Dětské zboží
Celkem 1699 produktů
1/35 Pz.Sfl. Ia - 5cm Pak 38 auf gp. Mun Schlepper VK3.02. Plastová sada pro samohybný tankový kanón Ia s protiletadlovým kanónem 5 cm na obrněném muničním traktoru VK3.02 - bez figurek - segmentové řetězy - 4 možnosti značení Pro Pz.Sfl.Ia 5cm Pak 38 na GP Mun.Schlepper. Po vítězství na západě 5. července 1940 pověřil In 6 Wa Prüf vývoj stíhače lehkých tanků. To by mělo být určeno pro výsadkové jednotky a nemotorizované pěchotní divize. Společnost WaPrüf pověřila společnost Rheinmetall-Borsig vývojem 5 cm Pak 38 L / 60 na podvozku muničního traktoru od společnosti Borgward. Pro úsporu hmotnosti byl vyžadován Schottenpanzer se dvěma 4 mm silnými pancéřovými deskami vpředu a pro dělo, stejně jako se dvěma 3 cm pancéřovými deskami po stranách a vzadu. Tato tloušťka je dost na to, aby byly bezpečné 7,92 mm SMK. Podvozek byl upravený muniční traktor VK 3.02, poháněn 2,3litrovým motorem Borgward 50 HP, který umožnil 4,5tunovému vozidlu dosáhnout rychlosti 30 km / h. Posádku tvořili 3 muži (velitel / střelec, řidič a nakladač. V tankovém programu 41 ze dne 30. května 1941 je poptávka po tomto vozidle uvedena na 3144 kusů. Zahájení výroby bylo plánováno na rok 1943 s výkonem 100 kusů od 1. dubna 44 a od 200 kusů od 1. dubna 45. Dvě experimentální zařízení byla vyrobena do 1. července 42 a skenována pro testování vojsk. 8. srpna 1942 o tancích informovala 19. tanková divize, ale zpráva je ztracena. Měřítko 1:35
1/48 WWII Douglas TBD-1a "Devastator" Floatplane . Douglas TBD Devastator byl americký torpédový bombardér námořnictva Spojených států. Byl objednán v roce 1934, poprvé vzlétl v roce 1935 a do služby vstoupil v roce 1937. V té době se jednalo o nejmodernější letoun létající pro námořnictvo a možná pro jakékoliv námořnictvo na světě. Rychlé tempo vývoje letadel jej však rychle dohnalo a v době japonského útoku na Pearl Harbor byl TBD již zastaralý. Devastator si vedl dobře v prvních bitvách, ale vysloužil si proslulost katastrofálním výkonem během bitvy o Midway, v níž 41 Devastatorů zaznamenalo nulový zásah torpédem a pouze šest jich přežilo návrat na letadlové lodě. Rychlostí i manévrovacími schopnostmi značně převyšovaly stíhačky Mitsubishi Zero, kterým čelily, a většina sil byla zničena bez větších následků, kromě odlákání pozornosti Zera od střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které potopily čtyři letadlové lodě a těžký křižník. Ačkoli byla velká část nevalných výkonů Devastatoru později přičítána mnoha dobře zdokumentovaným závadám amerického torpéda Mark 13, byl letoun po Midwayi vyřazen z frontové služby a nahrazen letounem Grumman TBF Avenger. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/35 Pz.Sfl. Ia - 5cm Pak 38 auf gp. Mun Schlepper VK3.02. Plastová sada pro samohybný tankový kanón Ia s protiletadlovým kanónem 5 cm na obrněném muničním traktoru VK3.02 - bez figurek - segmentové řetězy - 4 možnosti značení Pro Pz.Sfl.Ia 5cm Pak 38 na GP Mun.Schlepper. Po vítězství na západě 5. července 1940 pověřil In 6 Wa Prüf vývoj stíhače lehkých tanků. To by mělo být určeno pro výsadkové jednotky a nemotorizované pěchotní divize. Společnost WaPrüf pověřila společnost Rheinmetall-Borsig vývojem 5 cm Pak 38 L / 60 na podvozku muničního traktoru od společnosti Borgward. Pro úsporu hmotnosti byl vyžadován Schottenpanzer se dvěma 4 mm silnými pancéřovými deskami vpředu a pro dělo, stejně jako se dvěma 3 cm pancéřovými deskami po stranách a vzadu. Tato tloušťka je dost na to, aby byly bezpečné 7,92 mm SMK. Podvozek byl upravený muniční traktor VK 3.02, poháněn 2,3litrovým motorem Borgward 50 HP, který umožnil 4,5tunovému vozidlu dosáhnout rychlosti 30 km / h. Posádku tvořili 3 muži (velitel / střelec, řidič a nakladač. V tankovém programu 41 ze dne 30. května 1941 je poptávka po tomto vozidle uvedena na 3144 kusů. Zahájení výroby bylo plánováno na rok 1943 s výkonem 100 kusů od 1. dubna 44 a od 200 kusů od 1. dubna 45. Dvě experimentální zařízení byla vyrobena do 1. července 42 a skenována pro testování vojsk. 8. srpna 1942 o tancích informovala 19. tanková divize, ale zpráva je ztracena. Měřítko 1:35
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/32 B-25J Mitchell 'Strafer'. North American B-25 Mitchell je americký střední bombardér z období druhé světové války. B-25 byl celokovový jednoplošník s tříbodovým zatahovacím podvozkem a dvojitou směrovou ocasní plochou. Poháněly ho dva motory Wright Cyclon o výkonu od 1300 do 1850 koní v závislosti na verzi. Prototyp byl zalétán v roce 1940 a sériová výroba byla zahájena o rok později. V průběhu války bylo vyrobeno mnoho verzí tohoto bombardéru, mj. B-25G (se 75mm kanónem v přídi), B-25H (se 75mm kanónem a 6 kulomety v přídi) a B-25J (s 8 12,7mm kulomety v přídi). Letouny B-25 bojovaly především v Tichomoří a Středomoří. V určitém počtu byly v rámci dohody o půjčce a pronájmu předány Velké Británii a SSSR, kde si odbyly svůj bojový debut pod Stalingradem. Od roku 1943 létala polská letka č. 305 na B-25. Letoun B-25 se proslavil zejména odvážným bombovým útokem na Tokio v dubnu 1942 (slavný Doolittleův nálet). Technické údaje: Maximální rychlost: 442 km/h, rychlost stoupání: 4 m/s, max. strop: 7600 m, max. dolet: 4300 km, výzbroj: pevná - podle verze 4 až 12 kulometů Browning ráže 12,7 mm nebo kombinace 75mm kanonu a km. podvěsu - až 2700 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 Seafire Mk.Ib. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
Modelset auto 67686 - 55 Chevy Indy Pace Car (1:25). Model auta ke slepení. Velikost: 1:25; 20 cm. Balení obsahuje: 133 dílků ke slepení, lepidlo, štětec a barvičky. Informace o modelu: Při 39. ročníku závodu Indianapolis 500, který proběhl 30. května 1955, využili pořadatelé červeno-bílý vůz Chevy Bel Air ve verzi bez střechy. Ten poháněl revoluční motor „smallblock“ V8 o objemu 4,3 l. - Mnohodílný motor V8 - Řada pochromovaných dílů - Návod k sestavení a sada autentických obtisků Licence: Obchodní známky General Motors používány pod licencí vlastněnou Revell GmbH. Detaily modelu: Měřítko: 1:25 Počet dílů: 133 Délka: 200 mm Šířka:74 mm Výška: 58 mm Obtížnost: 4 Doporučeno pro děti od 12 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET! Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
1/72 Seafire Mk.Ib „Vokes“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 64, 90, 102. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
1/72 Seafire Mk.Ib „Over Africa“. Supermarine Seafire byl britský jednomístný palubní stíhací letoun vyvinutý v období 2. světové války. Jednalo se o typ přímo odvozený ze slavné stíhačky Supermarine Spitfire. Na začátku druhé světové války byl hlavním stíhacím typem Fleet Air Arm (FAA – britské námořní letectvo) dvoumístný Fairey Fulmar, neboť Admiralita byla přesvědčena, že letoun operující z paluby lodi potřebuje druhého člena posádky k obsluze radiostanice. Jak ale později vyšlo najevo, jednomístné stroje jsou také schopny nasazení z letadlových lodí a mohou lépe čelit protivníkovým stíhačkám. Momentální nedostatek takových strojů se Admiralita rozhodla řešit úpravou stávajících pozemních typů, a tak vedle Hawker Hurricanů požádala i o Supermarine Spitfire.Tyto stroje ale byly nutně potřeba k obraně Británie v Bitvě o Anglii, a tak musela Admiralita počkat. Samotný vývoj započal roku 1941, kdy bylo několik Spitfirů Mk.Vb upraveno zastavěním přistávacího háku a úchytů pro katapult, první z nich byl zalétán v říjnu 1941 a další dva vzlétly počátkem roku 1942. Tyto letouny většinou neměly další námořní vybavení a byly používány jako cvičné. Specifikace modelu: měřítko: 1:72, rozpětí: 156 mm, délka: 128 mm, počet kamuflážních schémat: 3, obtížnost: 3. Potřebné barvy Humbrol: 24, H27, 33, 34, 53, 90, 102, 189. Nutno dokoupit: barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce.
Modelset auto 67686 - 55 Chevy Indy Pace Car (1:25). Model auta ke slepení. Velikost: 1:25; 20 cm. Balení obsahuje: 133 dílků ke slepení, lepidlo, štětec a barvičky. Informace o modelu: Při 39. ročníku závodu Indianapolis 500, který proběhl 30. května 1955, využili pořadatelé červeno-bílý vůz Chevy Bel Air ve verzi bez střechy. Ten poháněl revoluční motor „smallblock“ V8 o objemu 4,3 l. - Mnohodílný motor V8 - Řada pochromovaných dílů - Návod k sestavení a sada autentických obtisků Licence: Obchodní známky General Motors používány pod licencí vlastněnou Revell GmbH. Detaily modelu: Měřítko: 1:25 Počet dílů: 133 Délka: 200 mm Šířka:74 mm Výška: 58 mm Obtížnost: 4 Doporučeno pro děti od 12 let. Upozornění: Nebezpečí udušení! Výrobek obsahuje malé části. NEVHODNÉ PRO DĚTI DO 3 LET! Akrylová barva pro modeláře Revell Aqua Color (5 ml) Návod na použití: Vodou ředitelná akrylová barva. Před použitím barvu dobře promíchejte. Nanášejte štětcem, nebo stříkáním na suchý, čistý povrch. Nehořlavá báze, rychle zasychá – nebarvitelné po 1 hodině, úplně uschne za 2–3 hodiny, podle tloušťky vrstvy. V případě potřeby zřeďte vodou. Použitím nevhodného ředidla se může barva zničit! Čistí se ředidlem Revell Aqua Color Clean. Na stříkání se doporučuje ředění maximálně 20 - 25 %. Štětec a pomůcky ihned po použití vypláchněte vodou. Nádobku po použití pevně uzavřete. Po otevření spotřebujte co nejdříve, barva přístupem vzduchu zasychá. Chraňte před mrazem. Obsahuje Směs látek 5-chlor-2methylisothiazol-3(2H)on a 2-methylizothiazol3(2H)-on s chloridem hořečnatým a dusičnanem hořečnatým. Může vyvolat alergickou reakci. Upozornění: Uchovávejte mimo dosah dětí. Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo nebezpečné odpady. Pozor! Nevhodné pro děti do 8 let. Děti mohou výrobek používat pouze pod dohledem dospělé osoby. Tekuté lepidlo na plasty Revell Contacta Professional Návod na použití: Vhodné na přesné lepení sestavovaných modelů. Balení s jehlovým aplikátorem. Lepidlo naneste na jednu plochu. Lepené plochy k sobě přitlačte mírným tlakem. Spoj schne 5-10 sekund, dokonale vytvrdne do 1 hodiny. Přečtěte a uschovejte. Varování! Obsahuje: n-Butylacetat. Hořlavá kapalina a páry. Může způsobit ospalost nebo závratě. Je-li nutná lékařská pomoc, mějte po ruce obal nebo štítek výrobku. Uchovávejte mimo dosah dětí. Před použitím si přečtěte údaje na štítku. Chraňte před teplem/jiskrami/otevřeným plamenem/horkými povrchy. Zákaz kouření.Tento výrobek není hračka!
Plastikový model letadla 1/72 Dewoitine D-520 4 decal v. for France. Dewoitine D.520 bylo francouzské stíhací letadlo, které začalo vstupovat do služby jen těsně před vypuknutím druhé světové války. Na projektu Dewoitine.520 se začalo pracovat v listopadu 1936 v soukromé konstrukční firmě vedené Emilem Dewoitinem. První prototyp D.520 poprvé vzlétl 2. října 1938 a byl poháněn novým kapalinou chlazeným motorem Hispano-Suiza 12Y-21 o výkonu 890 koňských sil (660 kW). Během letových zkoušek se však podařilo dosáhnout rychlosti jen 480 km/h, což bylo mnohem méně než očekávaných 520 km/h. Původní prototyp a dva další draky letadla byly v roce 1939 vybaveny novým posuvným krytem a většími ocasními plochami. Tyto prototypy byly vyzbrojeny 20 mm kanónem pálícím skrz dutou hřídel vrtule (tato vlastnost se později objevila v mnoha německých i ruských projektech) a dvěma 7,5 mm kulomety v malých tobolkách pod křídly. Letové zkoušky šly poměrně dobře, takže firma získala v březnu 1939 kontrakt na 200 sériových strojů poháněných novějším motorem Hispano-Suiza 12Y-31. 4 obtiskové varianty: 1. D.520, G.C. III/3, Josef Stehlík, Toulose, May 1940 2. D.520, G.C. III/7, N°421, S/Lt. Yves Rupied, Toulose-Francazal, June 1940 3. D.520, G.C. I/3, N°94, May 1940 4. D.520, G.C. I/3, N°73, André Carrier, Wez-Thuist, May 1940
1/32 B-25J Mitchell 'Strafer'. North American B-25 Mitchell je americký střední bombardér z období druhé světové války. B-25 byl celokovový jednoplošník s tříbodovým zatahovacím podvozkem a dvojitou směrovou ocasní plochou. Poháněly ho dva motory Wright Cyclon o výkonu od 1300 do 1850 koní v závislosti na verzi. Prototyp byl zalétán v roce 1940 a sériová výroba byla zahájena o rok později. V průběhu války bylo vyrobeno mnoho verzí tohoto bombardéru, mj. B-25G (se 75mm kanónem v přídi), B-25H (se 75mm kanónem a 6 kulomety v přídi) a B-25J (s 8 12,7mm kulomety v přídi). Letouny B-25 bojovaly především v Tichomoří a Středomoří. V určitém počtu byly v rámci dohody o půjčce a pronájmu předány Velké Británii a SSSR, kde si odbyly svůj bojový debut pod Stalingradem. Od roku 1943 létala polská letka č. 305 na B-25. Letoun B-25 se proslavil zejména odvážným bombovým útokem na Tokio v dubnu 1942 (slavný Doolittleův nálet). Technické údaje: Maximální rychlost: 442 km/h, rychlost stoupání: 4 m/s, max. strop: 7600 m, max. dolet: 4300 km, výzbroj: pevná - podle verze 4 až 12 kulometů Browning ráže 12,7 mm nebo kombinace 75mm kanonu a km. podvěsu - až 2700 kg pum. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/72 TS-11 Iskra bis DF Expert Set. TS-11 Iskra bis D/DF kit Model cvičného proudového letounu TS-11 s příslušenstvím. Doporučeno pro středně pokročilé a pokročilé modeláře. Obsah stavebnice: TS-11 Iskra s raketovými kapslemi a vysunovacími klapkami. PE díly pro detaily interiéru a síťové kryty FOD Velké obtisky se 4 různými schématy značení (3x Polsko 1x Indie) Předseknutý kryt a masky kol Možnosti značení: TS-11 Iskra bis DF - 3H-1411, 41. letka taktického letectva Słupsk - Redzikowo, květen 2004. V současné době je letoun vystaven v polském Muzeu zbraní v Kolobrzegu. TS-11 Iskra bis DF - 3H-1806, 41. letka taktického letectva, Malbork, duben 2009. Na přídi namalován znak předchozího uživatele (1. letka taktického letectva z Minsku Mazowieckého). V současné době je letoun vystaven v polském Muzeu zbraní v Kolobrzegu. TS-11 Iskra bis DF - 3H-2013, 7. speciální letecký pluk, 2. oddíl 1. letecké eskadry, polské námořnictvo, Siemirowice AB, srpen 1993. TS-11 Iskra bis D, Letecká akademie, letecká základna Hakimpet, Hajdarábád, Indie, 1976. Historie letounu TS-11 Iskra bis D/DF Proudový letoun TS-11 Iskra byl zkonstruován Tadeuszem Sołtykem a vyráběn v letech 1964-87 v továrně WSK "PZL Mielec". Byl navržen tak, aby poskytl letectvu Polské lidové armády levnou a bezpečnou platformu pro výcvik pilotů žestě. V sedmdesátých letech byly do výroby zavedeny cvičně-přepadová verze TS-11 Iskra bis D a cvičně-průzkumná verze TS-11 Iskra bis DF. V roce 1975 bylo 50 letounů TS-11 Iskra bis D prodáno do Indie, kde se osvědčily ve službě na letecké akademii v Hakimpetu nedaleko Hajdarábádu. Letouny TS-11 bis D / DF sloužily v polském letectvu více než pět desetiletí a cvičily piloty bojových proudových letounů. Ze služby byly vyřazeny v prosinci 2020. Letouny TS-11 Iskra bis D/DF byly vyzbrojeny 23mm kanonem a čtyřmi podkřídelními pylony po 100 kg pro pumy nebo podvěsy s neřízenými raketami MARS-4.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 F Swedish edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. V roce 1946 objednalo švédské letectvo tři prototypy nového proudového stíhacího letounu SAAB J 29. Původní prototyp SAAB 29 Tunnan (Létající sud) uskutečnil svůj první let 1. září 1948, za jehož řízením seděl britský zkušební pilot Robert Moore. Inženýrský tým Saabu vedený Larsem Brisingem měl možnost prostudovat dokumenty německého leteckého výzkumu z 2. světové války, které jasně ukazovaly, že konstrukce delta a šikmých křídel mají za následek "dramatické snížení odporu vzduchu", když se letadlo blíží ke zvukové bariéře. Tunnan byl poháněn švédským licenčně vyráběným plynovým turbínovým motorem DeHavilland Ghost DGT3 pojmenovaným RM2 společnosti Svenska Flygmotor. Byl také vyzbrojen 4 výkonnými leteckými kanóny Bofors/m/47 ráže 20 mm (Hispano Mk V). Díky těmto vlastnostem se SAAB J29 stal jedním z nejmodernějších proudových stíhacích letounů na světě, vedle amerického F-86 Sabre a ruského Mig 15. Tunnan držel největší výrobní sérii všech letounů SAAB - bylo vyrobeno 661 letounů, z toho 308 letounů ve verzi -F. Verze -F zahrnovala křídlo s "psími zuby" verze -E a byla vybavena verzí motoru Ghost/Svenska Flygmotor RM2B s přídavným spalováním, který měl o 25 % vyšší tah než standardní motor RM2. J 29 byl rychlý a obratný letoun, který účinně sloužil jako stíhací, stíhací bombardovací, průzkumný i jako letoun pro vlekání cílů. Stíhací verze byla z aktivní služby vyřazena v roce 1965 ve Švédsku. V roce 1961 bylo 30 Tunanů J 29F prodáno také do Rakouska, kde zůstaly ve službě až do roku 1972. Tato stavebnice znázorňuje poslední stíhací verzi J 29F.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 F Swedish edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. V roce 1946 objednalo švédské letectvo tři prototypy nového proudového stíhacího letounu SAAB J 29. Původní prototyp SAAB 29 Tunnan (Létající sud) uskutečnil svůj první let 1. září 1948, za jehož řízením seděl britský zkušební pilot Robert Moore. Inženýrský tým Saabu vedený Larsem Brisingem měl možnost prostudovat dokumenty německého leteckého výzkumu z 2. světové války, které jasně ukazovaly, že konstrukce delta a šikmých křídel mají za následek "dramatické snížení odporu vzduchu", když se letadlo blíží ke zvukové bariéře. Tunnan byl poháněn švédským licenčně vyráběným plynovým turbínovým motorem DeHavilland Ghost DGT3 pojmenovaným RM2 společnosti Svenska Flygmotor. Byl také vyzbrojen 4 výkonnými leteckými kanóny Bofors/m/47 ráže 20 mm (Hispano Mk V). Díky těmto vlastnostem se SAAB J29 stal jedním z nejmodernějších proudových stíhacích letounů na světě, vedle amerického F-86 Sabre a ruského Mig 15. Tunnan držel největší výrobní sérii všech letounů SAAB - bylo vyrobeno 661 letounů, z toho 308 letounů ve verzi -F. Verze -F zahrnovala křídlo s "psími zuby" verze -E a byla vybavena verzí motoru Ghost/Svenska Flygmotor RM2B s přídavným spalováním, který měl o 25 % vyšší tah než standardní motor RM2. J 29 byl rychlý a obratný letoun, který účinně sloužil jako stíhací, stíhací bombardovací, průzkumný i jako letoun pro vlekání cílů. Stíhací verze byla z aktivní služby vyřazena v roce 1965 ve Švédsku. V roce 1961 bylo 30 Tunanů J 29F prodáno také do Rakouska, kde zůstaly ve službě až do roku 1972. Tato stavebnice znázorňuje poslední stíhací verzi J 29F.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 F Austrian edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. V roce 1946 objednalo švédské letectvo tři prototypy nového proudového stíhacího letounu SAAB J 29. Původní prototyp SAAB 29 Tunnan (Létající sud) uskutečnil svůj první let 1. září 1948 s britským zkušebním pilotem Robertem Moorem za řízením. Tým konstruktérů Saabu vedený Larsem Brisingem měl možnost prostudovat dokumenty německého leteckého výzkumu z 2. světové války, které jasně ukazovaly, že konstrukce delta a šikmých křídel mají za následek "dramatické snížení odporu vzduchu", když se letoun blíží ke zvukové bariéře. Letoun J 29F byl poháněn švédským licenčně vyráběným plynovým turbínovým motorem DeHavilland Ghost DGT3 vybaveným přídavným hořákem a vyzbrojeným čtyřmi výkonnými 20mm leteckými kanóny Bofors/m/47 (Hispano Mk V). V červenci 1961 bylo prvních 15 z celkem 30 zrenovovaných bývalých švédských letounů J 29F předáno rakouskému letectvu k vytvoření 1. JaBoStaffel (žluté ocasní kódy) na letišti Hörsching Linz. Kvůli nedostatečné infrastruktuře bylo v roce 1961 5 J29 dočasně umístěno na mezinárodním letišti Schwechat ve Vídni a 10 J29 na letišti Klagenfurt. Od 28. května 1962 se Hörsching stal novou domovskou základnou 1. JaBoStaffel a jejich J 29s. Druhá a poslední várka 15 J 29F, které se připojily k 2. Staffel/ Jabogeschwader (červené ocasní kódy), byla dodána od ledna do června 1964 a sloužila na letišti Graz-Thalerhof jako průzkumné a vzdušné pozorovacív služby. Deset (možná dvanáct) J 29F z druhé várky bylo dodáno s fotopodstavcem se třemi 70mm kamerami Vinten instalovanými v levém bočním střelišti. Hlavní úlohou letounů Austrain J29 byla blízká letecká podpora s využitím 4 vestavěných 30mm kanónů Bofors. V aktivní roli v Rakousku se nepoužívaly žádné pumy ani rakety. Po deseti letech a celkem 13205 nalétaných hodinách rakouské letectvo v roce 1972 vyřadilo své J 29F.
Plastikový model letadla 1/48 SAAB J29 F Austrian edition. Špičková kvalita plastového modelu s bezkonkurenčními detaily povrchu. Součástí jsou leptané díly. Obtisky tištěné firmou Cartograf. V roce 1946 objednalo švédské letectvo tři prototypy nového proudového stíhacího letounu SAAB J 29. Původní prototyp SAAB 29 Tunnan (Létající sud) uskutečnil svůj první let 1. září 1948 s britským zkušebním pilotem Robertem Moorem za řízením. Tým konstruktérů Saabu vedený Larsem Brisingem měl možnost prostudovat dokumenty německého leteckého výzkumu z 2. světové války, které jasně ukazovaly, že konstrukce delta a šikmých křídel mají za následek "dramatické snížení odporu vzduchu", když se letoun blíží ke zvukové bariéře. Letoun J 29F byl poháněn švédským licenčně vyráběným plynovým turbínovým motorem DeHavilland Ghost DGT3 vybaveným přídavným hořákem a vyzbrojeným čtyřmi výkonnými 20mm leteckými kanóny Bofors/m/47 (Hispano Mk V). V červenci 1961 bylo prvních 15 z celkem 30 zrenovovaných bývalých švédských letounů J 29F předáno rakouskému letectvu k vytvoření 1. JaBoStaffel (žluté ocasní kódy) na letišti Hörsching Linz. Kvůli nedostatečné infrastruktuře bylo v roce 1961 5 J29 dočasně umístěno na mezinárodním letišti Schwechat ve Vídni a 10 J29 na letišti Klagenfurt. Od 28. května 1962 se Hörsching stal novou domovskou základnou 1. JaBoStaffel a jejich J 29s. Druhá a poslední várka 15 J 29F, které se připojily k 2. Staffel/ Jabogeschwader (červené ocasní kódy), byla dodána od ledna do června 1964 a sloužila na letišti Graz-Thalerhof jako průzkumné a vzdušné pozorovacív služby. Deset (možná dvanáct) J 29F z druhé várky bylo dodáno s fotopodstavcem se třemi 70mm kamerami Vinten instalovanými v levém bočním střelišti. Hlavní úlohou letounů Austrain J29 byla blízká letecká podpora s využitím 4 vestavěných 30mm kanónů Bofors. V aktivní roli v Rakousku se nepoužívaly žádné pumy ani rakety. Po deseti letech a celkem 13205 nalétaných hodinách rakouské letectvo v roce 1972 vyřadilo své J 29F.
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17G Flying Fortress - early production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/32 B-17G Flying Fortress - Late Production. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.
1/48 B-17F Flying Fortress - HK Models. Boeing B-17 Flying Fortress je čtyřmotorový těžký bombardér vyvinutý ve 30. letech 20. století pro Armádní letectvo Spojených států (USAAC). V soutěži s firmami Douglas a Martin o zakázku na stavbu 200 bombardérů předčil Boeing (prototyp Model 299/XB-17) oba konkurenty a překonal výkonnostní specifikace leteckého sboru. Přestože Boeing o zakázku přišel (ve prospěch Douglasu B-18 Bolo), protože prototyp havaroval, letecký sbor objednal dalších 13 letounů B-17 k dalšímu hodnocení. Od svého uvedení na trh v roce 1938 prošel letoun B-17 Flying Fortress řadou konstrukčních pokroků a stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob, hned po čtyřmotorovém Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovém dvoumotorovém Junkersu Ju 88. Letoun B-17 se stal nejprodávanějším bombardérem všech dob. B-17 byl používán především americkým letectvem v denní strategické bombardovací kampani druhé světové války proti německým průmyslovým, vojenským a civilním cílům. Osmá letecká armáda Spojených států amerických, která sídlila na mnoha letištích ve střední, východní a jižní Anglii, a patnáctá letecká armáda se základnou v Itálii doplňovaly noční plošné bombardování Velitelství bombardovacího letectva RAF v rámci kombinované bombardovací ofenzívy, aby pomohly zajistit vzdušnou převahu nad městy, továrnami a bojišti západní Evropy v rámci příprav na invazi do Francie v roce 1944. B-17 se v menší míře účastnily také války v Tichomoří na počátku druhé světové války, kde prováděly nálety na japonskou lodní dopravu a letiště. Od svého předválečného vzniku prosazovalo USAAC (do června 1941 USAAF) letoun jako strategickou zbraň; jednalo se o relativně rychlý, vysoko letící bombardér s dlouhým doletem a těžkou obrannou výzbrojí na úkor pumového zatížení. Získal si pověst odolného letounu na základě příběhů a fotografií těžce poškozených B-17, které se bezpečně vrátily na základnu. B-17 shodil více bomb než kterýkoli jiný americký letoun za druhé světové války. Z přibližně 1,5 milionu tun bomb svržených americkými letouny na nacistické Německo a jím okupovaná území bylo více než 640 000 tun svrženo z B-17. Kromě role bombardéru byl B-17 využíván také jako dopravní, protiponorkový letoun, bezpilotní letoun a pátrací a záchranný letoun. K říjnu 2019 zůstalo v letuschopném stavu devět letounů, žádný z nich však nikdy neletěl v boji. Desítky dalších jsou uskladněny nebo vystaveny na statických expozicích. Nejstarším z nich je letoun řady D, který létal v boji v Pacifiku první den druhé světové války. Nesložený a nenabarvený plastikový model. K úspěšnému dokončení této stavebnice je zapotřebí dokoupit barvy, lepidlo na plastikové modely, ředidlo, štětce, které nejsou součástí balení.