Modely
Celkem 68 produktů
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Classic Kit letadlo A06015 - North American B25C/D Mitchell (1:72) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:72; 22,4 cm. Balení obsahuje: 166 dílků ke slepení. Informace o originálu: Role středního bombardéru se za druhé světové války ukázala jako jedna z nejdůležitějších a z letounu North American B-25 Mitchell se po poněkud komplikovanějších začátcích operační služby stal velice úspěšný stroj. Bojoval na všech bojištích a frontách a bez nadsázky mohl být označen za nejvšestrannější letadlo svého typu, které dokázalo plnit spoustu taktických úloh v řadě různých operačních prostředí. Pravděpodobně nejslavnější akce, které se North American B-25 Mitchell zúčastnil, proběhla krátce po osmé hodině ráno 18. dubna 1942, kdy se šestnáct bombardérů vzneslo z relativně krátké paluby letadlové lodě USS Hornet a zamířilo k Japonsku. Jejich cílem bylo zaútočit v samotném srdci Japonského císařství, které předtím přepadlo americkou tichomořskou flotilu při neblaze proslulém útoku na Pearl Harbor. Tento neohrožený a hrdinský nálet dokazoval odhodlání Američanů a jejich vojenských sil v cestě za vítězstvím. Dřívější B-25B, které byly použity při Doolittlově náletu, si vedly dobře, ale už tehdy procházely modernizačním programem. Pozdější model C/D (rozdílná písmena se používala k odlišení výrobce) se stal konečnou a nejlepší verzí tohoto vysoce účinného středního bombardéru a jednalo se zároveň o jeho první opravdu masově vyráběnou verzi. Mitchell byl výjimečně odolný a všestranný stroj, který sloužil také jako protiponorkové hlídkové letadlo u pobřeží Floridy a jako útočný bombardér v pouštích severní Afriky, v obou rolích se přitom osvědčil na výbornou. Některé z pozdějších verzí B-25 se staly nejvíce ozbrojenými letadly války, když dostaly rovnou 18 kulometů a celou řadu dalších druhů útočné výzbroje. Obzvlášť ve verzi s pevným nosem, který ukrýval hned 8 těžkých kulometů, představovala tato letadla smrtonosné zbraně, které dokázaly zničit doslova všechno, co se jim dostalo do cesty. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - North American B-25D-15 Mitchell 41-30409 "Lady Jane", 23rd Antisubmarine Squadron, Tampa, Florida, USA, July 1943 - 11, 24, 26, 33, 34, 53, 56, 61, 62, 85, 86, 125, 149, 155, 243, 226 B - North American B-25D-15 Mitchell "Desert Warrior" crewed by Captain Ralph Lower, Pilot Officer Anthony Arthur Martin (RCAF), Sgt. John R Dawdy, Sgt. J.B. Saragalo, Lt. Floyd R. Pond Lt T.R. Tate, Lt. W.O. Seaman, 81st Bombardment Squadron (Medium) - 111, 24, 26, 33, 53, 56, 61, 62, 72, 85, 86, 125, 128, 155, 250, 226 Detaily modelu: Měřítko: 1:72 Počet dílů: 166 Délka: 224 mm Rozpětí křídel: 286 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Plastikový model letadla 1/72 Mirage F.1AZ/CZ ‘The South African Commie Killers’. Mirage F.1 vděčí za svůj vznik soukromé iniciativě firmy Dassault. Prototyp vzlétl poprvé 23. prosince 1966. Sériové stroje byly zavedeny do výzbroje Armée de l´Air jako jednomístné stíhačky Mirage F.1C a dvoumístné cvičné stíhačky Mirage F.1B. V průběhu služby byla část strojů Mirage F.1 modifikována montáží tankovacího nástavce na verzi Mirage F.1C-200. Francouzské letectvo také používalo dvě průzkumné verze, Mirage F. 1CR a z Mirage F.1-200 přestavované Mirage F.1CT. Armée de l´Air dostalo celkem 246 kusů všech verzí Mirage F.1. Mirage F.1 se stala i úspěšným exportním artiklem. V Evropě ji zařadilo do výzbroje Španělsko a Řecko. V Jižní Americe se jediným uživatelem stal Ekvádor, zato v Africe a Asii byly Mirage F.1 zařazeny do výzbroje Gabonu, Jižní Afriky, Maroka, Libye, Iránu, Iráku, Jordánska, Kataru a Kuvajtu. Mirage F.1 se díky tomu zapojily do mnoha konfliktů po celém světě, od soubojů bez výstřelů řeckých stíhaček s tureckými protivníky, přes francouzské akce v Čadu, ekvádorské pohraniční konflikty s Peru, boje jihoafrických Mirage proti kubánským letounům z Angoly až po účast ve válce proti Iráku, kde létaly Mirage F.1 na obou stranách. Jihoafrická republika používala dvě verze Mirage F.1. F.1AZ byla bitevní verze bez radaru vybavená laserovým dálkoměrem. Verze F.1AC byla klasická stíhací verze, vybavená radarem. V osmdesátých letech dvacátého století se Jihoafrická republika angažovala v občanské válce v Angole a v konfliktu v Namibii. V bojích se úspěšně uplatnily i Mirage F.1 obou verzí. Nejúspěšnějším pilotem byl major J. Rankin. Na dvou různých strojích dosáhl dvou sestřelů angolských Migů.
Classic Kit letadlo A06015 - North American B25C/D Mitchell (1:72) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:72; 22,4 cm. Balení obsahuje: 166 dílků ke slepení. Informace o originálu: Role středního bombardéru se za druhé světové války ukázala jako jedna z nejdůležitějších a z letounu North American B-25 Mitchell se po poněkud komplikovanějších začátcích operační služby stal velice úspěšný stroj. Bojoval na všech bojištích a frontách a bez nadsázky mohl být označen za nejvšestrannější letadlo svého typu, které dokázalo plnit spoustu taktických úloh v řadě různých operačních prostředí. Pravděpodobně nejslavnější akce, které se North American B-25 Mitchell zúčastnil, proběhla krátce po osmé hodině ráno 18. dubna 1942, kdy se šestnáct bombardérů vzneslo z relativně krátké paluby letadlové lodě USS Hornet a zamířilo k Japonsku. Jejich cílem bylo zaútočit v samotném srdci Japonského císařství, které předtím přepadlo americkou tichomořskou flotilu při neblaze proslulém útoku na Pearl Harbor. Tento neohrožený a hrdinský nálet dokazoval odhodlání Američanů a jejich vojenských sil v cestě za vítězstvím. Dřívější B-25B, které byly použity při Doolittlově náletu, si vedly dobře, ale už tehdy procházely modernizačním programem. Pozdější model C/D (rozdílná písmena se používala k odlišení výrobce) se stal konečnou a nejlepší verzí tohoto vysoce účinného středního bombardéru a jednalo se zároveň o jeho první opravdu masově vyráběnou verzi. Mitchell byl výjimečně odolný a všestranný stroj, který sloužil také jako protiponorkové hlídkové letadlo u pobřeží Floridy a jako útočný bombardér v pouštích severní Afriky, v obou rolích se přitom osvědčil na výbornou. Některé z pozdějších verzí B-25 se staly nejvíce ozbrojenými letadly války, když dostaly rovnou 18 kulometů a celou řadu dalších druhů útočné výzbroje. Obzvlášť ve verzi s pevným nosem, který ukrýval hned 8 těžkých kulometů, představovala tato letadla smrtonosné zbraně, které dokázaly zničit doslova všechno, co se jim dostalo do cesty. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - North American B-25D-15 Mitchell 41-30409 "Lady Jane", 23rd Antisubmarine Squadron, Tampa, Florida, USA, July 1943 - 11, 24, 26, 33, 34, 53, 56, 61, 62, 85, 86, 125, 149, 155, 243, 226 B - North American B-25D-15 Mitchell "Desert Warrior" crewed by Captain Ralph Lower, Pilot Officer Anthony Arthur Martin (RCAF), Sgt. John R Dawdy, Sgt. J.B. Saragalo, Lt. Floyd R. Pond Lt T.R. Tate, Lt. W.O. Seaman, 81st Bombardment Squadron (Medium) - 111, 24, 26, 33, 53, 56, 61, 62, 72, 85, 86, 125, 128, 155, 250, 226 Detaily modelu: Měřítko: 1:72 Počet dílů: 166 Délka: 224 mm Rozpětí křídel: 286 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A07115 - Junkers JU87B-2/R-2 (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 22,9 cm. Balení obsahuje: 158 dílků ke slepení. Informace o originálu: I když je Ju87B Stuka obvykle spojován s obávanými bleskovými útoky Wehrmachtu na začátku druhé světové války, jednalo se také o velmi účinný námořní bombardér. Dokázal provádět přesné střemhlavé bombové útoky proti jakémukoliv spojeneckému plavidlu a flotilám v Lamanšském průlivu, severní Africe a ve Středozemí způsobil značné ztráty. Kromě toho, že byl po celou válku nedílnou součástí sil Luftwaffe, sloužil také v letectvech Itálie, Rumunska, Bulharska a Maďarska. Střemhlavé útoky Stuky byly tak náročné, že se na těchto manévrech musela podílet celá řada automatických mechanismů a funkcí. Zhruba ve výšce 4,5 km určil pilot polohu svého cíle přes zaměřovací průhled umístěný v podlaze pilotní kabiny. Poté, co pilot zahájil klesání, byly motor a vrtule letadla řízeny automaticky, aby se při střemhlavém klesání chovalo co nejvýhodněji. Automatické výškové kormidlo později učinilo stroj „těžký na ocas“. Pilot posunul páku dozadu, což omezilo ‘náraz’ řídicího kniplu, a rychle zahájil přesně určenou sekvenci úkonů, které když byly provedeny správně, zaručily, že vypuštěná nálož dopadla přesně na zamýšlený cíl. Bleskově nastavil klapky křídel, ubral plyn a zavřel klapky chlazení. Letadlo se automaticky spustilo střemhlav dolů ve 180stupňové vývrtce a zároveň se automaticky vykopily vzduchové brzdy, aby se rychlost pádu omezila na konstantních 580 km/h. V tomto bodě již nebylo návratu – útočná sekvence byla zahájena. Nápor na tělo pilota se přitom pochopitelně stupňoval, ten měl ale i tak pořád spoustu věcí na práci. Úhel klesání mohl sledovat podle řady červených čar na straně okna jeho pilotní kabiny a srovnat je s horizontem – při útocích v 60, 75 nebo 80 stupňovém klesání. Poté, ještě než vypustil hlavní těžkou bombu, se podíval dopředu skrz pevný zaměřovač, aby vyrovnal směr útoku – optimální výšku pro vypuštění pilotovi ukazovalo blikající světélko na výškoměru. Bomba byla umístěna na velké nosné konstrukci ve tvaru U, která se při vypouštění zhoupla a uvolnila munici bezpečně mimo dosah velké vrtule a rovnou na cíl. Při vší této akci se pilot ještě pro ujištění několikrát podíval na červené kolíky vyčnívající z vrchní strany křídel, které ho informovaly o tom, že je automatický systém pro vyrovnání pádu aktivní pro případ, že by kvůli přetížení ztratil vědomí. Tohle všechno se přitom odehrávalo během několika málo hektických vteřin! Jakmile byly bomby pryč z letadla, zahájil stroj sám sekvenci úkonů pro vyrovnání střemhlavého pádu. V tomto okamžiku byl na posádku vyvíjen největší nápor, při kterém přetížení běžně přesahovalo sílu gravitace více než šestinásobně, což mohlo vést přinejmenším k poškození zraku. Když se letadlo vyrovnalo a jeho nos byl nad horizontem, brzdicí klapky se automaticky zavřely, plyn se naopak otevřel a vrtule se nastavila na stoupání – pilot pak musel rychle manuálně otevřít chladicí klapky, aby zabránil přehřátí motoru, a převzal kontrolu nad letadlem. To byl okamžik, kdy byl nejzranitelnější, protože zrovna letěl nízko, relativně malou rychlostí a na nepřátelském území. Pilotův střelec vzadu mohl být navíc pořád v bezvědomí, a dokonce i on sám si mohl připadat trochu malátný, zároveň po nich ze všech stran pálilo každé protiletadlové dělo, puška a nepřátelské letadlo v okolí. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 3, Greece, Spring 1941 - 111, 26, 33, 53, 56, 60, 62, 65, 85, 103, 240, 241, 242 B - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 2 - 111, 26, 33, 34, 53, 56, 60, 62, 65, 103, 240, 241, 242, 249 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 158 Délka: 22,9 mm Rozpětí křídel: 28,8 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A07115 - Junkers JU87B-2/R-2 (1:48). Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 22,9 cm. Balení obsahuje: 158 dílků ke slepení. Informace o originálu: I když je Ju87B Stuka obvykle spojován s obávanými bleskovými útoky Wehrmachtu na začátku druhé světové války, jednalo se také o velmi účinný námořní bombardér. Dokázal provádět přesné střemhlavé bombové útoky proti jakémukoliv spojeneckému plavidlu a flotilám v Lamanšském průlivu, severní Africe a ve Středozemí způsobil značné ztráty. Kromě toho, že byl po celou válku nedílnou součástí sil Luftwaffe, sloužil také v letectvech Itálie, Rumunska, Bulharska a Maďarska. Střemhlavé útoky Stuky byly tak náročné, že se na těchto manévrech musela podílet celá řada automatických mechanismů a funkcí. Zhruba ve výšce 4,5 km určil pilot polohu svého cíle přes zaměřovací průhled umístěný v podlaze pilotní kabiny. Poté, co pilot zahájil klesání, byly motor a vrtule letadla řízeny automaticky, aby se při střemhlavém klesání chovalo co nejvýhodněji. Automatické výškové kormidlo později učinilo stroj „těžký na ocas“. Pilot posunul páku dozadu, což omezilo ‘náraz’ řídicího kniplu, a rychle zahájil přesně určenou sekvenci úkonů, které když byly provedeny správně, zaručily, že vypuštěná nálož dopadla přesně na zamýšlený cíl. Bleskově nastavil klapky křídel, ubral plyn a zavřel klapky chlazení. Letadlo se automaticky spustilo střemhlav dolů ve 180stupňové vývrtce a zároveň se automaticky vykopily vzduchové brzdy, aby se rychlost pádu omezila na konstantních 580 km/h. V tomto bodě již nebylo návratu – útočná sekvence byla zahájena. Nápor na tělo pilota se přitom pochopitelně stupňoval, ten měl ale i tak pořád spoustu věcí na práci. Úhel klesání mohl sledovat podle řady červených čar na straně okna jeho pilotní kabiny a srovnat je s horizontem – při útocích v 60, 75 nebo 80 stupňovém klesání. Poté, ještě než vypustil hlavní těžkou bombu, se podíval dopředu skrz pevný zaměřovač, aby vyrovnal směr útoku – optimální výšku pro vypuštění pilotovi ukazovalo blikající světélko na výškoměru. Bomba byla umístěna na velké nosné konstrukci ve tvaru U, která se při vypouštění zhoupla a uvolnila munici bezpečně mimo dosah velké vrtule a rovnou na cíl. Při vší této akci se pilot ještě pro ujištění několikrát podíval na červené kolíky vyčnívající z vrchní strany křídel, které ho informovaly o tom, že je automatický systém pro vyrovnání pádu aktivní pro případ, že by kvůli přetížení ztratil vědomí. Tohle všechno se přitom odehrávalo během několika málo hektických vteřin! Jakmile byly bomby pryč z letadla, zahájil stroj sám sekvenci úkonů pro vyrovnání střemhlavého pádu. V tomto okamžiku byl na posádku vyvíjen největší nápor, při kterém přetížení běžně přesahovalo sílu gravitace více než šestinásobně, což mohlo vést přinejmenším k poškození zraku. Když se letadlo vyrovnalo a jeho nos byl nad horizontem, brzdicí klapky se automaticky zavřely, plyn se naopak otevřel a vrtule se nastavila na stoupání – pilot pak musel rychle manuálně otevřít chladicí klapky, aby zabránil přehřátí motoru, a převzal kontrolu nad letadlem. To byl okamžik, kdy byl nejzranitelnější, protože zrovna letěl nízko, relativně malou rychlostí a na nepřátelském území. Pilotův střelec vzadu mohl být navíc pořád v bezvědomí, a dokonce i on sám si mohl připadat trochu malátný, zároveň po nich ze všech stran pálilo každé protiletadlové dělo, puška a nepřátelské letadlo v okolí. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 3, Greece, Spring 1941 - 111, 26, 33, 53, 56, 60, 62, 65, 85, 103, 240, 241, 242 B - Junkers Ju 87R-2 Stuka, 2./Sturzkampfgeschwader 2 - 111, 26, 33, 34, 53, 56, 60, 62, 65, 103, 240, 241, 242, 249 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 158 Délka: 22,9 mm Rozpětí křídel: 28,8 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 3 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!