Hračky
Celkem 440 produktů
Monster Truck DEMENTOR XP 6S verze 2021Ovládněte jaký koliv terén a povrch s DEMENTOR Monster Truckem!Pokud hledáte nejtvrdší, nejdrsnější stroj na planetě, vezměte si do rukou Monster Truck DEMENTOR XP 6S 2021 ! S výkonem 6S LiPo sady a motorem 2050 KV můžete zažít neuvěřitelně rychlý super Monster Truck DEMENTOR ! Je ideální pro jakékoli místo s špínou, blátem, skoky a dalšími - kdykoliv můžete létat vzduchem kolosálně vysokou rychlostí!Díky mimořádně odolnému celokovovému pohonu všech kol, plně nezávislému odpružení, závodnímu podvozku a aerodynamickému závodnímu designu je DEMENTOR dokonalý vůz pro každého, kdo hledá masivní skoky v děsivé rychlosti!Celoroční jízda za všech podmínek!Díky kompletní sadě vodotěsné elektroniky (firmy Hobbywing) je DEMENTOR připraven k řízení kdekoliv chcete, a kdykoli budete chtít! Elektronický regulátor je odolný nejen proti stříkající vodě a blátě, ale servo řízení a přijímač jsou také chráněny před živly speciálními nátěry aplikovanými ve výrobním závodě firmy TEAM CORALLY. Přijímač je dále chráněn uvnitř skříně elektroniky, která udržuje prach a bahno mimo elektrické připojení. Je samozřejmé, že jsme použili pouze pryžová těsnění. DEMENTOR můžete vzít kamkoliv! (Upozornění: žádný RC Model by neměl být provozován plně ponořeným ve vodě nebo bahně. Při jízdě v extrémních podmínkách buďte opatrní a po jízdě v bahně, vodě nebo v blízkosti slané vody by měla být prováděna řádná údržba, jako je čištění a mazání.)Závodní styl podvozku pro extrémní výkon!DEMENTOR vychází z nejlepších profesionálních závodních strojů v RC průmyslu a používá plochou stavbu podvozku ve stylu PAN pro co nejefektivnější rozložení podvozku. S optimalizovaným rozložením hmotnosti je hmotnost hnacího ústrojí a všech komponentů udržována co nejblíže ke středu podvozku. Mohutné vzpěry vpředu a vzadu zajišťují extra tuhost, která umožňují hliníkovým olejovým tlumičům s velkým 16mm vrtáním a zavěšením HiCC8 dělat to, co mají dělat. Masivní BRUSCHLESS výkon 2050 KV!Se čtyřpólovým motorem Team Corally Kuron 2050KV namontovaným na dvoudílném kluzném držáku motorů si můžete být jisti, že z RC modelu získáte maximální rychlosti, abyste dosáhli nejvyššího, nejdelšího skoku při vysoké maximální rychlosti! Motor je vybaven ozubeným pastorkem z tvrzené oceli, který roztáčí hlavní ozubené kolo z tvrzené oceli připojené k diferenciálu středového diferenciálu. Chcete obrovské rychlosti? Můžete je získat stiskem spouště! Rychlosti nad 100 km/h (60+ mph) jsou snadné - stačí vložit dostatečně velké a silní baterie!LiPo Power Ready!Do držák baterií DEMENTORU se vejde baterie všech populárních velikostí a je nastavitelný pro maximální všestrannost. Motor Team Corally Kuron 2050KV může používat baterie s výkonem mezi 2S až 6S, což vám dává rychlosti přes 100km/h (60+ mph)!!Celokovový pohon s třemi nastavitelnými diferenciályStejně jako seriózní RC vozidla na úrovni je i model DEMENTOR vybaven předními, zadními a středovými diferenciály (středový má celohliníkové pouzdro) plněné silikonovým olejem. Fungují jako diferenciály s omezeným skluzem, aby bylo zajištěno, že se veškeré množství energie z motoru Kuron 2050 KV se dostane k pneumatikám. Díky snadnému odstranění rozdílu ve standardu můžete dokonce vyladit diferenciály tak, aby se změnila velikost trakce na obou koncích modelu! Uvnitř diferenciálu najdete kompletní sadu kovových převodů s kovovými unašeči, které se spojují s ocelovými středovými hřídeli, které se připojují k přednímu a zadnímu diferenciálu. Přední nápravy jsou poháněny hnacími CVD poloosami a zadní nápravy jsou poháněny kovovými kardany. Celé hnací ústrojí je podporováno masivními kuličkovými ložisky s gumovým těsněním velikosti 8x16x5mm pro maximální účinnost.Neuvěřitelně pevné postavení!Stejně jako špičkové konkurenční závodní Buggy a Truggy na dnešním trhu, DEMENTOR nabízí mimořádně silné přední otočné kuličkové zavěšení s ocelovými otočnými kuličkami a řídicími spojovačkami, jakož i vysoce odolné kompozitní ramena. Zadní zavěšení je opatřeno svislými náboji a ocelovými napínacími čepy. Na všech čtyřech nápravách, jsou extra silná závěsná ramena vyrobené z materiálu HiCC8 s kompozitem s 16mm silnými olejovými tlumiči, které zajišťují, že pneumatiky zůstanou v kontaktu se zemí pro maximální trakci - pokud chcete létat vzduchem!Obrovské terénní pneumatiky!Kolosální gumové pneumatiky s vysokými bočními stěnami jsou nalepeny na velmi odolných více paprskových diskách a namontovány na 17mm šestihranných nábojích, jaké se používají u špičkových závodních strojů ! Velké očka a špunty na pneumatikách jsou ideální pro trakci na všech druzích terénu: tráva, štěrk, bláto a další nejsou pro DEMENTOR vůbec žádný problém!Volantová RC Souprava Varioprop S2RDEMENTOR je plně ovládán ergonomicky navrženým rádiovým vysílačem ve stylu pistole, který je vybaven nejnovější technologií 2,4 GHz pro bezporuchové ovládání DEMENTOR až do vzdálenosti 300 metrů! Realistický design volantu umožňuje intuitivní řízení podobající řízení skutečného závodního stroje! Spoušť pistolové rukojeti poskytuje perfektní ovládání plynu, s ovládáním vpřed a vzad. Naučte se ovládat DEMENTOR pomocí ovladače S2R rychle a snadno!DEMENTOR je vězňem bez uvěznění Pokud hledáte RC PODVOZEK pro všechny ty skoky a jakýkoliv typ terénu, který můžete najít, tak je DEMENTOR ta jediná správná VOLBA !Vlastnosti DEMENTOR:Sestavený Závodní Monster Truck s nainstalovanou elektronikou, karosérií a pneumatikamiTeam Corally TOROX 185 Elektronická regulace 3-6S s ochranou LiPo (programovatelné) - HOBBYWING Team Corally Kuron 2050kV 4-pólový Bruschless/Střídavý motor 2-6S - HOBYBWINGDigitální HiVolt servo Varioprop® CRHV-7225-MG s vysokým točivým momentem, kovové zařízení, točivý moment 25 kgHliníkové rameno servaErgonomický vysílač Varioprop® S2R, s technologií 2,4 GHzSamostatná elektronická skříň odolná proti stříkající vodě a prachu s upevněním transpondéru AMB/My LAPSNastavitelný držák baterií pro všechny běžné LiPo baterieKompletní sada kuličkových ložisek, pryžové těsněníVšechna kuličková ložiska jsou v velikosti 8x16x5mmTvrzená ocelová čelní soukolí a pastorek motoruTři silikonovým olejem plněné + zcela utěsněné kovové diferenciály s možností rychlého přístupuStředový diferenciál má hliníkové pouzdro2-dílný hliníkový držák motoru s kompozitním krytem převodovkyKompletní kovový pohon v celém RC ModeluOcelové přední CVD poloosyHliníkové 17 mm unašeče kolOlejem plněné 16 mm hliníkové Big Bore olejové tlumičeUzamykací systém nárazových pružinFrézované hliníkové držáky tlumičů, 5 mm vzadu / 4 mm vpředuNezávislé přední zavěšení systémem otočné kouleNezávislé zadní dvojité zavěšení lícního kloubuZesílené přední řídicí bloky a zadní nábojeHliníkové závěsy s kompozitním krytemKompletní sada ocelových spojovaček se 7mm šestihranyIndividuálně nastavitelná geometrie podvozku a řízeníProtiblokovací systém Team Corally RSP, přední + zadníHliníkové šasiPřední nárazník s ochranou podvozkuZesílené křídlo s vysokým přítlakem + držák křídlaNalepené pneumatiky typu terénní robustní bloky na černých 7-paprskových nylonových ráfcíchRobustní, propracovaná lakovaná lexanová karoserie z polykarbonátuObrovský výběr dostupných tuningových dílůaž 100+ km / h (60+ mp / h) možná rychlost
T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě. Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků, zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly nejmodernější protitankovými zbraněmi. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“ a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby. Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu. U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob. Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.V roce 1939 byly nejpočetnějšími sovětskými modely tank T-26 a řada rychlých tanků BT. T-26 byl pomalý tank navržený tak, aby držel krok s pěchotou. Tanky BT byly jezdecké tanky: lehké a rychle se pohybující, určené k bojovým manévrům. Oba typy představovaly sovětský vývoj zahraničních konstrukcí z počátku 30. let; T-26 byl založen na britském tanku Vickers 6-Ton a tanky BT vycházely z tanku M1930 amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho.Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, jenž by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena veliteli Rudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Vývoj tanku A-32, přejmenovaného na T-32, tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby zdůraznil závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34.V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm2, což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 těžkopádný poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. První modely tanku byly obvykle vybaveny motorem Mikulin M-17 z tanků série BT, který byl licenčním motorem BMW VI. Stroje vyrobené po roce 1940 už byly opatřeny dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem. Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank.První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. Jeho největší výhodou však byla jednoduchá konstrukce, která Sovětům umožňovala stavět jej v takřka neomezených počtech. T-34 ve své první verzi však měl i svou velkou konstrukční chybu. Tou byla bojová věž, která sice při čelním pohledu perfektně ladila s šikmými liniemi bočního pancéřování korby, byla však příliš malá, takže dovnitř se kromě kanónu F-34 vešel jen střelec a velitel, ale nabíječ už nikoliv. Zejména v divokých přestřelkách s německými tanky to znamenalo obrovskou nevýhodu, protože velitel musel kromě navádění řidiče a střelce ještě nabíjet dělo, jehož zásoba střeliva se převážně nacházela pod podlahou věže, kterou bylo nutno předtím odstranit…Ve stísněných podmínkách uvnitř to byl takřka nadlidský úkol, ztížený navíc potřebou neustálé ostražitosti.Kanón F-34 měl totiž poměrně veliký zákluz, na což doplatilo mnoho ruských tankových velitelů svými životy. Sovětům se tento problém podařilo částečně vyřešit variantou T-34/76D s novou šestihrannou věží s větším vnitřním prostorem; avšak stále dvoumístnou. Od konce roku 1943 byl pak T-34/76 postupně nahrazován verzí T-34/85 s novou, třímístnou věží vybavenou kanónem ZiS-3-53 ráže 85 mm, se kterým dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, prorazit čelní pancíř německých těžkých tanků Tiger I a Panther, které T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů.T-34-85Poté, co se v boji roku 1942 objevily vylepšené německé tanky Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, byl zahájen projekt zcela nového sovětského tanku, jehož cílem bylo zvýšit pancéřovou ochranu a zároveň přidat moderní prvky jako torzní tyče a tříčlennou věž. Tento nový typ T-43 měl být univerzálním tankem, který by nahradil T-34 i těžký tank KV-1. Pancéřování prototypu T-43, přestože bylo těžší, stále nebylo proti německým 88 mm dostatečné, zatímco jeho pohyblivost byla horší než u T-34. Ačkoli T-43 sdílel více než 70% svých komponent s T-34, při výrobě by stále vyžadoval výrazné zpomalení výroby. V důsledku toho byl vývoj T-43 zrušen.Nejen, že měly německé tanky postupně lepší výzbroj, ale také pancéřování. Poté co se sovětským jednotkám podařilo ukořistit Tiger I a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.[26] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března 1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 647 kusů a roku 1945 12 551 kusů T-34/85.Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem pět kilogramů je T-34/85 zelená kamufláž ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu T-34/85 zelená kamufláž přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. T-34/85 zelená kamufláž se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC T-34/85 zelená kamufláž IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 4,2 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavně + NOVÁ dodatečná funkce ovládaní hlavně díky servu nahoru a dolůzáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: zelená kamuflážBojová funkce: IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčiOtočný prsten věže: 360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I střední verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I střední verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I střední verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I střední verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I dřívejší verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I dřívejší verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I dřívejší verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I dřívejší verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Panzerkampfwagen VI Tiger (též PzKpfw VI, Tiger I ausf.H či SdKfz 181) byl německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války, který byl od roku 1942 nasazován v Africe a Evropě, obvykle v nezávislých těžkých tankových praporech. Jeho konečné označení Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E se často zkracovalo na Tiger. Tiger I poskytl německé armádě první obrněné bojové vozidlo s kanonem 8,8 cm KwK 36 (odvozený z kanonu 8,8 cm Flak 36). Vyráběn byl od srpna 1942 do srpna 1944 a celkem vzniklo asi 1 347 strojů. Po srpnu 1944 byla výroba Tigru I postupně ukončena ve prospěch tanku Tiger II.Zatímco byl Tiger I ve své době označován za vynikající konstrukci, byl překombinován s použitím drahých materiálů a výrobních metod náročných na práci. Byl také náchylný k určitým typům poruch i poruch podvozku a jeho dojezd byl omezen vysokou spotřebou paliva. Údržba byla nákladná, ale obecně mechanicky spolehlivá. Byl obtížný na přepravu a za blátivého počasí mu hrozila imobilita, zatímco v zimě hrozilo, že mu led a sníh ztuhnou mezi prokládanými koly typu Schachtellaufwerk, čímž se zasekla. Toto byl problém na východní frontě v bahnitém období rasputice nebo za extrémního chladu.Přezdívku „Tiger“ tank dostal od Ferdinanda Porsche a římská číslice byla přidána poté, co do výroby vstoupil Tiger II. Původní označení bylo Panzerkampfwagen VI Ausführung H (doslova „obrněný bojový vůz/vozidlo VI verze H“, zkráceně PzKpfw VI Ausf. H), kde „H“ označovalo Henschela za projektanta a výrobce. V inventáři výzbroje byl klasifikován jako Sd.Kfz. 182. Později v březnu 1943 byl znovu označen jako PzKpfw VI Ausf. E a v inventáři veden jako Sd.Kfz. 181.V muzeích a soukromých sbírkách po celém světě v současnosti přežívá pouze sedm tanků Tiger I. Tiger 131 v britském tankovém muzeu, který byl získán během bojů v severní Africe, je v současné době jediným provozuschopným.Po prohrané 1. světové válce bylo Německo vázáno Versailleskou smlouvou, podle které nesmělo vyrábět a vlastnit zbraně mnoha typů, mezi něž patřily pochopitelně i tanky. Přesto se mu podařilo tajně provádět testy s tanky, jejichž pracovní názvy byly Leicht Traktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug.Po nástupu Hitlera k moci Německo smlouvu vypovědělo[zdroj?] a postupně začal vývoj a výroba nových strojů. V roce 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1, Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. Dne 20. listopadu 1941 měli němečtí inženýři možnost zkoumat ukořistěný tank T-34 v neporušeném stavu, což u nich a u vojenských představitelů vyvolalo zděšení. Byl přerušen projekt VK 3001/3601 a všechny dostupné prostředky byly soustředěny na vývoj těžšího tanku, který by překonal sovětský T-34.V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1942 představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Bylo rozhodnuto, že tyto tanky bude vyrábět favorizovaná firma Henschel. Rozpracovaných 90 kusů Porscheho Tigeru (v drtivé většině bez věže, kterou jednotně vyráběl Krupp) se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand/Elefant.Tank Tiger byl vůbec první bojové vozidlo svého druhu od první světové války, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností, ponechávajíc stranou trochu zavádějící lekci španělské občanské války. Jeho celková hmotnost dosahovala téměř dvojnásobku hmotnosti raných T-34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu nad tímto sovětským strojem, ale šla o krok dále. Tank svou úrovní ochrany posádky a palebnou silou podstatně překonával všechna dosud zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu enormní velikost tanku, výrobní náročnost, velká hmotnost a z toho plynoucí výše pořizovacích nákladů způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy víc než příležitostným hráčem.Mohutné pancéřování a ničivá palebná síla jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela oprávněně připisují. Přesto se jedná jen o dva z celé řady faktorů, které determinují účinnost tanku v boji. Na síle pancíře si dali němečtí inženýři celkem dost záležet, ovšem konstrukce byla poměrně špatná, protože zde nebyly téměř žádné šikmé plochy. Všechny exponované vertikální a téměř vertikální plochy – spodní a horní část čelního pancíře korby, boční strany věže a zadní části korby, která měla stejný sklon jako horní čelní pancíř (81°) – měly max. tloušťku 100 mm. Nejexponovanější oblast, čelní strana věže, byla 120mm silná a většinu její plochy zde ještě zesiloval pancéřový kryt základny hlavně kanónu. Avšak kdyby např. čelní pancíř měl sklon 35 stupňů, poskytoval by ocelový plát tloušťky 60 mm posádce stejnou ochranu, jako 100 mm silný kolmý pancíř Tigeru. Tank tak mohl získat úsporu hmotnosti ve prospěch své pohyblivosti. Slabinou byl též zpočátku poměrně slabý 25 mm pancíř na stropu věže a korby. Tigery se stávaly vyhledávaným cílem britských letadel Hawker Typhoon, amerických P-51 Mustang či sovětských bitevníků Iljušin Il-2, na což Němci reagovali v polovině roku 1944 zesílením tloušťky stropu věže na 45 mm.Původní hlavní výzbroj měl tvořit kanón 75 mm L/70 KwK42[5], ovšem Hitler prosadil montáž 8,8cm L/56 KwK36 kanónu, jehož střely měly paradoxně nižší průbojnost pancíře, než u menšího kanónu. Pro porovnání: protipancéřová střela Pzgr.39 ráže 75 mm mohla prostřelit 110 mm silný pancíř (Pzgr.40 s wolframovým jádrem byla schopna probít až 150mm pancíř) se sklonem 30° na vzdálenost 1000 m. Použitá zbraň však i přes větší ráži 8,8 cm probíjela za stejných podmínek 100mm i 138mm pancíř. Ovšem průnik této střely do nepřátelského stroje znamenal téměř vždy jistou smrt posádky a zničení stroje, a i pokud neprobil, často se stávalo, že prostě urval nepřátelskému tanku věž ze závěsu. Rozdíl ve výkonech byl dán rychlostí střel. U delšího 75 mm kanónu byla úsťová rychlost střely 925 m/s, resp. 1120 m/s pro výše zmíněné druhy střel, oproti 773 m/s a 930 m/s v případě 8,8 cm KwK36. Tradičně dobrá byla optika, v níž bylo nacistické Německo na světové špičce.K otáčení věže sloužil hydraulický a – při poruše – ruční mechanismus, který byl však složitý a značně pomalý, hydraulické ovládání bylo nepřesné. Ve zprávě, kterou po skončení války vypracovali[5] britští důstojníci, se mj. píše, že „pracoviště střelce má značné nedostatky, je velmi stísněné, prvky k ovládání kanónu mají nevhodný tvar a jsou špatně umístěné. Prostředky k míření nejsou přiměřené, pouze nabíječ má ke své práci odpovídající podmínky.“ Zpráva kritizuje také pracoviště radisty-střelce, velitele vozu a řidiče. Radista-střelec ovládal kulomet MG 34 ráže 7,92 mm pomocí pistolové rukojeti a čalouněné opěry hlavy na nosné konstrukci. Podle zmíněné britské zprávy „tato opěrka neustále doléhala na hlavu střelce a způsobovala mu neúnosné nepohodlí.“Tank byl poháněn motorem firmy Maybach HL210 o výkonu 642 koní, později Maybach HL 230 s výkonem o 52 koní vyšším. Motory tohoto fakticky monopolního německého výrobce byly samy o sobě vynikající, ovšem stěží mohly fungovat v tanku, jehož skutečná hmotnost překročila o 25 % hodnotu stanovenou technickými podmínkami. Motor musel pracovat v bojových podmínkách často na plný výkon, což vedlo k jeho přehřívání. Jakmile překročila provozní teplota 95 °C, docházelo k pronikání chladicí kapaliny do mazacího okruhu. Nejvyšší rychlost tanku při maximálně povolených otáčkách motoru byla 38 km/h, což však bylo o 3 km/h méně, než u tanku M4 Sherman a dokonce o 18 km/h méně, než u T-34/85. Motor měl každopádně ohromnou spotřebu paliva, byť její přesné vyčíslení je předmětem kontroverzí. Jestliže např. T-34 spotřebovala při jízdě v terénu 1,84–2,5 litrů nafty na 1 km, pak jeho spotřeba činila 7,8–10 litrů benzínu na 1 km.Zajatí němečtí vojáci ohromovali spojenecké vojáky tvrzením, že plná nádrž (567 l) málokdy vystačila na více než 2,5 hodiny činnosti v terénních podmínkách. Analogická situace, jako s motorem, byla i s jinak vynikající hydraulicky ovládanou převodovkou. Ta sice byla snadno ovladatelná a získala si u řidičů tanků velkou oblibu. Na voliči bylo dokonce možno nastavit osm rychlostí pro jízdu dopředu a čtyři rychlosti pro jízdu vzad. Složité převodovce a řízení bylo však třeba věnovat svědomitou péči, což v bojových podmínkách bylo obtížné. Z výslechů zajatých německých vojáků je patrné, že selhání převodovky a řízení bylo nejčastější příčinou vyřazení tanku z další činnosti.Tank měl i docela dobrý podvozek s přesazenými koly a 725 mm pásy. Tento systém však narazil na nepředvídaný problém – v drsných klimatických podmínkách zamrzalo u dočasně odstavených tanků bláto a rozbředlý sníh mezi koly, což bránilo jejich dalšímu pohybu. Nánosy hlíny a kamení mezi pojezdovými koly způsobovaly sjetí pásu z ozubeného kola nebo jeho pevné vzpříčení. K obdobným potížím docházelo také při couvání nebo otáčení v bažinatém terénu. Nepojízdné tanky se stávaly snadnou kořistí protivníka. I samotný pohyb v podmínkách východní fronty byl pro Tigery, jejichž měrné zatížení bylo 1,04 kg/cm2, dosti podstatnou slabinou, které se osádky sovětských tanků naučily využívat. Další komplikací byla výměna úzkých pásů pro transport na železnici za široké bojové.Poprvé byly tanky Tiger nasazeny do bojů v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu (všechny tři zapadly a podařilo se zachránit jen jeden, zbylé dva byly zničeny před Sověty).[5] Některé stroje zapadly v rozbahněném terénu, jiné postihly mechanické závady. Jediným kladem byla skutečnost, že žádná z protitankových zbraní neprostřelila pancíř tanku, i když došlo k několika poškozením kanónu sovětskými protitankovými střelami.V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby čelily náporu spojenců. Počátkem roku 1943 se zapojily do bojů s poměrně dobrými výsledky, ovšem závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety s nepřítelem.V té době se v Severní Africe objevily první americké tanky M4 Sherman, které sice na Tigery nestačily, ale které měly postupně zvyšující se početní převahu. Západní spojenci se stejně jako Sověti rozhodli jít cestou výroby středních tanků vyráběných ve velkém množství. Dne 16. ledna 1943 se sovětským vojákům podařilo ukořistit jeden nepoškozený tank Tiger, který byl dokonce vozem velitele roty. Jinak tanky měly ve své výzbroji i likvidační granát, což byla nálož ke zničení hlavně – německy die Rohrzerstöhrladung. Jestliže se stal tank nepojízdný a hrozilo, že padne do rukou nepřítele, nabíječ vsunul nálož do hlavně a aktivoval ji.[zdroj?] Posádka musela tank rychle opustit, vzápětí exploze urazila hlaveň děla. V květnu téhož roku měla Rudá armáda všechny důležité informace o slabých a silných stránkách tohoto obrněnce a mohla tak začít s realizací příslušných protiopatření. V této době začalo docházet na východní frontu stále více Tigerů a začaly se dostavovat první výsledky.Velmi úspěšně si posádky vedly v bojích u Charkova na jaře 1943. Mezi německými vojáky se objevila sorta tankistů (tankových es), kteří svými stroji ničili desítky nepřátelských tanků a bojových vozidel. Je třeba však uvést, že takových špičkových osádek bylo poměrně malé množství. S narůstající bojovou činností Tigerů začalo docházet k jejich ztrátám, které byly způsobeny minami, zásahy, terénními překážkami a mechanickými poruchami. Počátkem července 1943 se rozhořela bitva u Kurska, při níž sice Němci zničili více sovětských tanků, než ztratili, ovšem ztráty již na rozdíl od protivníků nemohli plně nahradit. V této bitvě se ukázalo, že tank Tiger má kvůli své těžkopádnosti a značné spotřebě paliva nízkou schopnost vedení útočného boje spojeného s častou změnou palebného postavení. Proto byl zatlačen do boje obranného, k čemuž se paradoxně výborně hodil.V červenci byla na Sicílii přemístěna rota těžkých tanků, avšak výsledkem jejich působení byly vážné a zcela zbytečné ztráty Tigerů. Některé se zabořily v terénu, jiné zůstaly stát kvůli mechanické závadě. Při evakuaci ze Sicílie zbyl Němcům pouze jeden tento tank z původních sedmnácti. Z dalších bojů v Itálii stojí za zmínku bitva u Monte Cassina, kde Němci během 48 hodin ztratili patnáct ze svých šestnácti Tigerů. V průběhu roku 1943 doznal Tiger několika málo změn v síle pancíře, lepší optice a pojezdových kolech. Na pancíře se začala nanášet pasta „Zimmerit“, která měla bránit v přichycení magnetických min.Když provedli Spojenci roku 1944 invazi v Normandii, měli tam Němci celkem čtyři tanky Tiger. Bylo tam také pět Königstigerů, ovšem ty byly tak nespolehlivé, že byly odeslány raději do Německa, aby nepadly do rukou nepřítele. Koncem září 1944 téměř definitivně ustal skomírající přísun nových těžkých tanků z továrny v Kasselu. Po prvním říjnu továrnu opustilo pouhých 44 Tigerů. Při protiútoku v Ardenách v prosinci 1944 měli Němci na západní frontě jen 35 těchto tanků. Na jaře 1945 se zbývající těžké tanky ze západní fronty přesunuly na frontu východní. Podstatná část německých těžkých tanků bojovala již od roku 1943 proti Sovětům, kde utrpěly velké ztráty, které nešlo nahradit. Jestliže v polovině roku 1944 činil počet použitelných Tigerů čísla 670, pak na konci roku to bylo 316 a v únoru 1945 pouhých 216 strojů. Kapitulace německé armády v květnu 1945 znamenala i konec tanku Tiger, který se stal skutečným symbolem německé vojenské síly a jež z mnoha hledisek předznamenal vývoj moderních tanků.Těžký tank Tiger měl v některých ohledech závažné nedostatky. Byl to těžkopádný obr, jeho motor a převodovka nebyly dimenzovány pro pohon tak těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl značnou spotřebu paliva a omezený dojezd. Podvozek s přesazenými koly byl složitý, jeho řádná údržba v bojových podmínkách téměř nemožná. Rychlost motorického otáčení věže byla příliš malá, nemluvě o ručním otáčení. Střelba na pohyblivé cíle byla obtížná, kanón postrádal stabilizátor, takže tank nemohl vést přesnou střelbu za jízdy. Proti tomuto výčtu vad stojí silné pancéřování a výkonný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň na bojištích druhé světové války.Tanků Tiger bylo vyrobeno poměrně malé množství, rovněž jeho obměn nebylo mnoho. Kromě základní varianty SdKfz 181 byly nejobvyklejšími stroji velitelské tanky SdKfz 267 a SdKfz 268, které byly zbaveny spřaženého kulometu, místo něhož byla montována výkonnější radiostanice s větší anténou. Kvůli demaskujícímu účinku této antény se ale velitelské vozy stávaly vyhledávaným cílem kanónů v jejich blízkosti. Několik málo Tigerů bylo přestavěno na ženijní tanky Bergepanzer (Sd.Kfz. 185). Další modifikací tanku bylo útočné dělo ráže 38 cm Sturmtiger.Podvozky, které vyrobila v roce 1942 firma Porsche, se staly základem pro stíhač tanků Ferdinand (SdKfz 184). Ferdinand byl těžký stíhač tanků, postavený na Porscheho podvozku, který byl pro tank Tiger zamítnut, ale byla škoda 90 již vyrobených kusů rozebrat, proto na něj byl umístěn výkonnější kanon ráže 8,8 cm s délkou hlavně 71 ráží. Posádka byla chráněna velmi silným pancířem (200 mm na čele, zbylé stěny 80 mm). Verze Elefant byla vylepšena o kulomet MG 34 umístěný v pravé části přední stěny a o širší pásy.Věrný detailům v měřítku 1:16S hmotností kolem sedmi kilogramů je Tiger I pozdní verze ideální pro náročného zákazníka. V profesionální edici se vyznačuje vynikající kvalitou barvy airbrush, technologií desek plošných spojů 2,4 GHz a novým reproduktorem. Tento model má vynikající jízdní vlastnosti, širokou škálu funkcí a realistický zvuk. Vysoce kvalitní pásy, hnací a vodicí kola s válečky, stejně jako spodní část trupu a bojová věž jsou vyrobeny z kovu. Mnoho malých dílů a různých samolepek dokonale završuje repliku věrného měřítka.Ovládání a funkceVýkonný model tanku má RC ovládání 2,4 GHz. Vozidlo je vybaveno IR bitevním systémem, takže jsou možné bitvy s vozidly ze stejné série. Motory s optimalizovaným točivým momentem dodávají modelu Tiger I pozdní verze přesnou a plynulou jízdu. Kovové převody s robustními převody a vylepšeným převodem zajišťují větší výkon. Díky proporcionálnímu ovládání se můžete s tankem přiblížit velmi pomalu a plynule zvyšovat rychlost. Tiger I pozdní verze se pohybuje dopředu a dozadu, také s otočením doleva a doprava. Lze jej také na místě otočit doleva nebo doprava. Můžete zvednout a spustit dělo a otočit věž o 360 stupňů. Realistický zážitek završují různé zvuky motoru, zpětný zákluz hlavně, záblesk hlavně a kouř z výfuku.Obsah balení a technické parametry/funkce RC Tiger I pozdní verze IR, profesionální vydání Torro v měřítku 1:16Dřevěná bedna Torro pro přepravu a skladováníHmotnost: cca 6,8 kg360 ° otáčení věžeDálkové ovládání 2,4 GHzKovová převodovka s převodovým poměrem 1:4NiMH sada 7,2V Nabíječka 220V/7,2 V, nabíjí 400 mAhGenerátor kouře a zvukový modulKouřová kapalinaIR bitevní systémzpětný zákluz hlavnězáblesk hlavnědrobné díly, sada příslušenství, obtiskyTechnické vybaveníBarva: UNBojová funkce:IRŘetězy: kovovéVálečky: kovovéOdpružení: Zavěšení na torzní tyčOtočný prsten věže:360° Věž: kovováSpodní vana: kovováPřevodovka: ocelová převodovkaMěřítko:1/16Edice: Torro Pro-EditionProvedení: RTR modelŘádící a pojezdová kola: kovovéTorzní ramena: kovováVarování:Používejte pouze pod přímým dohledem dospělých.Doporučení pro věk: 14+Není vhodné pro děti do 36 měsíců věku. Nebezpečí udušení v důsledku malých dílů
Obsah baleníČerná varianta bude dostupná od 1.11.2023. Balení obsahuje kompletně sestavený RC model auta Traxxas Ford F-150 Raptor R 1:10 RTR s nainstalovanými komponenty: střídavý motor Velineon 3500Kv, střídavý regulátor Velineon VXL-3S V2, servo řízení 2075, 5-kanálový přijímač Traxxas TQi TSM, sada Extreme Heavy Duty. 2-kanálový vysílač Traxxas TQi BlueTooth Ready. Příslušenství: klíče imbus (1.5, 2, 2.5 mm), klíč 4/8 mm, křížový klíč na kola, podložky pod pružiny, pastorek. Návod CZ, manuál EN, DE, FR, SP.CharakteristikaRC model auta Traxxas Ford F-150 Raptor R v měřítku 1:10 v sobě skloubí licencovanou karoserii, realisticky zpracovanou do nejmenších detailů podle skutečného vozu a extrémní výkon s přesným ovládáním. Brutální akcelerace střídavého pohonu VXL-3S a rychlost až 70 km/h je doplněna o továrně instalovanou sadu pro vysokou odolnost modelu - Extreme Heavy Duty.Úroveň zpracování a uživatelského komfortu nikdy nebyla vyšší, což dokazuje bezsponká karoserie, pro rychlou a snadnou výměnu akumulátoru, bez rušivých sponek ve vzhledu modelu. Přední a zadní nárazník Fordu F-150 Raptor R je navíc vybaven LED osvětlením pro působivý vzhled a večerní projížďky. Replika originálních kol s pneumatikami BFGoodrich dotváří celkový autentický projev. Ford F-150 Raptor R vychází z oblíbené a osvědčené koncepce modelu Slash. Nové šasi modelu bylo prodlouženo, aby odpovídalo proporcím skutečného vozu a bylo vylepšeno o prvky pohonu a zavěšení, které ještě zvyšují pevnost a odolnost. Pohon modelu s náhonem kol 4WD zajišťuje střídavý motor Velineon 3500kv a regulátor VXL-3S. RC souprava TQi umožňuje další upgrade modelu v podobě instalace Bluetooth modulu a telemetrie. Intuitivní řízení i ve vysokých rychlostech v terénu poskytuje elektronická stabilizace TSM.Hlavní novinkyProScale vzhled s LED osvětlenímPouze koncepce Traxxas Pro Scale kombinuje výkon na profesionální úrovni se vzhledem skutečného Fordu Raptor R. Model navíc obsahuje LED osvětlení v předním a zadním nárazníku. Instalovaná sada Extreme Heavy DutyTovárně instalovaná sada zavěšení a prvků pohonu - Extreme Heavy Duty (u jiných modelů dostupná pouze jako samostatný placený tuning), je vyrobena z těch nejodolnějších materiálů, které společnost Traxxas používá. Bezsponková karoserieUnikátní systém uchycení karoserie pomocí zobáčků v podbězích kol, umožňuje rychlou výměnu baterie a čistý vzhled modelu neruší klipy. Prodloužené šasiNový prodloužený podvozek, s rozvorem 384 mm, byl speciálně vyvinut pro rozměry tohoto modelu. Kromě zajištění přesných proporcí, delší rozvor zvyšuje stabilitu při vysokých rychlostech a zpřesňuje ovládání. Dodatečné výztuhy zvýšily strukturální tuhost pro náročnější použití. Modulární konstrukceModulární šasi snadno demontujete na části jen za pomoci šroubováku. Během minuty máte přístup ke všem důležitým součástem, nastavení modelu a servisní údržbě. Kovové diferenciályModel je vybaven kvalitními diferenciály s kovovými převody. Utěsnění pomocí X-kroužků umožňuje vyladění diferenciálů pro specifické provozní podmínky změnou viskozity oleje v nich. Třecí spojkaTřecí spojka využívá speciální polokovový třecí materiál a tlakové desky z hliníkových slitin pro rozptýlení tepla a zajištění konzistentní kontroly trakce. Intenzitu prokluzu spojky lze nastavit bez demontáže modelu. Odolná ramena zavěšeníRamena zavěšení jsou vyrobena z kompozitního materiálu, který poskytuje správnou míru pružnosti a pevnosti - dokonce i v chladném počasí. V terénu i skateparku poskytují maximální odolnost.Olejové tlumičeOlejové tlumiče Ultra Shock s dlouhým zdvihem jsou navrženy, aby pomocí progresivních pružin, absorbovaly každý náraz. Dvojité těsnící X-kroužky zajišťují plynulý chod bez úniku oleje. Vlastnosti tlumičů lze měnit předpětím pružin, nebo výměnou pružin za jiné a také lze chování tlumičů upravit změnou viskozity použitého oleje.Precizní řízeníMechanika zatáčení předních kol je realizována prostřednictví systému Dula-Bell-Crank, který zajišťuje precizní chod táhel ke kolům. V řízení je integrovaný servo-saver pohlcující nárazy a chránící servo proti přetížení. Větší pneumatiky BFGoodrich Licencované pneumatiky BFGoodrich All-Terrain T/A KO2 jsou o 5 mm vyšší než standardní pneumatiky na modelu Slash, aby napodobily vzhled a agresivní postoje Raptoru R.Replika kol Ford s imitací Beadlock má stejný vnější průměr 2,2” a vnitřní průměr 3” jako běžná kola pro modely Short Course.Licencovaná karoserieServo řízeníDigitální Traxxas servo 2075 high-torque voděodolné se stejnosměrným motorem a nylonovými převody má moment 9.0 kg.cm a rychlost 0.17 s/60°@ 6.0 V. Pro odolnost vůči vodě* je krabička serva a výstupní tisícihran osazen těsněním. Dvě kuličkové ložiska poskytují velmi hladký chod. Výkonný střídavý motorStřídavý motor Velineon 550 je přesně naladěn pro použití v RC autech 1:10. Modelům aut poskytuje dokonalou rovnováhu mezi výkonem a optimální účinností. Další výhodou je vysoká životnost, která je určena pouze kuličkovými ložisky. Ložiska lze zakoupit v rámci servisní sady pod objednacím číslem TRA3352R.Motor je řady 550, má 4-pólovou konstrukci, která oproti dvoupólové verzi zajišťuje až dvojnásobný kroutící moment. Rotor je dynamicky vyvážen a pro zvýšení pevnosti opředen kevlarovou tkaninou.Elektronický regulátor VXL-3SVoděodolný* elektronický Traxxas střídavý regulátor Velineon VXL-3S V2 se třemi jízdními režimy, podporou moderních vysokokapacitních LiPo akumulátorů a snadným ovládáním tlačítkem EZ-Set™. Regulátor VXL-3S je vybaven tréninkovým režimem, který omezuje plný plyn na úroveň 50%. Díky tomu se mohou začínající řidiči nebo děti postupně seznámit s vlastnostmi modelu a připravit se na plnou sílu auta. Tepelná ochrana, pozlacené konektory, jednoduché ovládání a intuitivní signalizace dvoubarevnou LED diodou.Režimy regulátoru VXL-3SSport: Výchozí režim, je možná jízda vpřed, brzdění a jízda vzad.Race: Režim vhodný pro závodění. Je možná jízda vpřed a brzda; zpátečka není k dispozici.Training: Režim vhodný pro děti nebo začínající jezdce. Je možná jízda vpřed s omezením výkonu na 50%, brzda a jízda vzad opět s omezením výkonu na 50%.Přijímač Traxxas TQiRC přijímač Traxxas TQi 5 kan. TSM s telemetrií pro vysílače Traxxas TQi. Jednoduchá obsluha, párování pomocí tlačítka. Indikace stavu LED diodou. V přijímači jsou integrovány 3-osé MEMS senzory pro učení polohy přijímače. 5-ti kanálový přijímač je také vybaven dvěma konektory pro zapojení telemetrických čidel RPM (otáčky) a V/T (napětí / teplota). Dále lze k 4-pinovém konektoru připojit rozšiřující modul telemetrie, do kterého můžete zapojit až další 6 čidel, včetně velmi přesného GPS senzoru rychlosti. RC souprava Traxxas TQi s Bluetooth readyTraxxas pro Vás připravil zcela novou řadu dvoukanálových RC souprav s Bluetooth konektivitou. Bluetooth modul (prodává se samostatně), umožní spojit RC model s přehlednou grafickou aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do Smartphonu. Aplikace Traxxas Link pro zařízení od Apple je k dispozici zdarma na AppStore, aplikace pro zařízení Google Android je zdarma na stránkách GooglePlay.Traxxas Link App je výkonná aplikace, která Vám dává naprostou kontrolu nad provozem a laděním RC modelu Traxxas s ohromující vizualizací a absolutní přesností nastavení. Traxxas Link umí zobrazit telemetrická data, která poskytuje model v reálném čase, například rychlost, otáčky, teplotu, napětí baterie a náklon modelu. (Poskytovaná telemetrie se liší dle konkrétního typu modelu). Nastavení RC modelů můžete sdílet, můžete si vytvořit libovolný počet profilů pro konkrétní trať nebo uživatele, např. děti. Vše v aplikaci s brilantní grafikou, která je samozřejmostí od Traxxasu.Možnosti telemetrie se liší dle jednotlivých modelů. Pro získání telemetrických dat může být nutné instalovat telemetrická čidla. Kompatibilní díly telemetrie s tímto modelem naleznete v sekci "Příslušenství - Telemetrie". Více informací o instalaci telemetrie zde.Traxxas Stability ManagementStabilizační systém Traxxas Stability Management (TSM) umožňuje zažít nejen výkon, rychlost, zrychlení a projíždění zatáček extrémní rychlostí, ale zaručuje mnohem jednodušší řízení a kontrolu na kluzkých površích jako je prach, hladký beton nebo dokonce led a sníh.V přijímači je MEMS 3-osé gyro a akcelerometr, který řádově 100x za vteřinu vyhodnocuje pohyb modelu a vhodnými zásahy do řízení předních kol korigují směr jízdy modelu. Traxxas TSM neomezuje výkonu motoru - nad výkonem motoru máte 100% kontrolu. Algoritmy jsou vyladěny pro každý model zvlášť. Míra asistence se nastavuje pomocí multifunkčního ovladače na vysílači či případně v aplikaci Traxxas Link.Vlastnosti Detailní licencovaná karoserie Ford F-150 Raptor R Přední a zadní osvětlení v nárazníkuProdloužené šasi s rozvorem 384 mmTovárně instalovaná sada pro vysokou odolnost Extreme Heavy DutyVýkonný střídavý motor Velineon® 3500 Elektronický regulátor VXL-3s s třemi jízdními režimy Stabilizační systém TSM Náhon 4WD s hliníkovou středovou hřídelíVoděodolné* digitální servo 2075 High Torque RC souprava TQiTřecí spojka Revo®Spec Torque-Control™ Kovové převody diferenciálůTeleskopické hřídele s klouby Olejové tlumiče Kola 2.2" s pneumatikami BFGoodrich ® All-Terrain T/A Kompletně vybaveno kuličkovými ložisky* Informace o specifikaci voděodolnosti naleznete v návodu k použití. Tipy a triky na provoz v mokrém prostředí naleznete v blogu.Doporučujeme koupitPro zprovoznění modelu jsou potřeba 4x AA baterie do vysílače, pohonný akumulátor a nabíječ na pohonný akumulátor. Doporučené akumulátory LiPo:Model lze provozovat na 2 až 3 článkový LiPo akumulátor nebo 7 článkový NiMH akumulátor (plochý):Pro běžnou jízdu LiPo akumulátor Traxxas 7.4 V 5000 mAhPro vyšší výkon LiPo akumulátor Traxxas 11.1 V 5000 mAhDoporučené akumulátory NiMH:NiMH akumulátory nejsou náročné na přesné zacházení a jsou tudíž vhodné pokud RC model auta provozují děti (NiMH akumulátor se nezničí úplným vybitím). NiMH akumulátory však neposkytují takový výkon.NiMH akumulátor Traxxas 8.4 V 3000 mAh (plochý)Pro delší jízdní čas NiMH akumulátor Traxxas 8.4 V 5000 mAh (plochý)Doporučené nabíječe TraxxasUniverzálními nabíječi Traxxas lze nabíjet akumulátory Traxxas typu LiPo a NiMH. Nabíječe Traxxas představují jednoduchý a bezpečný způsob nabíjení akumulátorů. Společnost Traxxas využívá jedinečný systém iD, díky tomu máte vždy jistotu, že vše jednoduše a bezpečně zapojíte. V konektoru akumulátoru je integrovaný čip, který nabíječ Traxxas automaticky rozpozná a nastaví za Vás všechny parametry nabíjení akumulátoru. Více informací zde.Univerzální nabíječe pro akumulátory až 3S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 50W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak 2x50W se 2 výstupyUniverzální nabíječe pro akumulátory až 4S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 75W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 100W s jedním výstupem a možností BlueTooth připojení k telefonuNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 2x100W se 2 výstupy a možností BlueTooth připojení k telefonuBezdrátové spojení s telefonemDoplněním Bluetooth modulu do vysílače, získáte funkci bezdrátového spojení RC modelu s aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do telefonu. Pro upevnění telefonu na vysílač doporučujeme držák telefonu.Přehledná grafická aplikace umožňuje jednoduché nastavení modelu. V aplikace lze rovněž zobrazit telemetrii, kterou model poskytuje. Možnosti telemetrie pro konkrétní modely jsou uvedeny v našem blogu Telemetrie do RC modelů Traxxas. Příslušenství pro běžný provozPro běžný provoz RC auta Traxxas potřebujete lepidlo na šrouby, kvalitní lepidlo na pneumatiky, silikonový olej do tlumičů a sadu šroubováků. Z našeho sortimentu doporučujeme cenově dostupnou sadu nářadí pro auta.Lepidlem na šrouby se zakápne závit nebo hlavička šroubu, čímž dojde k jeho fixaci a vibrace způsobené jízdou nedovolí povolení šroubového spoje. Lepidlo na šrouby má speciální složení, které umožňuje snadné povolení šroubového spoje přiměřeným momentem, aniž by došlo k poškození hlavy šroubu. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo, takto zalepený šroub by mohlo být nemožné vůbec povolit! Lepidlem na pneumatiky se lepí pneumatiky k ráfku disku. Vždy je nutné, aby pneumatika byla po celém obvodu pevně přilepena k ráfku kola! Pokud pneumatika nebude přilepena po celém obvodu, může dojít k jejímu roztržení. Lepidlo na pneumatiky má speciální složení, které je schopno lepit materiály jako guma či nylon a současně po zatvrdnutí je lepidlo pružné. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo - to po zatvrdnutí není pružné a kolem ráfků by se postupně vytvářely praskliny v pneumatice! Občas je třeba doplňovat silikonový olej do tlumičů modelu. Běžným provozem dochází jen k nepatrným únikům silikonového oleje po pístnicích tlumiče. V případě, že povrch pístnic tlumičů nebo stav těsnění je ve špatné stavu, únik oleje může být velký. Pro tyto případy se dodávají tzv. opravné sady. V nabídce tuningových dílů se dodávají ke všem tlumičům pístnice s extrémně tvrdým povlakem TiN (nitrid titanu). Pístnice s povrchem TiN snadno poznáte podle zlato-zelené barvy.
Obsah baleníČerná varianta bude dostupná od 1.11.2023. Balení obsahuje kompletně sestavený RC model auta Traxxas Ford F-150 Raptor R 1:10 RTR s nainstalovanými komponenty: střídavý motor Velineon 3500Kv, střídavý regulátor Velineon VXL-3S V2, servo řízení 2075, 5-kanálový přijímač Traxxas TQi TSM, sada Extreme Heavy Duty. 2-kanálový vysílač Traxxas TQi BlueTooth Ready. Příslušenství: klíče imbus (1.5, 2, 2.5 mm), klíč 4/8 mm, křížový klíč na kola, podložky pod pružiny, pastorek. Návod CZ, manuál EN, DE, FR, SP.CharakteristikaRC model auta Traxxas Ford F-150 Raptor R v měřítku 1:10 v sobě skloubí licencovanou karoserii, realisticky zpracovanou do nejmenších detailů podle skutečného vozu a extrémní výkon s přesným ovládáním. Brutální akcelerace střídavého pohonu VXL-3S a rychlost až 70 km/h je doplněna o továrně instalovanou sadu pro vysokou odolnost modelu - Extreme Heavy Duty.Úroveň zpracování a uživatelského komfortu nikdy nebyla vyšší, což dokazuje bezsponká karoserie, pro rychlou a snadnou výměnu akumulátoru, bez rušivých sponek ve vzhledu modelu. Přední a zadní nárazník Fordu F-150 Raptor R je navíc vybaven LED osvětlením pro působivý vzhled a večerní projížďky. Replika originálních kol s pneumatikami BFGoodrich dotváří celkový autentický projev. Ford F-150 Raptor R vychází z oblíbené a osvědčené koncepce modelu Slash. Nové šasi modelu bylo prodlouženo, aby odpovídalo proporcím skutečného vozu a bylo vylepšeno o prvky pohonu a zavěšení, které ještě zvyšují pevnost a odolnost. Pohon modelu s náhonem kol 4WD zajišťuje střídavý motor Velineon 3500kv a regulátor VXL-3S. RC souprava TQi umožňuje další upgrade modelu v podobě instalace Bluetooth modulu a telemetrie. Intuitivní řízení i ve vysokých rychlostech v terénu poskytuje elektronická stabilizace TSM.Hlavní novinkyProScale vzhled s LED osvětlenímPouze koncepce Traxxas Pro Scale kombinuje výkon na profesionální úrovni se vzhledem skutečného Fordu Raptor R. Model navíc obsahuje LED osvětlení v předním a zadním nárazníku. Instalovaná sada Extreme Heavy DutyTovárně instalovaná sada zavěšení a prvků pohonu - Extreme Heavy Duty (u jiných modelů dostupná pouze jako samostatný placený tuning), je vyrobena z těch nejodolnějších materiálů, které společnost Traxxas používá. Bezsponková karoserieUnikátní systém uchycení karoserie pomocí zobáčků v podbězích kol, umožňuje rychlou výměnu baterie a čistý vzhled modelu neruší klipy. Prodloužené šasiNový prodloužený podvozek, s rozvorem 384 mm, byl speciálně vyvinut pro rozměry tohoto modelu. Kromě zajištění přesných proporcí, delší rozvor zvyšuje stabilitu při vysokých rychlostech a zpřesňuje ovládání. Dodatečné výztuhy zvýšily strukturální tuhost pro náročnější použití. Modulární konstrukceModulární šasi snadno demontujete na části jen za pomoci šroubováku. Během minuty máte přístup ke všem důležitým součástem, nastavení modelu a servisní údržbě. Kovové diferenciályModel je vybaven kvalitními diferenciály s kovovými převody. Utěsnění pomocí X-kroužků umožňuje vyladění diferenciálů pro specifické provozní podmínky změnou viskozity oleje v nich. Třecí spojkaTřecí spojka využívá speciální polokovový třecí materiál a tlakové desky z hliníkových slitin pro rozptýlení tepla a zajištění konzistentní kontroly trakce. Intenzitu prokluzu spojky lze nastavit bez demontáže modelu. Odolná ramena zavěšeníRamena zavěšení jsou vyrobena z kompozitního materiálu, který poskytuje správnou míru pružnosti a pevnosti - dokonce i v chladném počasí. V terénu i skateparku poskytují maximální odolnost.Olejové tlumičeOlejové tlumiče Ultra Shock s dlouhým zdvihem jsou navrženy, aby pomocí progresivních pružin, absorbovaly každý náraz. Dvojité těsnící X-kroužky zajišťují plynulý chod bez úniku oleje. Vlastnosti tlumičů lze měnit předpětím pružin, nebo výměnou pružin za jiné a také lze chování tlumičů upravit změnou viskozity použitého oleje.Precizní řízeníMechanika zatáčení předních kol je realizována prostřednictví systému Dula-Bell-Crank, který zajišťuje precizní chod táhel ke kolům. V řízení je integrovaný servo-saver pohlcující nárazy a chránící servo proti přetížení. Větší pneumatiky BFGoodrich Licencované pneumatiky BFGoodrich All-Terrain T/A KO2 jsou o 5 mm vyšší než standardní pneumatiky na modelu Slash, aby napodobily vzhled a agresivní postoje Raptoru R.Replika kol Ford s imitací Beadlock má stejný vnější průměr 2,2” a vnitřní průměr 3” jako běžná kola pro modely Short Course.Licencovaná karoserieServo řízeníDigitální Traxxas servo 2075 high-torque voděodolné se stejnosměrným motorem a nylonovými převody má moment 9.0 kg.cm a rychlost 0.17 s/60°@ 6.0 V. Pro odolnost vůči vodě* je krabička serva a výstupní tisícihran osazen těsněním. Dvě kuličkové ložiska poskytují velmi hladký chod. Výkonný střídavý motorStřídavý motor Velineon 550 je přesně naladěn pro použití v RC autech 1:10. Modelům aut poskytuje dokonalou rovnováhu mezi výkonem a optimální účinností. Další výhodou je vysoká životnost, která je určena pouze kuličkovými ložisky. Ložiska lze zakoupit v rámci servisní sady pod objednacím číslem TRA3352R.Motor je řady 550, má 4-pólovou konstrukci, která oproti dvoupólové verzi zajišťuje až dvojnásobný kroutící moment. Rotor je dynamicky vyvážen a pro zvýšení pevnosti opředen kevlarovou tkaninou.Elektronický regulátor VXL-3SVoděodolný* elektronický Traxxas střídavý regulátor Velineon VXL-3S V2 se třemi jízdními režimy, podporou moderních vysokokapacitních LiPo akumulátorů a snadným ovládáním tlačítkem EZ-Set™. Regulátor VXL-3S je vybaven tréninkovým režimem, který omezuje plný plyn na úroveň 50%. Díky tomu se mohou začínající řidiči nebo děti postupně seznámit s vlastnostmi modelu a připravit se na plnou sílu auta. Tepelná ochrana, pozlacené konektory, jednoduché ovládání a intuitivní signalizace dvoubarevnou LED diodou.Režimy regulátoru VXL-3SSport: Výchozí režim, je možná jízda vpřed, brzdění a jízda vzad.Race: Režim vhodný pro závodění. Je možná jízda vpřed a brzda; zpátečka není k dispozici.Training: Režim vhodný pro děti nebo začínající jezdce. Je možná jízda vpřed s omezením výkonu na 50%, brzda a jízda vzad opět s omezením výkonu na 50%.Přijímač Traxxas TQiRC přijímač Traxxas TQi 5 kan. TSM s telemetrií pro vysílače Traxxas TQi. Jednoduchá obsluha, párování pomocí tlačítka. Indikace stavu LED diodou. V přijímači jsou integrovány 3-osé MEMS senzory pro učení polohy přijímače. 5-ti kanálový přijímač je také vybaven dvěma konektory pro zapojení telemetrických čidel RPM (otáčky) a V/T (napětí / teplota). Dále lze k 4-pinovém konektoru připojit rozšiřující modul telemetrie, do kterého můžete zapojit až další 6 čidel, včetně velmi přesného GPS senzoru rychlosti. RC souprava Traxxas TQi s Bluetooth readyTraxxas pro Vás připravil zcela novou řadu dvoukanálových RC souprav s Bluetooth konektivitou. Bluetooth modul (prodává se samostatně), umožní spojit RC model s přehlednou grafickou aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do Smartphonu. Aplikace Traxxas Link pro zařízení od Apple je k dispozici zdarma na AppStore, aplikace pro zařízení Google Android je zdarma na stránkách GooglePlay.Traxxas Link App je výkonná aplikace, která Vám dává naprostou kontrolu nad provozem a laděním RC modelu Traxxas s ohromující vizualizací a absolutní přesností nastavení. Traxxas Link umí zobrazit telemetrická data, která poskytuje model v reálném čase, například rychlost, otáčky, teplotu, napětí baterie a náklon modelu. (Poskytovaná telemetrie se liší dle konkrétního typu modelu). Nastavení RC modelů můžete sdílet, můžete si vytvořit libovolný počet profilů pro konkrétní trať nebo uživatele, např. děti. Vše v aplikaci s brilantní grafikou, která je samozřejmostí od Traxxasu.Možnosti telemetrie se liší dle jednotlivých modelů. Pro získání telemetrických dat může být nutné instalovat telemetrická čidla. Kompatibilní díly telemetrie s tímto modelem naleznete v sekci "Příslušenství - Telemetrie". Více informací o instalaci telemetrie zde.Traxxas Stability ManagementStabilizační systém Traxxas Stability Management (TSM) umožňuje zažít nejen výkon, rychlost, zrychlení a projíždění zatáček extrémní rychlostí, ale zaručuje mnohem jednodušší řízení a kontrolu na kluzkých površích jako je prach, hladký beton nebo dokonce led a sníh.V přijímači je MEMS 3-osé gyro a akcelerometr, který řádově 100x za vteřinu vyhodnocuje pohyb modelu a vhodnými zásahy do řízení předních kol korigují směr jízdy modelu. Traxxas TSM neomezuje výkonu motoru - nad výkonem motoru máte 100% kontrolu. Algoritmy jsou vyladěny pro každý model zvlášť. Míra asistence se nastavuje pomocí multifunkčního ovladače na vysílači či případně v aplikaci Traxxas Link.Vlastnosti Detailní licencovaná karoserie Ford F-150 Raptor R Přední a zadní osvětlení v nárazníkuProdloužené šasi s rozvorem 384 mmTovárně instalovaná sada pro vysokou odolnost Extreme Heavy DutyVýkonný střídavý motor Velineon® 3500 Elektronický regulátor VXL-3s s třemi jízdními režimy Stabilizační systém TSM Náhon 4WD s hliníkovou středovou hřídelíVoděodolné* digitální servo 2075 High Torque RC souprava TQiTřecí spojka Revo®Spec Torque-Control™ Kovové převody diferenciálůTeleskopické hřídele s klouby Olejové tlumiče Kola 2.2" s pneumatikami BFGoodrich ® All-Terrain T/A Kompletně vybaveno kuličkovými ložisky* Informace o specifikaci voděodolnosti naleznete v návodu k použití. Tipy a triky na provoz v mokrém prostředí naleznete v blogu.Doporučujeme koupitPro zprovoznění modelu jsou potřeba 4x AA baterie do vysílače, pohonný akumulátor a nabíječ na pohonný akumulátor. Doporučené akumulátory LiPo:Model lze provozovat na 2 až 3 článkový LiPo akumulátor nebo 7 článkový NiMH akumulátor (plochý):Pro běžnou jízdu LiPo akumulátor Traxxas 7.4 V 5000 mAhPro vyšší výkon LiPo akumulátor Traxxas 11.1 V 5000 mAhDoporučené akumulátory NiMH:NiMH akumulátory nejsou náročné na přesné zacházení a jsou tudíž vhodné pokud RC model auta provozují děti (NiMH akumulátor se nezničí úplným vybitím). NiMH akumulátory však neposkytují takový výkon.NiMH akumulátor Traxxas 8.4 V 3000 mAh (plochý)Pro delší jízdní čas NiMH akumulátor Traxxas 8.4 V 5000 mAh (plochý)Doporučené nabíječe TraxxasUniverzálními nabíječi Traxxas lze nabíjet akumulátory Traxxas typu LiPo a NiMH. Nabíječe Traxxas představují jednoduchý a bezpečný způsob nabíjení akumulátorů. Společnost Traxxas využívá jedinečný systém iD, díky tomu máte vždy jistotu, že vše jednoduše a bezpečně zapojíte. V konektoru akumulátoru je integrovaný čip, který nabíječ Traxxas automaticky rozpozná a nastaví za Vás všechny parametry nabíjení akumulátoru. Více informací zde.Univerzální nabíječe pro akumulátory až 3S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 50W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak 2x50W se 2 výstupyUniverzální nabíječe pro akumulátory až 4S LiPo Nabíječ Traxxas EZ-Peak 75W s jedním výstupemNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 100W s jedním výstupem a možností BlueTooth připojení k telefonuNabíječ Traxxas EZ-Peak Live 2x100W se 2 výstupy a možností BlueTooth připojení k telefonuBezdrátové spojení s telefonemDoplněním Bluetooth modulu do vysílače, získáte funkci bezdrátového spojení RC modelu s aplikací Traxxas Link, kterou si bezplatně naistalujete do telefonu. Pro upevnění telefonu na vysílač doporučujeme držák telefonu.Přehledná grafická aplikace umožňuje jednoduché nastavení modelu. V aplikace lze rovněž zobrazit telemetrii, kterou model poskytuje. Možnosti telemetrie pro konkrétní modely jsou uvedeny v našem blogu Telemetrie do RC modelů Traxxas. Příslušenství pro běžný provozPro běžný provoz RC auta Traxxas potřebujete lepidlo na šrouby, kvalitní lepidlo na pneumatiky, silikonový olej do tlumičů a sadu šroubováků. Z našeho sortimentu doporučujeme cenově dostupnou sadu nářadí pro auta.Lepidlem na šrouby se zakápne závit nebo hlavička šroubu, čímž dojde k jeho fixaci a vibrace způsobené jízdou nedovolí povolení šroubového spoje. Lepidlo na šrouby má speciální složení, které umožňuje snadné povolení šroubového spoje přiměřeným momentem, aniž by došlo k poškození hlavy šroubu. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo, takto zalepený šroub by mohlo být nemožné vůbec povolit! Lepidlem na pneumatiky se lepí pneumatiky k ráfku disku. Vždy je nutné, aby pneumatika byla po celém obvodu pevně přilepena k ráfku kola! Pokud pneumatika nebude přilepena po celém obvodu, může dojít k jejímu roztržení. Lepidlo na pneumatiky má speciální složení, které je schopno lepit materiály jako guma či nylon a současně po zatvrdnutí je lepidlo pružné. Nikdy nepoužívejte běžné vteřinové lepidlo - to po zatvrdnutí není pružné a kolem ráfků by se postupně vytvářely praskliny v pneumatice! Občas je třeba doplňovat silikonový olej do tlumičů modelu. Běžným provozem dochází jen k nepatrným únikům silikonového oleje po pístnicích tlumiče. V případě, že povrch pístnic tlumičů nebo stav těsnění je ve špatné stavu, únik oleje může být velký. Pro tyto případy se dodávají tzv. opravné sady. V nabídce tuningových dílů se dodávají ke všem tlumičům pístnice s extrémně tvrdým povlakem TiN (nitrid titanu). Pístnice s povrchem TiN snadno poznáte podle zlato-zelené barvy.