Hračky
Celkem 575 produktů
1/72 TS-11 Iskra bis DF Expert Set. TS-11 Iskra bis D/DF kit Model cvičného proudového letounu TS-11 s příslušenstvím. Doporučeno pro středně pokročilé a pokročilé modeláře. Obsah stavebnice: TS-11 Iskra s raketovými kapslemi a vysunovacími klapkami. PE díly pro detaily interiéru a síťové kryty FOD Velké obtisky se 4 různými schématy značení (3x Polsko 1x Indie) Předseknutý kryt a masky kol Možnosti značení: TS-11 Iskra bis DF - 3H-1411, 41. letka taktického letectva Słupsk - Redzikowo, květen 2004. V současné době je letoun vystaven v polském Muzeu zbraní v Kolobrzegu. TS-11 Iskra bis DF - 3H-1806, 41. letka taktického letectva, Malbork, duben 2009. Na přídi namalován znak předchozího uživatele (1. letka taktického letectva z Minsku Mazowieckého). V současné době je letoun vystaven v polském Muzeu zbraní v Kolobrzegu. TS-11 Iskra bis DF - 3H-2013, 7. speciální letecký pluk, 2. oddíl 1. letecké eskadry, polské námořnictvo, Siemirowice AB, srpen 1993. TS-11 Iskra bis D, Letecká akademie, letecká základna Hakimpet, Hajdarábád, Indie, 1976. Historie letounu TS-11 Iskra bis D/DF Proudový letoun TS-11 Iskra byl zkonstruován Tadeuszem Sołtykem a vyráběn v letech 1964-87 v továrně WSK "PZL Mielec". Byl navržen tak, aby poskytl letectvu Polské lidové armády levnou a bezpečnou platformu pro výcvik pilotů žestě. V sedmdesátých letech byly do výroby zavedeny cvičně-přepadová verze TS-11 Iskra bis D a cvičně-průzkumná verze TS-11 Iskra bis DF. V roce 1975 bylo 50 letounů TS-11 Iskra bis D prodáno do Indie, kde se osvědčily ve službě na letecké akademii v Hakimpetu nedaleko Hajdarábádu. Letouny TS-11 bis D / DF sloužily v polském letectvu více než pět desetiletí a cvičily piloty bojových proudových letounů. Ze služby byly vyřazeny v prosinci 2020. Letouny TS-11 Iskra bis D/DF byly vyzbrojeny 23mm kanonem a čtyřmi podkřídelními pylony po 100 kg pro pumy nebo podvěsy s neřízenými raketami MARS-4.
Plastikový model letadla 1/72 AJ-37 Viggen ‘Strike Fighter’. SAAB 37 Viggen je letoun, který předběhl svou dobu. Neortodoxní řešení, zvolená jeho konstruktéry, nejen umožnily Viggenu splnit požadavky na něj kladené, ale v některých parametrech je předčit. Švédské letectvo objednalo Viggen v několika verzích, s tím, že základní provedení letounu tvořilo univerzální platformu, která, doplněná o speciální vybavení, umožňovala použití v několika rolích. Pohon zajišťoval motor Volvo RM8, licenční civilní motor Pratt & Whitney JT8D doplněný o přídavné spalování a obraceče tahu. To, stejně jako koncepce dvojitých delta křídel, přispívalo k vynikajícím vlastnostem Viggenu při startech a přistáních na malých přistávacích plochách. Pro lepší manipulaci s letouny po přistání, umístění do hangárů či jejich lepšímu zamaskování při operacích z nestandardních ploch, dostal Viggen sklopnou svislou ocasní plochu. Elektronické vybavení bylo ve své době jedno z nejlepších na světě. Viggen byl první stroj se zabudovaným počítačem s integrálními obvody. Do výzbroje švédského letectva byla jako první zařazena verze AJ 37 Viggen, kterou postupně následovaly verze SK 37 - dvoumístný cvičný stíhací letoun, SF 37 - průzkumná verze s fotografickými přístroji v upravené přídi, SH-37 - protilodní verze s odlišným elektronickým vybavením a protilodní výzbrojí. Po cca deseti letech od zařazení první verze byla vyrobena druhá generace Viggenu, stíhací verze JA 37. První, bitevní verzi Viggenu AJ-37, nabízíme jako model rozložený do XXX rámečků. Obtisky nabízí tři švédské stroje. Jeden z nich létal v barvě kovu, dva létaly kamuflované, v typické švédské kamufláži. velmi detailní model atraktivní zbarvení široká nabídka samostatně prodávaných setů, figurek a masek Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
Plastikový model letadla 1/72 AJ-37 Viggen ‘Strike Fighter’. SAAB 37 Viggen je letoun, který předběhl svou dobu. Neortodoxní řešení, zvolená jeho konstruktéry, nejen umožnily Viggenu splnit požadavky na něj kladené, ale v některých parametrech je předčit. Švédské letectvo objednalo Viggen v několika verzích, s tím, že základní provedení letounu tvořilo univerzální platformu, která, doplněná o speciální vybavení, umožňovala použití v několika rolích. Pohon zajišťoval motor Volvo RM8, licenční civilní motor Pratt & Whitney JT8D doplněný o přídavné spalování a obraceče tahu. To, stejně jako koncepce dvojitých delta křídel, přispívalo k vynikajícím vlastnostem Viggenu při startech a přistáních na malých přistávacích plochách. Pro lepší manipulaci s letouny po přistání, umístění do hangárů či jejich lepšímu zamaskování při operacích z nestandardních ploch, dostal Viggen sklopnou svislou ocasní plochu. Elektronické vybavení bylo ve své době jedno z nejlepších na světě. Viggen byl první stroj se zabudovaným počítačem s integrálními obvody. Do výzbroje švédského letectva byla jako první zařazena verze AJ 37 Viggen, kterou postupně následovaly verze SK 37 - dvoumístný cvičný stíhací letoun, SF 37 - průzkumná verze s fotografickými přístroji v upravené přídi, SH-37 - protilodní verze s odlišným elektronickým vybavením a protilodní výzbrojí. Po cca deseti letech od zařazení první verze byla vyrobena druhá generace Viggenu, stíhací verze JA 37. První, bitevní verzi Viggenu AJ-37, nabízíme jako model rozložený do XXX rámečků. Obtisky nabízí tři švédské stroje. Jeden z nich létal v barvě kovu, dva létaly kamuflované, v typické švédské kamufláži. velmi detailní model atraktivní zbarvení široká nabídka samostatně prodávaných setů, figurek a masek Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...
1/48 Tempest Mk.V Series 1 . Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Tempest Mk.V Series 1 v měřítku 1/48, edice Weekend. Ze stavebnice je možné si postavit stroje účastnící se operace Overlord. plastové díly: Eduard počet kamuflážních schémat: 2 obtisky: Eduard leptané díly: ne maska: ne Kamuflážní schémata: A) JN751, Wg Cdr Roland P. Beamont, 150. Wing, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 V květnu 1944 byl 150. Wing uznán operačním, Tempesty byla vyzbrojena pouze 3. a 486. squadrona, zatímco 56. squadrona si na nové Tempesty musela počkat do června 1944 a dočasně používala Spitfiry Mk.IX. Úkolem Tempestů 150. Wingu byly v době invaze útoky na pozemní síly nepřítele, od poloviny června přibyla ochrana jihu Anglie proti střelám V-1. Na konci září 1944 se celá jednotka pod Beamontovým vedením přesunula na území osvobozené Evropy. Dne 12. října dostal Beamontův stroj zasažen flakem do chladiče, pilot musel přistát na nepřátelském území a zbytek války strávil v zajetí. Během 2. světové války dosáhl devíti sestřelů a byl vyznamenán DFC & Bar a DSO & Bar. Po válce Beamont pracoval jako zkušební pilot a létal mimo jiné na strojích Meteor, Vampire, Canbera, Lightning a TSR-2. V srpnu 1979 odešel do důchodu. Zemřel 19. listopadu 2001. Kamufláž Beamontova stroje byla v předvečer invaze do Evropy doplněna o výrazný marking v podobě bílých a černých pruhů o šíři 18 palců na zadní části trupu a křídle. B) JN765, 3.squadrona, Newchurch, Velká Británie, červen 1944 3. squadrona, jež byla založena v roce 1912, byla na počátku 2. světové války vyzbrojena stroji Hawker Hurricane, s nimiž v rámci Britského expedičního sboru bojovala nad Belgií a Francií. Po návratu do Velké Británie následovalo hlídkování nad námořní základnou Royal Navy ve Scapa Flow, od dubna 1941 působila na jihu Anglie jako noční stíhací jednotka. V červnu 1943 došlo k jejímu přezbrojení na stroje Hawker Typhoon, v únoru 1944 byla vyzbrojena stroji Hawker Tempest. S nimi se zúčastnila příprav na invazi do Evropy, ochrany jižní Anglie proti střelám V-1, přesunu do Evropy, kde podporovala postupující jednotky až do konce války. V Německu zůstala v rámci BAFO (British Air Forces of Occupation) až do května 1999. Na přelomu tisíciletí se podílela na bojových akcích v Kosovu, Sierra Leoně, Iráku a v roce 2004 v Afghánistánu. V březnu 2006 obdržela nové Eurofightery Typhoon. V květnu 1944 bylo 3. squadroně změněno kódové označení z předchozího QO na JF, jež následně používala až do roku 1946. Označení tzv. invazními pruhy dostal v předvečer vylodění v Normandii také stroj JN765. Pozemní personál natřel černou barvou navíc také spodní část krytů hlavního podvozku. Úvodem: Příběh Tempestu není vlastně ničím jiným, než záměrem vyřešit nedostatky, které zabránily Hawkeru Typhoon uspět v roli stíhacího letounu. Hlavním problémem Typhoonu bylo jeho tlusté křídlo s profilem NACA 22, které sice poskytovalo spoustu vnitřního prostoru pro palivové nádrže a zbraně, zároveň ale s rostoucí rychlostí rychle zvyšovalo aerodynamický odpor. A tak nebylo divu, že jádrem změn vedoucích k novému stíhači bylo právě křídlo. Letoun si měl původně ponechat název Typhoon s tím, že bude označen jako Mk.II, ale záhy bylo evidentní, že výsledkem bude v podstatě nový typ, takže bylo jméno změněno na Tempest (vichřice), čímž Hawker pokračoval ve své tradici označovat své stíhací letouny “větrnými” jmény. Série změn Nové křídlo mělo u kořene o 12,7 cm nižší profil a v porovn...
1/72 F4F-4 Wildcat Expert Set - Arma Hobby. Plastikový model letounu F4F-4 Wildcat®, nové výlisky, expertní sada s příslušenstvím. Obsahuje díly pro stavbu modelů F4F-4 nebo Martlet II: plastové díly fotoleptané díly obtisky se šesti možnostmi značení (5x USN/USMC 1x Martlet II) + čtyři bonusová značení (2x USN i 2x USMC) masky pro vrchlík a kola Možnosti značení: Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 84, letka VMF-121, kpt. Joe Foss (26 vzdušných vítězství), Guadalcanal, říjen / listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, černá 8-26, letka VGF-27, bývalý letoun operace Torch, Guadalcanal, 8. dubna 1943. Grumman F4F-4 Wildcat, černý 6-F-8, letka VF-6, USS Enterprise, 10. dubna 1942, týden před Doolitttle Raid na Tokio. Grumman F4F-4 Wildcat, 5093 / bílá 23, letka VF-3, USS Yorktown, Lt.Cdr. John S. Thach (3 vzdušná vítězství při první misi), bitva o Midway, ráno 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 3512/29-GF-10, letka VGF-29, USS Santee, havárie Ens Joseph M. Gallano během operace Torch, francouzské Maroko, 8. listopadu 1942. Grumman Martlet II, AJ148 / Ø-7A, 888 FAA Squadron z letadlové lodi HMS Formidable, Oran, Alžírsko, 14. prosince 1942. Bonusové označení: Grumman F4F-4 Wildcat, černá 53, letka VMF-121, kpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942 a leden 1943. První Fossův letoun, který s ním letěl na Guadalcanal s černým číslem 13. Číslo bylo změněno na 53, aby nedošlo k záměně s letounem Cpt. Mariona Carla. Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 50, letka VMF-121, Cpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 5171/bílá 1, letka VF-3, USS Yorktown. Letoun pilotovaný poručíkem Johnem S. Thachem, když sestřelil kpt. Tomonagu z IJN Hiryu, bitva o Midway, odpoledne 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 03511/29-GF-1, letka VGF-29, USS Santee, poručík John T. Blackbourn, operace Torch; 8. listopadu 1942. Grumman F4F-4 - historické shrnutí F4F-4 - druhá verze slavného námořního stíhacího letounu Wildcat - vstoupil do služby v prvním půlroce války v Pacifiku. Jeho předchůdce, F4F-3, se zúčastnil počátečních bojů s Japonci a osvědčil se při odrážení útoků, které na americké skupiny letadlových lodí podnikaly nepřátelské pozemní bombardéry. F4F-3 měl však nevýhodu - jeho křídla byla pevná, což omezovalo počet letadel, která mohla být uložena v hangáru letadlové lodi. Aby tuto nevýhodu odstranili, představili konstruktéři společnosti Grumman novou verzi Wildcatu se skládacími křídly: F4F-4. Letoun byl vybaven vylepšenou pohonnou jednotkou (což si vynutilo přepracování krytu motoru) a měl v křídlech další dva 12,7mm kulomety, celkem tedy šest. První F4F-4 byly na jaře 1942 naloděny na letadlové lodě, což vyvolalo jen smíšené pocity. Zatímco velitelé skupin letadlových lodí nepochybně ocenili zvýšení počtu stíhaček, které měli k dispozici, piloti amerického námořnictva byli nespokojeni s vyšší hmotností F4F-4 a jeho upravenou výzbrojí. Kvůli nutnosti dodávat munici do přídavné výzbroje se efektivní doba střelby zkrátila přibližně o 1/3. Při útoku na skupinu japonských bombardérů se tak zkrácená délka dávky často projevila menšími ztrátami na straně nepřítele. Dalším zdrojem potíží byly horší jízdní vlastnosti Wildcatu ve srovnání s jeho hlavním protivníkem, stíhacím letounem A6M2 Zero. Problém boje se Zerem byl vyřešen zavedením nové taktiky známé jako "Thach Weave" (pojmenované po veliteli letky VF-3 z USS Yorktown). Ta se ukázala jako obzvláště úspěšná během bitvy o Midway, kdy 4. června 1942 šest F4F-4 od VF-3 svázalo...
1/72 F4F-4 Wildcat Expert Set - Arma Hobby. Plastikový model letounu F4F-4 Wildcat®, nové výlisky, expertní sada s příslušenstvím. Obsahuje díly pro stavbu modelů F4F-4 nebo Martlet II: plastové díly fotoleptané díly obtisky se šesti možnostmi značení (5x USN/USMC 1x Martlet II) + čtyři bonusová značení (2x USN i 2x USMC) masky pro vrchlík a kola Možnosti značení: Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 84, letka VMF-121, kpt. Joe Foss (26 vzdušných vítězství), Guadalcanal, říjen / listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, černá 8-26, letka VGF-27, bývalý letoun operace Torch, Guadalcanal, 8. dubna 1943. Grumman F4F-4 Wildcat, černý 6-F-8, letka VF-6, USS Enterprise, 10. dubna 1942, týden před Doolitttle Raid na Tokio. Grumman F4F-4 Wildcat, 5093 / bílá 23, letka VF-3, USS Yorktown, Lt.Cdr. John S. Thach (3 vzdušná vítězství při první misi), bitva o Midway, ráno 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 3512/29-GF-10, letka VGF-29, USS Santee, havárie Ens Joseph M. Gallano během operace Torch, francouzské Maroko, 8. listopadu 1942. Grumman Martlet II, AJ148 / Ø-7A, 888 FAA Squadron z letadlové lodi HMS Formidable, Oran, Alžírsko, 14. prosince 1942. Bonusové označení: Grumman F4F-4 Wildcat, černá 53, letka VMF-121, kpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942 a leden 1943. První Fossův letoun, který s ním letěl na Guadalcanal s černým číslem 13. Číslo bylo změněno na 53, aby nedošlo k záměně s letounem Cpt. Mariona Carla. Grumman F4F-4 Wildcat, bílá 50, letka VMF-121, Cpt. Joe Foss, Guadalcanal, říjen/listopad 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 5171/bílá 1, letka VF-3, USS Yorktown. Letoun pilotovaný poručíkem Johnem S. Thachem, když sestřelil kpt. Tomonagu z IJN Hiryu, bitva o Midway, odpoledne 4. června 1942. Grumman F4F-4 Wildcat, 03511/29-GF-1, letka VGF-29, USS Santee, poručík John T. Blackbourn, operace Torch; 8. listopadu 1942. Grumman F4F-4 - historické shrnutí F4F-4 - druhá verze slavného námořního stíhacího letounu Wildcat - vstoupil do služby v prvním půlroce války v Pacifiku. Jeho předchůdce, F4F-3, se zúčastnil počátečních bojů s Japonci a osvědčil se při odrážení útoků, které na americké skupiny letadlových lodí podnikaly nepřátelské pozemní bombardéry. F4F-3 měl však nevýhodu - jeho křídla byla pevná, což omezovalo počet letadel, která mohla být uložena v hangáru letadlové lodi. Aby tuto nevýhodu odstranili, představili konstruktéři společnosti Grumman novou verzi Wildcatu se skládacími křídly: F4F-4. Letoun byl vybaven vylepšenou pohonnou jednotkou (což si vynutilo přepracování krytu motoru) a měl v křídlech další dva 12,7mm kulomety, celkem tedy šest. První F4F-4 byly na jaře 1942 naloděny na letadlové lodě, což vyvolalo jen smíšené pocity. Zatímco velitelé skupin letadlových lodí nepochybně ocenili zvýšení počtu stíhaček, které měli k dispozici, piloti amerického námořnictva byli nespokojeni s vyšší hmotností F4F-4 a jeho upravenou výzbrojí. Kvůli nutnosti dodávat munici do přídavné výzbroje se efektivní doba střelby zkrátila přibližně o 1/3. Při útoku na skupinu japonských bombardérů se tak zkrácená délka dávky často projevila menšími ztrátami na straně nepřítele. Dalším zdrojem potíží byly horší jízdní vlastnosti Wildcatu ve srovnání s jeho hlavním protivníkem, stíhacím letounem A6M2 Zero. Problém boje se Zerem byl vyřešen zavedením nové taktiky známé jako "Thach Weave" (pojmenované po veliteli letky VF-3 z USS Yorktown). Ta se ukázala jako obzvláště úspěšná během bitvy o Midway, kdy 4. června 1942 šest F4F-4 od VF-3 svázalo...