sloužily na palubě letadlových lodí. Prototyp stroje byl zalétán 21. prosince 1970 a první letouny byly dodány americkému námořnictvu o čtyři roky později. Poslední letouny Tomcat byly vyřazeny ze služby až v roce 2006, což dokonale dokládá vysokou kvalitu a vynikající výkony tohoto stroje. Nejinovativnějším a nejcharakterističtějším řešením pro F-14 jsou křídla s proměnnou geometrií. Řízené počítačem nebo ručně pilotem mohou měnit úhel náběhu od 20 stupňů při minimální rychlosti až po 60 stupňů při nadzvukové rychlosti. Měnící se geometrie křídel také umožňuje optimální polohu při těsném manévrování, což tomuto výkonnému letounu dodává úžasnou manévrovatelnost. Srdcem zbraňového systému Tomcatu je radar Hughes ANG-9, který obvykle spolupracuje s raketami vzduch-vzduch AIM-54A Phoenix s dosahem až 180 km. Zvláště důležitá je schopnost létat a útočit na více než jeden cíl. Neméně důležitým prvkem výzbroje, jak ukázaly bojové zkušenosti z vietnamské války, je kanon - u F-14 namontovaný uvnitř trupu M-61 Vulcan střílející až 6000 ran za minutu! Tomcat mohl být samozřejmě vybaven dalšími zbraněmi, jako jsou střely Sparrow, Sidewinder a různé bomby. F-14 vděčí za svůj úspěch především vynikající pohonné jednotce v podobě dvojice motorů Pratt-Whitney TF30 s tahem 9300 daN a přídavným spalováním. Technické údaje: Maximální rychlost: 2480 km/h, rychlost stoupání: 153 m/s, praktický strop: 17100 m, maximální dolet: 3200 km, výzbroj: pevná - jeden šestihlavňový kanón M61-A1 ráže 20 mm, podvěsná - až 6580 kg nákladu. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 US Navy F-14D VF-31 "Sunset" /w special PE & Decal . Letoun F-14 Tomcat, navržený jako hlavní letoun amerického námořnictva, mohl plnit úkoly vzdušné nadvlády, doprovodu a úderu a byl bezpochyby jedním z nejlepších a technologicky nejvyspělejších letounů, které sloužily na palubě letadlových lodí. Prototyp stroje byl zalétán 21. prosince 1970 a první letouny byly dodány americkému námořnictvu o čtyři roky později. Poslední letouny Tomcat byly vyřazeny ze služby až v roce 2006, což dokonale dokládá vysokou kvalitu a vynikající výkony tohoto stroje. Nejinovativnějším a nejcharakterističtějším řešením pro F-14 jsou křídla s proměnnou geometrií. Řízené počítačem nebo ručně pilotem mohou měnit úhel náběhu od 20 stupňů při minimální rychlosti až po 60 stupňů při nadzvukové rychlosti. Měnící se geometrie křídel také umožňuje optimální polohu při těsném manévrování, což tomuto výkonnému letounu dodává úžasnou manévrovatelnost. Srdcem zbraňového systému Tomcatu je radar Hughes ANG-9, který obvykle spolupracuje s raketami vzduch-vzduch AIM-54A Phoenix s dosahem až 180 km. Zvláště důležitá je schopnost létat a útočit na více než jeden cíl. Neméně důležitým prvkem výzbroje, jak ukázaly bojové zkušenosti z vietnamské války, je kanon u F-14 namontovaný uvnitř trupu M-61 Vulcan střílející až 6000 ran za minutu! Tomcat mohl být samozřejmě vybaven dalšími zbraněmi, jako jsou střely Sparrow, Sidewinder a různé bomby. F-14 vděčí za svůj úspěch především vynikající pohonné jednotce v podobě dvojice motorů Pratt-Whitney TF30 s tahem 9300 daN a přídavným spalováním. Technické údaje: Maximální rychlost: 2480 km/h, rychlost stoupání: 153 m/s, praktický strop: 17100 m, maximální dolet: 3200 km, výzbroj: pevná - jeden šestihlavňový kanón M61-A1 ráže 20 mm, podvěsná - až 6580 kg nákladu. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Gift-Set 05715 - R.M.S. Titanic - 100th anniversary edition (1:400). Model lodi ke slepení. Velikost: 1:400; 67,0 cm. Balení obsahuje: 262 dílků ke slepení a další příslušenství a doplňky. Dárková sada přichází ve speciálním informativním balení vydaném k příležitosti "stého výročí potopení Titanicu". Vedle plastového modelu v měřítku 1:400 obsahuje tato exkluzivní sada i 6 základních barev (88, 301, 302, 310, 331, 374), štětec a lepidlo. V balení jsou pak také speciální přílohy představující originální reprodukce historických dokumentů. Jmenovitě jsou to: 3 pohlednice, menu první třídy a 28 stránková propagační brožura společnosti White Star Line. Informace o originálu: Kýl Titanicu byl položen 31. března 1909, zhruba patnáct týdnů po jeho sesterské lodi Olympic. Oba parníky se stavěly souběžně a byly vybaveny na nejvyšší míru elegance a luxusu své doby. Společnost White Star Line je chtěla využívat pro své prestižní transatlantické plavby. O dva roky později, 31. května 1911, byl v loděnici Harland & Wolff v Severním Irsku předán do rukou jeho nových majitelů dokončený Olympic, Titanic byl spuštěn na vodu v ten samý den asi patnáct minut po poledni. S jeho délkou 269,04 m, šířkou 28,19 m a tonáží 46 329 BRT byl větší než kterákoliv do té doby postavená loď a do roku 1912 byl uznáván jako největší loď na světě. Kapitán Edward John Smith původně převzal velení na lodi Olympic, později ale přešel na Titanic při jeho první plavbě, která započala ve středu 10. dubna 1912, kdy loď vyrazila ze Southamptonu. Jako by jim osud nevěstil nic dobrého, minuli již při vyplouvání z přístavu o vlásek loď New York, která zde kotvila. Titanic pak ještě předtím, než vyrazil na širé moře směrem na New York (USA), udělal plánované zastávky v Cherbourgu (Francie) a poté v Queenstownu (Irsko). Plavba pokračovala bez mimořádných událostí až do neděle 14. dubna, kdy asi ve 23 hodin a 40 minut (lodního času) hlídkový zvonec zvonil na poplach kvůli blížícímu se ledovci. Loď se však pravobokem o kru otřela a po dvou hodinách a čtyřiceti minutách od srážky se potopila do ledových vod Atlantského oceánu. Katastrofu přežilo pouze 712 cestujících a kapitán Smith klesl ke dnu i se svou lodí. © T-M-G (Titanic-Museum-Germany), pod odborným vedením historika a experta na loď Titanic Andrease Pfeffera. Informace o modelu: - Konstrukčně detailní trup s palubami - Tři lodní šrouby - Samostatné kormidlo - Detailně zpracované paluby se strukturou dřevěných prken - Detailně zpracovaná palubní nástavba - Záchranné čluny a člunové jeřáby - Samostatná zábradlí - Jeřáby - Detailní komíny - Schodiště - Detailní stěžně - Stojan pro vystavení modelu - Detailní potisky s ozdobnými pruhy Potřebné barvy: - základní: 88, 301, 302, 310, 331, 374 - další: 09, 91, 92, 94, 330, 364, 378, 382 Detaily modelu: Měřítko: 1:400 Počet dílů: 262 Délka: 670 mm Obtížnost: 5 Detaily originálu Typ: osobní parník Rok/období: 1912 Původ: GB Rychlost: 24 kn Doporučeno pro děti od 12 let. Pozor!/ Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte
Gift-Set 05715 - R.M.S. Titanic - 100th anniversary edition (1:400). Model lodi ke slepení. Velikost: 1:400; 67,0 cm. Balení obsahuje: 262 dílků ke slepení a další příslušenství a doplňky. Dárková sada přichází ve speciálním informativním balení vydaném k příležitosti "stého výročí potopení Titanicu". Vedle plastového modelu v měřítku 1:400 obsahuje tato exkluzivní sada i 6 základních barev (88, 301, 302, 310, 331, 374), štětec a lepidlo. V balení jsou pak také speciální přílohy představující originální reprodukce historických dokumentů. Jmenovitě jsou to: 3 pohlednice, menu první třídy a 28 stránková propagační brožura společnosti White Star Line. Informace o originálu: Kýl Titanicu byl položen 31. března 1909, zhruba patnáct týdnů po jeho sesterské lodi Olympic. Oba parníky se stavěly souběžně a byly vybaveny na nejvyšší míru elegance a luxusu své doby. Společnost White Star Line je chtěla využívat pro své prestižní transatlantické plavby. O dva roky později, 31. května 1911, byl v loděnici Harland & Wolff v Severním Irsku předán do rukou jeho nových majitelů dokončený Olympic, Titanic byl spuštěn na vodu v ten samý den asi patnáct minut po poledni. S jeho délkou 269,04 m, šířkou 28,19 m a tonáží 46 329 BRT byl větší než kterákoliv do té doby postavená loď a do roku 1912 byl uznáván jako největší loď na světě. Kapitán Edward John Smith původně převzal velení na lodi Olympic, později ale přešel na Titanic při jeho první plavbě, která započala ve středu 10. dubna 1912, kdy loď vyrazila ze Southamptonu. Jako by jim osud nevěstil nic dobrého, minuli již při vyplouvání z přístavu o vlásek loď New York, která zde kotvila. Titanic pak ještě předtím, než vyrazil na širé moře směrem na New York (USA), udělal plánované zastávky v Cherbourgu (Francie) a poté v Queenstownu (Irsko). Plavba pokračovala bez mimořádných událostí až do neděle 14. dubna, kdy asi ve 23 hodin a 40 minut (lodního času) hlídkový zvonec zvonil na poplach kvůli blížícímu se ledovci. Loď se však pravobokem o kru otřela a po dvou hodinách a čtyřiceti minutách od srážky se potopila do ledových vod Atlantského oceánu. Katastrofu přežilo pouze 712 cestujících a kapitán Smith klesl ke dnu i se svou lodí. © T-M-G (Titanic-Museum-Germany), pod odborným vedením historika a experta na loď Titanic Andrease Pfeffera. Informace o modelu: - Konstrukčně detailní trup s palubami - Tři lodní šrouby - Samostatné kormidlo - Detailně zpracované paluby se strukturou dřevěných prken - Detailně zpracovaná palubní nástavba - Záchranné čluny a člunové jeřáby - Samostatná zábradlí - Jeřáby - Detailní komíny - Schodiště - Detailní stěžně - Stojan pro vystavení modelu - Detailní potisky s ozdobnými pruhy Potřebné barvy: - základní: 88, 301, 302, 310, 331, 374 - další: 09, 91, 92, 94, 330, 364, 378, 382 Detaily modelu: Měřítko: 1:400 Počet dílů: 262 Délka: 670 mm Obtížnost: 5 Detaily originálu Typ: osobní parník Rok/období: 1912 Původ: GB Rychlost: 24 kn Doporučeno pro děti od 12 let. Pozor!/ Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 F4F-4 Wildcat Expert Set - Arma Hobby. Plastikový model letounu F4F-4 Wildcat®, nové výlisky, expertní sada s příslušenstvím. Obsahuje díly pro stavbu modelů F4F-4 nebo Martlet II: plastové díly fotoleptané díly obtisky se šesti možnostmi značení (5x USN/USMC 1x Martlet II) + čtyři bonusová značení (2x USN i 2x USMC) masky pro vrchlík a kola Možnosti značení: Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 84, letka VMF-121, kpt. Joe Foss (26 vzdušných vítězství), Guadalcanal, říjen / listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, černá 8-26, letka VGF-27, bývalý letoun operace Torch, Guadalcanal, 8. dubna 1943. Grumman F4F-4 Wildcat, černý 6-F-8, letka VF-6, USS Enterprise, 10. dubna 1942, týden před Doolitttle Raid na Tokio. Grumman F4F-4 Wildcat, 5093 / bílá 23, letka VF-3, USS Yorktown, Lt.Cdr. John S. Thach (3 vzdušná vítězství při první misi), bitva o Midway, ráno 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 3512/29-GF-10, letka VGF-29, USS Santee, havárie Ens Joseph M. Gallano během operace Torch, francouzské Maroko, 8. listopadu 1942. Grumman Martlet II, AJ148 / Ø-7A, 888 FAA Squadron z letadlové lodi HMS Formidable, Oran, Alžírsko, 14. prosince 1942. Bonusové označení: Grumman F4F-4 Wildcat, černá 53, letka VMF-121, kpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942 a leden 1943. První Fossův letoun, který s ním letěl na Guadalcanal s černým číslem 13. Číslo bylo změněno na 53, aby nedošlo k záměně s letounem Cpt. Mariona Carla. Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 50, letka VMF-121, Cpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 5171/bílá 1, letka VF-3, USS Yorktown. Letoun pilotovaný poručíkem Johnem S. Thachem, když sestřelil kpt. Tomonagu z IJN Hiryu, bitva o Midway, odpoledne 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 03511/29-GF-1, letka VGF-29, USS Santee, poručík John T. Blackbourn, operace Torch; 8. listopadu 1942. Grumman F4F-4 - historické shrnutí F4F-4 - druhá verze slavného námořního stíhacího letounu Wildcat - vstoupil do služby v prvním půlroce války v Pacifiku. Jeho předchůdce, F4F-3, se zúčastnil počátečních bojů s Japonci a osvědčil se při odrážení útoků, které na americké skupiny letadlových lodí podnikaly nepřátelské pozemní bombardéry. F4F-3 měl však nevýhodu - jeho křídla byla pevná, což omezovalo počet letadel, která mohla být uložena v hangáru letadlové lodi. Aby tuto nevýhodu odstranili, představili konstruktéři společnosti Grumman novou verzi Wildcatu se skládacími křídly: F4F-4. Letoun byl vybaven vylepšenou pohonnou jednotkou (což si vynutilo přepracování krytu motoru) a měl v křídlech další dva 12,7mm kulomety, celkem tedy šest. První F4F-4 byly na jaře 1942 naloděny na letadlové lodě, což vyvolalo jen smíšené pocity. Zatímco velitelé skupin letadlových lodí nepochybně ocenili zvýšení počtu stíhaček, které měli k dispozici, piloti amerického námořnictva byli nespokojeni s vyšší hmotností F4F-4 a jeho upravenou výzbrojí. Kvůli nutnosti dodávat munici do přídavné výzbroje se efektivní doba střelby zkrátila přibližně o 1/3. Při útoku na skupinu japonských bombardérů se tak zkrácená délka dávky často projevila menšími ztrátami na straně nepřítele. Dalším zdrojem potíží byly horší jízdní vlastnosti Wildcatu ve srovnání s jeho hlavním protivníkem, stíhacím letounem A6M2 Zero. Problém boje se Zerem byl vyřešen zavedením nové taktiky známé jako "Thach Weave" (pojmenované po veliteli letky VF-3 z USS Yorktown). Ta se ukázala jako obzvláště úspěšná během bitvy o Midway, kdy 4. června 1942 šest F4F-4 od VF-3 svázalo...
1/72 F4F-4 Wildcat Expert Set - Arma Hobby. Plastikový model letounu F4F-4 Wildcat®, nové výlisky, expertní sada s příslušenstvím. Obsahuje díly pro stavbu modelů F4F-4 nebo Martlet II: plastové díly fotoleptané díly obtisky se šesti možnostmi značení (5x USN/USMC 1x Martlet II) + čtyři bonusová značení (2x USN i 2x USMC) masky pro vrchlík a kola Možnosti značení: Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 84, letka VMF-121, kpt. Joe Foss (26 vzdušných vítězství), Guadalcanal, říjen / listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, černá 8-26, letka VGF-27, bývalý letoun operace Torch, Guadalcanal, 8. dubna 1943. Grumman F4F-4 Wildcat, černý 6-F-8, letka VF-6, USS Enterprise, 10. dubna 1942, týden před Doolitttle Raid na Tokio. Grumman F4F-4 Wildcat, 5093 / bílá 23, letka VF-3, USS Yorktown, Lt.Cdr. John S. Thach (3 vzdušná vítězství při první misi), bitva o Midway, ráno 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 3512/29-GF-10, letka VGF-29, USS Santee, havárie Ens Joseph M. Gallano během operace Torch, francouzské Maroko, 8. listopadu 1942. Grumman Martlet II, AJ148 / Ø-7A, 888 FAA Squadron z letadlové lodi HMS Formidable, Oran, Alžírsko, 14. prosince 1942. Bonusové označení: Grumman F4F-4 Wildcat, černá 53, letka VMF-121, kpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942 a leden 1943. První Fossův letoun, který s ním letěl na Guadalcanal s černým číslem 13. Číslo bylo změněno na 53, aby nedošlo k záměně s letounem Cpt. Mariona Carla. Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 50, letka VMF-121, Cpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 5171/bílá 1, letka VF-3, USS Yorktown. Letoun pilotovaný poručíkem Johnem S. Thachem, když sestřelil kpt. Tomonagu z IJN Hiryu, bitva o Midway, odpoledne 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 03511/29-GF-1, letka VGF-29, USS Santee, poručík John T. Blackbourn, operace Torch; 8. listopadu 1942. Grumman F4F-4 - historické shrnutí F4F-4 - druhá verze slavného námořního stíhacího letounu Wildcat - vstoupil do služby v prvním půlroce války v Pacifiku. Jeho předchůdce, F4F-3, se zúčastnil počátečních bojů s Japonci a osvědčil se při odrážení útoků, které na americké skupiny letadlových lodí podnikaly nepřátelské pozemní bombardéry. F4F-3 měl však nevýhodu - jeho křídla byla pevná, což omezovalo počet letadel, která mohla být uložena v hangáru letadlové lodi. Aby tuto nevýhodu odstranili, představili konstruktéři společnosti Grumman novou verzi Wildcatu se skládacími křídly: F4F-4. Letoun byl vybaven vylepšenou pohonnou jednotkou (což si vynutilo přepracování krytu motoru) a měl v křídlech další dva 12,7mm kulomety, celkem tedy šest. První F4F-4 byly na jaře 1942 naloděny na letadlové lodě, což vyvolalo jen smíšené pocity. Zatímco velitelé skupin letadlových lodí nepochybně ocenili zvýšení počtu stíhaček, které měli k dispozici, piloti amerického námořnictva byli nespokojeni s vyšší hmotností F4F-4 a jeho upravenou výzbrojí. Kvůli nutnosti dodávat munici do přídavné výzbroje se efektivní doba střelby zkrátila přibližně o 1/3. Při útoku na skupinu japonských bombardérů se tak zkrácená délka dávky často projevila menšími ztrátami na straně nepřítele. Dalším zdrojem potíží byly horší jízdní vlastnosti Wildcatu ve srovnání s jeho hlavním protivníkem, stíhacím letounem A6M2 Zero. Problém boje se Zerem byl vyřešen zavedením nové taktiky známé jako "Thach Weave" (pojmenované po veliteli letky VF-3 z USS Yorktown). Ta se ukázala jako obzvláště úspěšná během bitvy o Midway, kdy 4. června 1942 šest F4F-4 od VF-3 svázalo...