Modely
Celkem 77 produktů
1/72 Bell X-2 „Starbuster“ 6674. Bell X-2 Starbuster bylo americké experimentální letadlo, určené pro výzkum letových vlastností v oblasti rychlostí Mach 2 až Mach 3. Konstrukční kancelář Bell navrhla letoun vyrobený z oceli a nikl-měděných slitin, vybavený šípovým křídlem a poháněný dvoukomorovým raketovým motorem XLR 25. První zkušební let se uskutečnil 27. června 1952, zatím však bez zažehnutí pohonné jednotky. Celkem byly vyrobeny dva letouny, které uskutečnily 20 letů (7 klouzavých a 13 motorových). Výkony tohoto stroje jsou i dnes úctyhodné. Maximální rychlost atakovala hodnotu 3370 km/h, přičemž letoun byl schopen vystoupat do výšky 38 466 m nad mořem. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 136 mm, délka: 160 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 19, 22, 33, 56. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Bell X-2 „Starbuster“ 6675. Bell X-2 Starbuster bylo americké experimentální letadlo, určené pro výzkum letových vlastností v oblasti rychlostí Mach 2 až Mach 3. Konstrukční kancelář Bell navrhla letoun vyrobený z oceli a nikl-měděných slitin, vybavený šípovým křídlem a poháněný dvoukomorovým raketovým motorem XLR 25. První zkušební let se uskutečnil 27. června 1952, zatím však bez zažehnutí pohonné jednotky. Celkem byly vyrobeny dva letouny, které uskutečnily 20 letů (7 klouzavých a 13 motorových). Výkony tohoto stroje jsou i dnes úctyhodné. Maximální rychlost atakovala hodnotu 3370 km/h, přičemž letoun byl schopen vystoupat do výšky 38 466 m nad mořem. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 136 mm, délka: 160 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 22, 33, 56. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Bell X-2 „Starbuster“ 6675. Bell X-2 Starbuster bylo americké experimentální letadlo, určené pro výzkum letových vlastností v oblasti rychlostí Mach 2 až Mach 3. Konstrukční kancelář Bell navrhla letoun vyrobený z oceli a nikl-měděných slitin, vybavený šípovým křídlem a poháněný dvoukomorovým raketovým motorem XLR 25. První zkušební let se uskutečnil 27. června 1952, zatím však bez zažehnutí pohonné jednotky. Celkem byly vyrobeny dva letouny, které uskutečnily 20 letů (7 klouzavých a 13 motorových). Výkony tohoto stroje jsou i dnes úctyhodné. Maximální rychlost atakovala hodnotu 3370 km/h, přičemž letoun byl schopen vystoupat do výšky 38 466 m nad mořem. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 136 mm, délka: 160 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 22, 33, 56. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
Classic Kit letadlo A06015 - North American B25C/D Mitchell (1:72) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:72; 22,4 cm. Balení obsahuje: 166 dílků ke slepení. Informace o originálu: Role středního bombardéru se za druhé světové války ukázala jako jedna z nejdůležitějších a z letounu North American B-25 Mitchell se po poněkud komplikovanějších začátcích operační služby stal velice úspěšný stroj. Bojoval na všech bojištích a frontách a bez nadsázky mohl být označen za nejvšestrannější letadlo svého typu, které dokázalo plnit spoustu taktických úloh v řadě různých operačních prostředí. Pravděpodobně nejslavnější akce, které se North American B-25 Mitchell zúčastnil, proběhla krátce po osmé hodině ráno 18. dubna 1942, kdy se šestnáct bombardérů vzneslo z relativně krátké paluby letadlové lodě USS Hornet a zamířilo k Japonsku. Jejich cílem bylo zaútočit v samotném srdci Japonského císařství, které předtím přepadlo americkou tichomořskou flotilu při neblaze proslulém útoku na Pearl Harbor. Tento neohrožený a hrdinský nálet dokazoval odhodlání Američanů a jejich vojenských sil v cestě za vítězstvím. Dřívější B-25B, které byly použity při Doolittlově náletu, si vedly dobře, ale už tehdy procházely modernizačním programem. Pozdější model C/D (rozdílná písmena se používala k odlišení výrobce) se stal konečnou a nejlepší verzí tohoto vysoce účinného středního bombardéru a jednalo se zároveň o jeho první opravdu masově vyráběnou verzi. Mitchell byl výjimečně odolný a všestranný stroj, který sloužil také jako protiponorkové hlídkové letadlo u pobřeží Floridy a jako útočný bombardér v pouštích severní Afriky, v obou rolích se přitom osvědčil na výbornou. Některé z pozdějších verzí B-25 se staly nejvíce ozbrojenými letadly války, když dostaly rovnou 18 kulometů a celou řadu dalších druhů útočné výzbroje. Obzvlášť ve verzi s pevným nosem, který ukrýval hned 8 těžkých kulometů, představovala tato letadla smrtonosné zbraně, které dokázaly zničit doslova všechno, co se jim dostalo do cesty. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - North American B-25D-15 Mitchell 41-30409 "Lady Jane", 23rd Antisubmarine Squadron, Tampa, Florida, USA, July 1943 - 11, 24, 26, 33, 34, 53, 56, 61, 62, 85, 86, 125, 149, 155, 243, 226 B - North American B-25D-15 Mitchell "Desert Warrior" crewed by Captain Ralph Lower, Pilot Officer Anthony Arthur Martin (RCAF), Sgt. John R Dawdy, Sgt. J.B. Saragalo, Lt. Floyd R. Pond Lt T.R. Tate, Lt. W.O. Seaman, 81st Bombardment Squadron (Medium) - 111, 24, 26, 33, 53, 56, 61, 62, 72, 85, 86, 125, 128, 155, 250, 226 Detaily modelu: Měřítko: 1:72 Počet dílů: 166 Délka: 224 mm Rozpětí křídel: 286 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A06015 - North American B25C/D Mitchell (1:72) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:72; 22,4 cm. Balení obsahuje: 166 dílků ke slepení. Informace o originálu: Role středního bombardéru se za druhé světové války ukázala jako jedna z nejdůležitějších a z letounu North American B-25 Mitchell se po poněkud komplikovanějších začátcích operační služby stal velice úspěšný stroj. Bojoval na všech bojištích a frontách a bez nadsázky mohl být označen za nejvšestrannější letadlo svého typu, které dokázalo plnit spoustu taktických úloh v řadě různých operačních prostředí. Pravděpodobně nejslavnější akce, které se North American B-25 Mitchell zúčastnil, proběhla krátce po osmé hodině ráno 18. dubna 1942, kdy se šestnáct bombardérů vzneslo z relativně krátké paluby letadlové lodě USS Hornet a zamířilo k Japonsku. Jejich cílem bylo zaútočit v samotném srdci Japonského císařství, které předtím přepadlo americkou tichomořskou flotilu při neblaze proslulém útoku na Pearl Harbor. Tento neohrožený a hrdinský nálet dokazoval odhodlání Američanů a jejich vojenských sil v cestě za vítězstvím. Dřívější B-25B, které byly použity při Doolittlově náletu, si vedly dobře, ale už tehdy procházely modernizačním programem. Pozdější model C/D (rozdílná písmena se používala k odlišení výrobce) se stal konečnou a nejlepší verzí tohoto vysoce účinného středního bombardéru a jednalo se zároveň o jeho první opravdu masově vyráběnou verzi. Mitchell byl výjimečně odolný a všestranný stroj, který sloužil také jako protiponorkové hlídkové letadlo u pobřeží Floridy a jako útočný bombardér v pouštích severní Afriky, v obou rolích se přitom osvědčil na výbornou. Některé z pozdějších verzí B-25 se staly nejvíce ozbrojenými letadly války, když dostaly rovnou 18 kulometů a celou řadu dalších druhů útočné výzbroje. Obzvlášť ve verzi s pevným nosem, který ukrýval hned 8 těžkých kulometů, představovala tato letadla smrtonosné zbraně, které dokázaly zničit doslova všechno, co se jim dostalo do cesty. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - North American B-25D-15 Mitchell 41-30409 "Lady Jane", 23rd Antisubmarine Squadron, Tampa, Florida, USA, July 1943 - 11, 24, 26, 33, 34, 53, 56, 61, 62, 85, 86, 125, 149, 155, 243, 226 B - North American B-25D-15 Mitchell "Desert Warrior" crewed by Captain Ralph Lower, Pilot Officer Anthony Arthur Martin (RCAF), Sgt. John R Dawdy, Sgt. J.B. Saragalo, Lt. Floyd R. Pond Lt T.R. Tate, Lt. W.O. Seaman, 81st Bombardment Squadron (Medium) - 111, 24, 26, 33, 53, 56, 61, 62, 72, 85, 86, 125, 128, 155, 250, 226 Detaily modelu: Měřítko: 1:72 Počet dílů: 166 Délka: 224 mm Rozpětí křídel: 286 mm Obtížnost: 3 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A06105 - Hawker Sea Fury FB.II (1:48) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 23,1 cm. Balení obsahuje: 123 dílků ke slepení. Informace o originálu: Hawker Sea Fury, jedno z nejschopnějších stíhacích letadel s pístovým motorem, které kdy bylo vyrobeno, a také poslední, které nastoupilo do služby u britského námořního letectva Fleet Air Arm, představovalo naprostý vrchol v konstrukci stíhaček s tímto typem motoru. Tento stroj byl představen teprve po skončení druhé světové války, a tak se dostal během války v Koreji do boje proti některým nejranějším proudovým letadlům, proti kterým si však vedl opravdu velice dobře. Počátky vývoje letounu lze vystopovat až do roku 1942, kdy na letecké základně RAF v jižním Walesu neúmyslně přistál německý Focke Wulf FW 190. Britové tak získali jedinečnou příležitost prozkoumat a vyhodnotit tento nejnovější letoun Luftwaffe a na základě toho si vyžádali nový návrh britského letadla, které by bylo bezpodmínečně lepší než Focke Wulf ve všech ohledech a letových fázích a umožnilo tak RAF zajistit vzdušnou převahu. Vývoj nového stroje se však protahoval a postupně se měnily požadavky na řadu specifikací, až nakonec RAF ztratilo zájem a nový letoun se vyráběl čistě pro potřeby námořnictva. Jednalo se přitom o nesmírně silný letoun a vzlétat s ním z paluby pohybující se letadlové lodě vyžadovalo nervy z oceli. První testy přistávání na palubách započaly v zimě roku 1946 a námořnictvo tak dostalo svůj nejlepší stíhací letoun s pístovým motorem. I přes příchod proudových motorů zůstal Sea Fury hlavním jednomístným stíhacím letadlem Fleet Air Arm až do roku 1953, kdy ho nahradil proudový Hawker Sea Hawk. Fury kromě toho sloužil i u řady dalších zámořských letectev a v řadě operačních rolí včetně úlohy útočného stíhacího letounu, výcvikového stroje a rychlého vlečného letadla cvičných cílů. Sea Fury si jako jedno z nejlepších letadel s pístovým motorem v dějinách získal oblibu také ve světě leteckých závodů, kde tento skvělý stroj díky své brutální síle a vysoké rychlosti dobyl řadu vítězství v nespočtu různých soutěží. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Hawker Sea Fury FB.II, No. 801 Naval Air Squadron, HMS Glory, Korean War, 1952 - 24, 26, 33, 53, 56, 74, 85, 86, 90, 123, 155 B - Hawker Sea Fury FB.II, Restored in the markings of 802 Naval Air Squadron, Royal Naval Air Station Eglinton, Northern Ireland, 1948. Operated by Royal Naval Historic Flight, Royal Naval Air Station Yeovilton, Somerset. England, 2017. - 24, 26, 33, 53, 56, 74, 85, 86, 90, 123 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 123 Délka: 231 mm Rozpětí křídel: 244 mm Obtížnost: 2 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
Classic Kit letadlo A06105 - Hawker Sea Fury FB.II (1:48) - nová forma. Model letadla ke slepení. Velikost: 1:48; 23,1 cm. Balení obsahuje: 123 dílků ke slepení. Informace o originálu: Hawker Sea Fury, jedno z nejschopnějších stíhacích letadel s pístovým motorem, které kdy bylo vyrobeno, a také poslední, které nastoupilo do služby u britského námořního letectva Fleet Air Arm, představovalo naprostý vrchol v konstrukci stíhaček s tímto typem motoru. Tento stroj byl představen teprve po skončení druhé světové války, a tak se dostal během války v Koreji do boje proti některým nejranějším proudovým letadlům, proti kterým si však vedl opravdu velice dobře. Počátky vývoje letounu lze vystopovat až do roku 1942, kdy na letecké základně RAF v jižním Walesu neúmyslně přistál německý Focke Wulf FW 190. Britové tak získali jedinečnou příležitost prozkoumat a vyhodnotit tento nejnovější letoun Luftwaffe a na základě toho si vyžádali nový návrh britského letadla, které by bylo bezpodmínečně lepší než Focke Wulf ve všech ohledech a letových fázích a umožnilo tak RAF zajistit vzdušnou převahu. Vývoj nového stroje se však protahoval a postupně se měnily požadavky na řadu specifikací, až nakonec RAF ztratilo zájem a nový letoun se vyráběl čistě pro potřeby námořnictva. Jednalo se přitom o nesmírně silný letoun a vzlétat s ním z paluby pohybující se letadlové lodě vyžadovalo nervy z oceli. První testy přistávání na palubách započaly v zimě roku 1946 a námořnictvo tak dostalo svůj nejlepší stíhací letoun s pístovým motorem. I přes příchod proudových motorů zůstal Sea Fury hlavním jednomístným stíhacím letadlem Fleet Air Arm až do roku 1953, kdy ho nahradil proudový Hawker Sea Hawk. Fury kromě toho sloužil i u řady dalších zámořských letectev a v řadě operačních rolí včetně úlohy útočného stíhacího letounu, výcvikového stroje a rychlého vlečného letadla cvičných cílů. Sea Fury si jako jedno z nejlepších letadel s pístovým motorem v dějinách získal oblibu také ve světě leteckých závodů, kde tento skvělý stroj díky své brutální síle a vysoké rychlosti dobyl řadu vítězství v nespočtu různých soutěží. Barevné schéma (Potřebné barvy): A - Hawker Sea Fury FB.II, No. 801 Naval Air Squadron, HMS Glory, Korean War, 1952 - 24, 26, 33, 53, 56, 74, 85, 86, 90, 123, 155 B - Hawker Sea Fury FB.II, Restored in the markings of 802 Naval Air Squadron, Royal Naval Air Station Eglinton, Northern Ireland, 1948. Operated by Royal Naval Historic Flight, Royal Naval Air Station Yeovilton, Somerset. England, 2017. - 24, 26, 33, 53, 56, 74, 85, 86, 90, 123 Detaily modelu: Měřítko: 1:48 Počet dílů: 123 Délka: 231 mm Rozpětí křídel: 244 mm Obtížnost: 2 Body Flying Hours: 2 Doporučeno pro děti od 8 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET!
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.